ZELENÁ VÝSTAVA

Pojem automobil
(auto) znamená dvoustopé osobní nebo nákladní silniční motorové vozidlo. Oproti této definici mezi automobily obvykle neřadíme autobusy. Jedná se o jeden z mnoha dopravních prostředků. Rozdělují se dle druhu pohonu, např. dieselové, zážehové, elektro aj.

Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18. století, kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem. K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot. Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 čtyři pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu.

Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti. Zvrat nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory. V letech 1862 až 1866 vyvinul Nicolaus Otto první čtyřdobý spalovací motor.

Vlastní vývoj dnešních automobilů začal v roce 1885 německém Mannheimu u Karla Benze, který si nechal patentovat svoji motorovou tříkolku. První dálkovou jízdu s automobilem podnikla Bertha Benzová 5. srpna 1888, a to cestu z Mannheimu do Pforzheimu.

V roce 1887 zcela nezávisle na Karlu Benzovi začal automobily stavět také Gottlieb Daimler, který při výrobě motorů spolupracoval s Wilhelmem Maybachem. V roce 1897 pak Němec Rudolf Diesel sestrojil první provozuschopný vznětový motor.

Prvním automobilem vyrobeným na území dnešní České republiky byl v letech 1888-1889 druhý Marcusův automobil vyrobený v adamovském podniku.

Prvním funkčním automobilem vyrobeným na území dnešní České republiky byl v roce 1897 Präsident (na počest prezidenta rakouského autoklubu) postavený v Kopřivnické vozovce, tehdy Nesselsdorfer Wagenbaufabriksgesellschaft – ve zkratce NW, (dnešní automobilka Tatra. V roce 1898 následoval první nákladní automobil.

Automobily Benz začaly být roku 1898 vybavovány otočným řídicím čepem.

Počátkem 20. století se rovněž objevily první elektromobily. Soutěž mezi automobily s parním, elektrickým a spalovacím motorem trvala téměř až do konce prvního desetiletí 20. století. Poté začaly dominovat automobily se spalovacím motorem i když z hlediska efektivity přenosu energie je i po století vývoje dvakrát výhodnější elektromobil.

Ve dvacátém století se benzínem či naftou poháněné automobily staly nejvýznamnějším dopravním prostředkem. Revoluci ve výrobě a masové rozšíření automobilů odstartoval v USA Henry Ford tím, že vymyslel a vyrobil lidově dostupný automobil. Slavný Ford model T byl uveden na trh v roce 1908 a byl vyráběn až do roku 1927.

Zážehový motor
je spalovací motor, u něhož je směs paliva a vzduchu ve válci zapálena (zažehnuta) elektrickou jiskrou, kterou obvykle vytvoří zapalovací svíčka. Tím se liší od vznětového motoru, kde dochází k samovznícení vstříknutého paliva samotnou teplotou stlačeného vzduchu. Zážehové motory pracují s nižším kompresním tlakem. Obvyklý je kompresní poměr v rozmezí 9:1 až 12:1. Nejvyšší točivý moment a výkon leží ve vyšších otáčkách. Chod čtyř- a víceválcových zážehových motorů je, v porovnání zejména se staršími motory vznětovými, tichý a pravidelný. Pro správnou funkci zážehových spalovacích motorů je důležitá odolnost paliva proti samovznícení, kterou udává oktanové číslo. Oproti vznětovému motoru má však motor zážehový nižší účinnost.

Nákladní automobil
či lidově náklaďák je typem užitkového automobilu, sloužícím hlavně pro přepravu užitečného nákladu nad 1500 kilogramů. Může jít o menší automobily s nosností několika tun, nebo i o velké kamiony s návěsem nebo jedním až dvěma přívěsy s nosností desítek tun. Dodávka nebo pick-up se za nákladní automobil většinou nepovažuje. Jedná se o vícestopé motorové vozidlo, které bývá velmi často poháněno vznětovým spalovacím motorem.

Dělení nákladních automobilů

Podle druhu přepravy a pracovního zaměření, nákladní automobily dělíme na :

skříňové
plachtové
valníkové
sklápěčkové
speciální (zametací, cisternový, pracovní apod.)
tahače

Elektromotor
je elektrický stroj, který slouží k přeměně elektrické energie na mechanickou práci. Drtivá většina současných elektromotorů využívá silové účinky magnetického pole. Bylo by však možné využít i jiné jevy, např. piezoelektrický jev, nebo silové účinky elektrostatického pole. Současné elektomotory jsou většinou realizovány jako točivé elektrické stroje. Méně obvyklé jsou netočivé elektromotory, např. lineární elektromotor. Elektrické stroje přeměňující mechanickou práci na elektrickou označujeme jako generátor, alternátor, dynamo. Většina typů elektrických strojů může pracovat jako motor nebo jako generátor, rozhoduje způsob použití. Tyto stroje mohou i samočinně přecházet z motorického do generátorického režimu a naopak z generátorického chodu do motorického. Díky těmto vlastnostem umožňují elektrické pohony brzdit pomocí rekuperace tj. vracení elektrické energie do elektrické sítě nebo do akumulátorů. Jako generátory velkých výkonů jsou používány synchronní točivé elektrické stroje - synchronní alternátory, na malých vodních elektrárnách jsou používány asynchronní generátory, jako motory jsou nejběžněji používány indukční točivé elektrické stroje - asynchronní motory.

QUIZ

1) Co vytváří při zapalování jiskru?
2) Odkolika kilogramů označujeme auto za náklaďák?
3) Jmenuj české automobilky

DOPROVODNÝ PROGRAM

ODKAZ na výstavu TATRA VÁS DOSTANE DÁL