ZELENÁ VÝSTAVA

Vzdělávací výstavy pro žáky základních a středních škol graficky uzpůsobené i pro robotické čtení pro nevidomé a doplněné o multimediální doprovodné prvky.

Televize je široce používaný jednosměrný dálkový telekomunikační systém vysílání a přijímání televizního signálu – obrazu a zvuku do televizoru. Komerčně se začala televize využívat od 30. let 20. století, dostala se i do domácností a stala se důležitým komunikačním zdrojem a zdrojem zábavy, výrazně přispívá k celkové socializaci společnosti takřka po celém světě. Slovo televize bylo odvozeno z řeckého tele – daleko a latinského vize – vidět.

Televize je kritizována řadou autorů právě za její jednosměrnou komunikaci a neschopnost přenášet složité problémy. Dále je televize kritizována American Academy of Pediatrics, která doporučuje, aby děti do dvou let televizi vůbec nesledovaly a děti nad dva roky sledovaly méně jak dvě hodiny denně. U dětí bylo prokázáno, že sledováním televize se zvyšuje násilné chování, špatný prospěch ve škole, poruchy spánku a nadváha.

Československá televize (ČST) byla státní organizace zajišťující televizní vysílání v Československu od roku 1953, za pravidelné bylo toto vysílání prohlášeno 25. února 1954. I jako ostatní média byla podrobována silné cenzuře. V šedesátých letech byla součástí procesu společenského uvolňování a v srpnu 1968 zajišťovala několik dní dokonce vysílání o okupaci ČSSR. Po roce 1969 se naopak stala součástí normalizace jako další státní media. V průběhu sametové revoluce se zaměstnanci ČST velmi rychle přidali na stranu protestujících a umožňovali tak šíření důležitých zpráv a přenosů z demonstrací.

ČST měla dlouho pouze jeden program a časově omezené vysílání, proto začal 10. května 1970 vysílat i druhý program. Tam také začalo 9. května 1973 pravidelné vysílání v barvě, které se po dvou letech objevilo i na prvním programu. Na začátku roku 1979 byl zprovozněn objekt ČST na Kavčích horách, odkud začalo vysílat televizní zpravodajství. Po listopadu 1989 byl první program přejmenován na federální okruh F1 a dosavadní druhý program se rozdělil na českou část ČTV a slovenskou S1. Na třetím okruhu dříve využívaným sovětským vysíláním byl 14. května 1990 spuštěn třetí český program OK3 (obdobný program nazvaný TA 3 byl spuštěn na Slovensku až 6. června 1991).

ČST zanikla spolu s ČSFR dne 31. prosince 1992. Jejím nástupcem na území Česka se považuje Česká televize, na území Slovenska Slovenská televize, ale jde o oficiálně zcela nové televize.


Televizní vysílač
je zařízení pro vysílání televizního signálu k televizním přijímačům. V současné době existují vysílače pracující v analogovém režimu a pracující v digitálním režimu. Některé televizní vysílače pracují jako převaděče televizního signálu.

Vysílač je specializované technické zařízení, které vysílá signál určený k přenosu informace. Informace vysílaná vysílačem je (na druhé straně informačního kanálu) přijímána a zpracována přijímačem (přijímači). Vysílač spolu s přijímačem tvoří komplementární části systému pro přenos informací. Signál může být vysílačem vysílán ve formě elektromagnetických vln, na který je užitečná informace namodulována; alternativně může být informace přenášena pomocí sledu elektrických impulsů a pod. Současné vysílače využívají k přenosu informací široké spektrum frekvencí (řádově od desítek kHz do stovek THz). Vyzářený výkon se velmi liší podle účelu vysílání (bývá v řádech mW až MW).

V běžném životě označujeme jako vysílač zpravidla dominantní stavbu, vysokou věž či stožár, na kterém jsou umístěny vysílací antény. Svou velikostí jsou nejvíce nápadné radiotelevizní vysílače, určené k šíření rozhlasových a televizních programů pro širokou veřejnost.

Samotný vysílač může být umístěn přímo ve věži (např. Ještěd), ale častěji bývá umístěn v samostatném objektu v bezprostřední blízkosti věže či stožáru s anténami (např. Žižkovský vysílač). Jako vysílací anténa někdy slouží samotný stožár (Liblice – rozhlasový vysílač s dvojicí stožárů vysokých 355m je nejvyšší stavbou Česka ). Stožár s vysílacími anténami bývá někdy umístěný na mrakodrapu, například na Empire State Building v USA nebo Burj Khalifa (818 metrů) ve Spojených arabských emirátech. Menší a méně nápadné než radiotelevizní vysílače jsou anténní systémy vysílačů pro ostatní telekomunikační služby. Jsou to zejména základnové stanice buňkové sítě pro mobilní telefony BTS , umístěné v terénu na samostatných stožárech nebo na rozhlednách a vysokých budovách. Podobné jsou i anténní systémy vysílačů dalších mikrovlnných spojů, používané pro nejrůznější účely (datové sítě, internet atd.). Vysílač, ve smyslu definice uvedené výše, je součástí nesčetných technických zařízení určených k přenosu informace. Patří mezi ně zejména všechny radiostanice (vysílačky) PMR, CB , radioamatérské, vojenské a další. Dále je vysílač součástí mobilního telefonu i bezdrátového (přenosného) telefonu a všech typů dálkového ovládání (domácí elektronika, modely a hračky, garážová vrata atd.).


 

Televizní kamera
je zařízení určené k přeměně plochy snímané optickým objektivem kamerou na elektrické obrazové signály. Je to v podstatě začátek procesu přenosu televizního signálu k divákům, který dále pokračuje převedením množství světla dopadajícího na snímací prvek (fotoelektrickou vrstvu) za objektivem na elektrické napětí, po jehož zesílení z kamery odchází úplný obraz ve formě elektrických impulsů, které jsou po zpracování na odbavovacím pracovišti převedeny k vysílači. Při tomto zpracování jsou také odstraněny některé nedostatky v obrazu kamerou nasnímaném. Jedná-li se o barevné snímání (což je dnes naprosto běžné), je obraz pomocí polopropustných zrcadel, hranolů nebo filtrů rozložen na tři obrazy, z nichž je jeden červený, druhý zelený a třetí modrý. Tady se mluví o standardu RGB. Někteří výrobci zobrazovacích jednotek (televizorů) již začali vyrábět zobrazovací jednotky, ve kterých je navíc i barva žlutá, čímž je možno dosáhnout vyššího množství zobrazených barev. Televizní kamera představuje nejběžnější způsob získávání obrazového materiálu v televizích.

 


DVB-T
(z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial) je standard digitálního televizního vysílání přes pozemní vysílače.

Na rozdíl od analogového vysílání jsou programy v reálném čase převáděny do datového toku a společně komprimovány (v současnosti se nejvíce používá formát MPEG-2, výjimečně dokonalejší MPEG-4), což umožňuje daleko lepší využití frekvenčního spektra. Prakticky to znamená, že na jednom kanále místo jedné televizní stanice vysílá tzv. multiplex, který může obsahovat hned několik televizních stanic, rozhlasových stanic a doplňkových služeb, ke kterým patří zejména EPG (Electronic Program Guide, Elektronický programový průvodce), superteletext, popř. další interaktivní služby (on-line nákupy, hlasování, e-mail, jednoduché hry).

Pro ukládání českých znaků v EPG a titulcích se používá znaková sada ISO/IEC 6937

Technologicky velmi příbuzné jsou formáty:

DVB-S (Digital Video Broadcasting – Satellite) pro digitální vysílání ze satelitu
DVB-C (Digital Video Broadcasting – Cable) pro digitální vysílání v kabelových sítích
DVB-H (Digital Video Broadcasting – Handheld) pro digitální vysílání v mobilních (telefonních) sítích


 

QUIZ

1) Co to je DVB-T?
2) Jaké znáš televizní vysílače v ČR?
3) Kdy se začalo vysílat v ČR pravidelně?


DOPROVODNÝ PROGRAM

animace funkčnosti televizoru

 

Veškeré foto, audio, video a knižní materiály umístěné na tomto vzdělávacím portále jsou výhradně pro účely doplnění konkrétní výstavy
a je zakázáno jakékoliv kopírování, šíření obsahu třetím stranám.  Další distribucí se uživatel vystavuje postihu porušení autorského zákona.