Vítězslav Nezval patří k nejvýznamnějším českým básníkům 20. století. Byl nejen básníkem, ale také prozaikem, dramatikem, překladatelem, esejistou a jednou z nejvýraznějších osobností české avantgardy. Jeho tvorba prošla několika výraznými etapami – od poetismu přes surrealismus až po pozdější tvorbu ovlivněnou socialistickým realismem. Vedle Jaroslava Seiferta, Karla Teiga či Konstantina Biebla utvářel podobu moderní české literatury meziválečného období.

Nezval byl mimořádně plodný autor s obrovskou fantazií, hudebním cítěním a schopností vytvářet neobyčejně obrazný jazyk. Jeho poezie je plná snů, barev, hudby, erotiky, magie i melancholie. Zároveň však šlo o osobnost rozporuplnou – geniální umělec, bohém, milovník života, ale také člověk, který se po druhé světové válce přiklonil ke komunistickému režimu.

Vítězslav Nezval se narodil 26. května 1900 v moravské obci Biskoupky u Třebíče. Pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec byl řídícím učitelem a zároveň hudebníkem, což mělo na budoucího básníka zásadní vliv. Hudba provázela Nezvala od raného dětství a později výrazně ovlivnila rytmus i melodiku jeho poezie.

Dětství prožil na moravském venkově, který se hluboce otiskl do jeho imaginace. Později často vzpomínal na krajinu Vysočiny, venkovské slavnosti, přírodu, kostely, poutě i tajemnou atmosféru moravských nocí. Tyto motivy se objevují v celé jeho tvorbě.

Nezval byl už jako dítě velmi citlivý, zasněný a vnímavý. Rád četl, hrál na klavír a zajímalo ho divadlo. Jeho rodiče podporovali vzdělání i kulturní rozhled.

Gymnázium studoval v Třebíči. Už během studií začal psát první básně a literární pokusy. Zajímal se o francouzskou literaturu, moderní umění a filozofii.

Po maturitě odešel roku 1919 do Brna, kde začal studovat filozofii na Masarykově univerzitě. Studium však nikdy nedokončil. Více než akademický svět jej přitahoval literární a umělecký život.

Právě v Brně se začal intenzivně stýkat s umělci a literáty. Poznal například Jiřího Mahena, který na něj měl značný vliv. V této době také začal publikovat své první texty.

Roku 1922 odešel Nezval do Prahy. Tento krok znamenal zásadní zlom v jeho životě. Praha byla centrem moderního umění a mladý básník se rychle stal součástí avantgardních kruhů.

Vstoupil do uměleckého sdružení Devětsil, které sdružovalo nejvýznamnější představitele české avantgardy. Mezi jeho členy patřili:

• Karel Teige
• Jaroslav Seifert
• Konstantin Biebl
• Jindřich Štyrský
• Toyen
• Adolf Hoffmeister
• Vladislav Vančura

Devětsil prosazoval moderní umění inspirované evropskou avantgardou – futurismem, dadaismem, konstruktivismem i surrealismem.

Nezval se rychle stal jednou z vůdčích osobností skupiny.

Jedním z nejvýznamnějších směrů, které Devětsil vytvořil, byl poetismus. Jeho hlavními teoretiky byli Karel Teige a právě Vítězslav Nezval.

Poetismus oslavoval:

• radost ze života
• moderní civilizaci
• exotiku
• film
• cirkus
• cestování
• sny
• hravost
• fantazii

Nezval dokázal poetismus proměnit ve zcela jedinečný básnický jazyk. Jeho poezie byla plná nečekaných obrazů, asociací a hudebnosti.

Most

První významnější sbírkou byl „Most“ (1922). Už zde se projevila Nezvalova obrazotvornost a smysl pro rytmus.

Podivuhodný kouzelník

Velký ohlas vyvolala skladba „Podivuhodný kouzelník“ (1922). Toto dílo bývá považováno za jeden z vrcholů české avantgardní poezie.

Báseň je plná fantaskních obrazů, magie a proměn reality. Hlavní postava kouzelníka symbolizuje moderního umělce, který dokáže měnit svět pomocí imaginace.

Pantomima

Sbírka „Pantomima“ (1924) představuje čistý poetismus. Nezval zde oslavuje cirkus, varieté, film a moderní městský život.

Právě tato sbírka upevnila jeho postavení jako jednoho z nejvýznamnějších básníků mladé generace.

Nezval byl známý jako bohém a milovník života. Miloval společnost, kavárny, večírky i noční Prahu.

Měl řadu milostných vztahů a jeho život byl často velmi bouřlivý. Erotika a ženská krása hrály významnou roli také v jeho tvorbě.

Přestože působil extrovertně, mnozí přátelé vzpomínali, že byl zároveň velmi citlivý a melancholický. Trpěl stavy úzkosti a vnitřního neklidu.

Významnou roli v jeho životě hrála jeho žena Františka, s níž měl dceru Janu.

Nezval miloval cestování. Fascinovala ho především Francie a Paříž, která byla centrem evropské avantgardy.

Francouzská kultura jej silně ovlivnila. Obdivoval:

• Guillauma Apollinaira
• André Bretona
• Paula Éluarda
• Arthura Rimbauda
• Charlese Baudelaira

Překládal francouzskou poezii a pomáhal ji přibližovat českému publiku.

Ve 30. letech se Nezval stal hlavním představitelem českého surrealismu.

Roku 1934 spoluzaložil Skupinu surrealistů v ČSR společně s Karlem Teigem, Toyen, Jindřichem Štyrským a dalšími umělci.

Surrealismus usiloval o osvobození lidské imaginace a podvědomí. Inspiraci hledal ve snech, automatickém psaní a psychoanalýze Sigmunda Freuda.

Nezval byl surrealismem fascinován. Jeho básně z této doby jsou velmi imaginativní, tajemné a často snové.

Jedním z vrcholů surrealistické tvorby je sbírka „Žena v množném čísle“ (1936).

Tato poezie spojuje erotiku, sny, podvědomí a fantazii. Jazyk je mimořádně obrazný a hudební.

Dodnes jde o jedno z nejvýznamnějších děl českého surrealismu.

Dalším významným dílem je próza „Absolutní hrobař“ (1937), která kombinuje grotesku, humor a surrealistickou imaginaci.

Román je plný absurdních situací a bizarních postav.

Na konci 30. let došlo k rozkolu mezi Nezvalem a částí surrealistické skupiny, především Karlem Teigem.

Důvodem byly politické postoje. Nezval se stále více přikláněl ke komunismu a Sovětskému svazu, zatímco část surrealistů kritizovala stalinské praktiky.

Roku 1938 Nezval surrealistickou skupinu rozpustil, což vyvolalo velké konflikty.

Za nacistické okupace byla česká kultura tvrdě potlačována. Nezval však pokračoval v literární práci.

V této době vznikla řada vlastenecky laděných básní.

Významné je například dílo:

Historický obraz

Tato poezie reagovala na okupaci a utrpení českého národa.

Nezval během války podporoval myšlenku národního odporu, i když nebyl přímo aktivní v odboji.

Po roce 1945 se Nezval stal jednou z hlavních kulturních osobností nového komunistického režimu.

Vstoupil do Komunistické strany Československa a zastával významné kulturní funkce.

Tato etapa jeho života bývá dodnes velmi diskutovaná. Mnozí obdivují jeho ranou avantgardní tvorbu, ale kritizují jeho pozdější podporu stalinismu.

Nezval psal také angažovanou poezii oslavující socialismus a Sovětský svaz.

Přesto i v této době dokázal vytvořit některá velmi kvalitní díla.

Jedním z jeho nejslavnějších děl je básnická skladba „Edison“ (1928).

Toto dílo bývá považováno za vrchol českého poetismu.

Báseň oslavuje technický pokrok, moderní civilizaci a lidského génia. Zároveň však obsahuje melancholické úvahy o samotě a smyslu života.

Slavný verš:

„Bylo pozdě večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.“

je často mylně připisován Nezvalovi, ve skutečnosti pochází z Máchova „Máje“. Nezval však Máchu velmi obdivoval a jeho poetika byla Máchou silně ovlivněna.

Mimořádně slavná je také Nezvalova dramatizace románu „Manon Lescaut“.

Jeho verze se stala klasikou českého divadla a dodnes bývá uváděna.

Nezval dokázal původní příběh převést do nádherně melodického a básnického jazyka.

Řada citátů z Manon Lescaut zlidověla.

Nezval byl významný překladatel.

Překládal především francouzské autory:

• Baudelaira
• Rimbauda
• Apollinaira
• Villona
• Éluarda

Jeho překlady jsou ceněny pro básnickou kvalitu a cit pro jazyk.

Nezvalův styl se vyznačuje:

• mimořádnou obrazností
• hudebností verše
• bohatou imaginací
• asociativním myšlením
• lyrikou
• smyslovostí
• erotikou
• fascinací snem a podvědomím

Dokázal spojovat vysokou poezii s motivy moderní civilizace.

Nezval měl problémy s alkoholem a životosprávou. Jeho bohémský životní styl se postupně podepisoval na zdraví.

V pozdějších letech trpěl řadou zdravotních komplikací.

Vítězslav Nezval zemřel 6. dubna 1958 v Praze ve věku 57 let.

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově mezi nejvýznamnějšími osobnostmi české kultury.

Jeho smrt byla vnímána jako velká ztráta české literatury.

Nezval zásadně ovlivnil podobu moderní české poezie.

Byl:

• hlavní osobností poetismu
• zakladatelem českého surrealismu
• jedním z nejvýznamnějších avantgardních básníků Evropy

Jeho tvorba inspirovala řadu dalších autorů.

Dodnes patří k nejčtenějším českým básníkům 20. století.

Hudba byla součástí jeho života

Nezval výborně hrál na klavír a hudebnost výrazně ovlivnila rytmus jeho poezie.

Fascinovala ho magie a sny

Velmi se zajímal o sny, podvědomí, okultismus a psychoanalýzu.

Miloval noční Prahu

Často trávil noci v kavárnách, barech a uměleckých podnicích.

Byl mimořádně plodný autor

Napsal desítky básnických sbírek, próz, dramat i esejů.

Obdivoval film

Patřil k prvním českým básníkům fascinovaným filmovým uměním.

Přátelil se s Toyen

S legendární malířkou Toyen jej pojilo dlouholeté přátelství.

Měl fenomenální paměť

Dokázal zpaměti recitovat dlouhé pasáže poezie.

Fascinovala ho Paříž

Francouzská kultura pro něj byla celoživotní inspirací.

Jeho tvorba byla dlouho ideologicky zkreslována

Za komunismu byla zdůrazňována hlavně jeho pozdější angažovaná tvorba, zatímco avantgardní a surrealistická díla byla někdy upozaděna.

Patří mezi nejpřekládanější české básníky

Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků.

Poezie

• Podivuhodný kouzelník
• Pantomima
• Akrobat
• Edison
• Básně noci
• Absolutní hrobař
• Žena v množném čísle
• Praha s prsty deště
• Matka Naděje
• Chrpy a města

Próza

• Valerie a týden divů
• Jak vejce vejci
• Neviditelná Moskva

Drama

• Manon Lescaut
• Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

Vítězslav Nezval zůstává symbolem básnické imaginace, modernosti a odvahy experimentovat.

Jeho dílo dodnes fascinuje:

• hudebností
• fantazií
• obrazností
• emocionalitou

Přestože jeho politické postoje vyvolávají spory, literární význam jeho tvorby je nepopiratelný. Nezval zásadně proměnil českou poezii a otevřel ji moderním evropským směrům.