Josef Škvorecký patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům 20. století. Byl romanopiscem, esejistou, překladatelem, nakladatelem, scenáristou i pedagogem. Ve svém díle dokázal jedinečným způsobem spojit humor, ironii, nostalgii, jazzovou poetiku a zároveň velmi ostrou kritiku totalitních režimů. Jeho knihy jsou často autobiografické a zachycují atmosféru českého maloměsta, okupace, komunistického Československa i života v exilu. Nejslavnějšími díly jsou především Zbabělci, Prima sezóna, Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší nebo detektivní série s poručíkem Borůvkou.

Josef Škvorecký byl také významnou osobností českého exilu. Společně se svou manželkou Zdenou Salivarovou založil v Torontu legendární exilové nakladatelství 68 Publishers, které vydávalo zakázané české knihy a pomáhalo udržovat českou literaturu při životě v době normalizace.

Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě. Vyrůstal v prostředí východočeského města, které se později stalo předobrazem jeho literárního „Kostelce“. Otec Josef Škvorecký byl úředníkem a matka Marie pocházela z rodiny s kulturními zájmy. Rodina nebyla bohatá, ale vedla děti ke vzdělání a četbě.

Mladý Josef byl už od dětství fascinován literaturou, hudbou a filmem. Obrovský vliv na něj měl jazz, který se stal jedním z hlavních motivů jeho života i tvorby. Ve 30. letech představoval jazz symbol svobody, Ameriky a moderního světa. Škvorecký později vzpomínal, že právě jazz mu pomáhal přežít období nacismu i komunismu.

Studoval gymnázium v Náchodě, kde patřil mezi nadané studenty, ale zároveň měl sklon k ironii, recesi a jistému odporu vůči autoritám. Už tehdy začal psát první literární pokusy.

Dospívání Josefa Škvoreckého zásadně ovlivnila německá okupace. Protektorátní atmosféra, strach, kolaborace i drobné projevy odporu se později staly hlavním tématem jeho nejslavnějšího románu Zbabělci.

Po uzavření českých vysokých škol nacisty musel pracovat. Byl nasazen v továrně Messerschmitt ve východních Čechách. Tato zkušenost v něm zanechala hlubokou stopu. Poznal absurditu války, pokrytectví společnosti i obyčejné lidské slabosti.

Na rozdíl od oficiální poválečné literatury však odmítal heroizaci odboje. Ukazoval obyčejné lidi takové, jací byli – často vystrašení, nejistí, někdy směšní. Právě tento realistický pohled mu později přinesl obrovské problémy.

Během války hrál v amatérních jazzových skupinách na saxofon. Hudba pro něj byla únikem z okupované reality.

Po válce začal studovat medicínu, ale brzy přešel na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval angličtinu a filozofii. Fascinovala ho angloamerická literatura, zejména Ernest Hemingway, William Faulkner či Raymond Chandler.

Po studiích pracoval jako učitel a později jako redaktor. Začal publikovat povídky a překlady. Věnoval se také detektivní literatuře, kterou velmi obdivoval.

Už v 50. letech napsal román Zbabělci, ale vydání bylo dlouho odkládáno. Komunistickým cenzorům vadilo, že kniha nezobrazuje konec války v duchu socialistického realismu.

Román Zbabělci konečně vyšel v roce 1958 a okamžitě způsobil obrovský skandál.

Kniha zachycuje poslední dny války v malém českém městě očima mladého Dannyho Smiřického – autorova literárního alter ega. Místo hrdinského patosu řeší Danny hlavně jazz, dívky, kamarády a vlastní nejistotu. Osvobození zde není prezentováno jako monumentální historická událost, ale jako chaotický a lidsky rozporuplný okamžik.

Komunistická kritika román tvrdě odsoudila. Škvorecký byl obviněn z:

• „zlehčování odboje“,
• „buržoazního individualismu“,
• „ideologické škodlivosti“,
• „zesměšňování národa“.

Kniha byla prakticky zakázána a autor se dostal do nemilosti režimu.

Dnes jsou Zbabělci považováni za jedno z nejlepších českých literárních děl 20. století.

Postava Dannyho Smiřického se objevuje v mnoha Škvoreckého knihách. Jde o autorovo literární alter ego – inteligentního, ironického, lehce cynického pozorovatele světa.

Danny:

• miluje jazz,
• ženy,
• literaturu,
• svobodu,
• a nesnáší ideologie.

Objevuje se například v dílech:

• Zbabělci,
• Prima sezóna,
• Tankový prapor,
• Mirákl,
• Příběh inženýra lidských duší.

Danny Smiřický se stal jednou z nejslavnějších postav české literatury.

V 60. letech došlo v Československu k částečnému politickému uvolnění a Škvorecký mohl opět publikovat.

Vznikla řada významných děl:

• Legenda Emöke,
• Bassaxofon,
• Sedmiramenný svícen,
• Konec nylonového věku.

Jeho texty byly moderní, inspirované jazzem, americkou literaturou a filmem noir.

Škvorecký se věnoval i filmu. Spolupracoval na scénářích a měl blízko k československé nové vlně. Přátelil se s mnoha filmaři a spisovateli své generace.

Jedním z nejslavnějších Škvoreckého románů je Tankový prapor. Kniha vznikla už v 50. letech, ale oficiálně mohla vyjít až v exilu.

Román satiricky popisuje absurdní prostředí československé armády. Ukazuje:

• šikanu,
• hloupost systému,
• vojenskou byrokracii,
• ideologickou prázdnotu.

Kniha se stala legendou a po roce 1989 byla zfilmována. Filmová adaptace režiséra Víta Olmera patří k nejznámějším českým porevolučním filmům.

Rok 1968 znamenal pro Škvoreckého zásadní zlom. Invaze vojsk Varšavské smlouvy definitivně zničila naděje na svobodnější socialismus.

Josef Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová odjeli do Kanady. Z původně dočasného pobytu se stala trvalá emigrace.

Usadili se v Torontu.

Škvorecký zde začal působit jako profesor na University of Toronto, kde vyučoval českou literaturu a film.

Jedním z největších činů Josefa Škvoreckého bylo založení exilového nakladatelství 68 Publishers.

Nakladatelství vzniklo roku 1971 a stalo se klíčovou institucí českého exilu.

Vydávali zde:

• Milan Kundera,
• Václav Havel,
• Bohumil Hrabal,
• Ludvík Vaculík,
• Pavel Kohout,
• Ivan Klíma,
• a desítky dalších zakázaných autorů.

Knihy byly tajně pašovány do Československa.

68 Publishers vydalo přes 220 titulů.

Bez Škvoreckého a Salivarové by byla velká část české literatury normalizační éry prakticky nedostupná.

Za vrcholné dílo Josefa Škvoreckého bývá považován román Příběh inženýra lidských duší.

Jde o rozsáhlý autobiografický román, který propojuje:

• okupaci,
• komunismus,
• emigraci,
• literaturu,
• filozofii,
• humor,
• tragédii.

Hlavní postavou je opět Danny Smiřický, tentokrát jako profesor v Kanadě.

Román bývá označován za jednu z nejlepších českých knih 20. století.

Mnozí kritici jej přirovnávají k dílům Milana Kundery nebo Vladimira Nabokova.

Škvorecký miloval detektivky. Obdivoval Chandlera, Hammetta i Simenona.

Sám vytvořil populární sérii detektivek s poručíkem Borůvkou. Tyto knihy nejsou klasickými detektivkami, ale spíše ironickými literárními hrami.

Borůvka je:

• inteligentní,
• melancholický,
• nepraktický,
• a často řeší případy spíše náhodou.

Škvorecký dokázal spojit detektivní žánr s vysokou literaturou.

Pro Škvoreckého tvorbu jsou typické:

• ironie,
• humor,
• melancholie,
• jazzová rytmika,
• autobiografické prvky,
• kritika totality,
• nostalgie po mládí.

Často psal o:

• dospívání,
• sexualitě,
• svobodě,
• morální zbabělosti,
• manipulaci ideologií.

Nebyl moralistou. Spíše pozoroval lidské slabosti s pochopením a ironií.

Jazz byl pro Škvoreckého celoživotní vášní.

Psal o něm eseje, povídky i romány. Jazz pro něj symbolizoval:

• improvizaci,
• svobodu,
• individualitu,
• odpor vůči totalitě.

Americkou kulturu obdivoval už od mládí. Přesto si zachoval silný vztah k českému prostředí.

Po pádu komunismu se Josef Škvorecký mohl vrátit do vlasti.

Byl rehabilitován a stal se uznávanou kulturní osobností.

Obdržel mnoho ocenění:

• Řád Bílého lva,
• Státní cenu za literaturu,
• cenu Angelus,
• a další mezinárodní ocenění.

Přesto zůstal žít převážně v Kanadě.

Josef Škvorecký byl ženatý se spisovatelkou a herečkou Zdenou Salivarovou. Jejich vztah patřil k nejvýznamnějším partnerstvím českého exilu.

Salivarová byla nejen jeho životní partnerkou, ale i spolupracovnicí při vedení 68 Publishers.

Jejich manželství trvalo celý život.

Josef Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu ve věku 87 let.

Jeho smrt byla vnímána jako odchod jedné z posledních velkých osobností české poválečné literatury.

Jazz místo ideologie

Škvorecký tvrdil, že jazz ho naučil svobodě více než jakákoli politická teorie.

Danny Smiřický je téměř on sám

Mnoho čtenářů považuje Dannyho Smiřického za samotného autora. Škvorecký ale říkal, že Danny je „lepší, odvážnější a úspěšnější verze“ jeho samého.

Zbabělci byli označeni za nebezpečnou knihu

Komunistická kritika považovala román za téměř protistátní dílo.

Miloval detektivky

Detektivní romány četl celý život a pokládal je za plnohodnotnou literaturu.

V Kanadě učil o české literatuře

Mnoha zahraničním studentům poprvé představil českou kulturu.

68 Publishers zachránilo českou literaturu

Bez jejich nakladatelství by řada českých knih vůbec nemohla vycházet.

Psal velmi hudebně

Rytmus jeho vět byl často inspirován jazzovou improvizací.

Nebyl revolucionářem

Sám sebe nepovažoval za hrdinu ani disidenta. Tvrdil, že je hlavně spisovatel.

Objevoval americkou literaturu pro Čechy

Překládal a propagoval americké autory v době, kdy byli v Československu téměř neznámí.

Humor jako obrana

I v tragických situacích používal humor a ironii.

Josef Škvorecký patří k největším českým spisovatelům moderní doby. Jeho knihy zachytily české dějiny 20. století bez patosu a ideologických klišé. Dokázal psát o tragických věcech s humorem, nadhledem a lidskostí.

Jeho význam nespočívá jen v literatuře, ale i v obrovské pomoci české kultuře během exilu. Díky 68 Publishers přežila svobodná česká literatura období normalizace.

Škvorecký zůstává symbolem:

• literární svobody,
• humoru proti totalitě,
• síly kultury,
• a věrnosti vlastnímu stylu i přes tlak režimů.