Narození:
13. 3. 1741 , Vídeň

Úmrtí:
20. 2. 1790, Vídeň,  ve věku 48 let

Římskoněmecký císař, panovník habsburské monarchie Josef ll. Se narodil 13.3.1741, jako syn Marie Terezie a Františka Lotrinského.

Pocházel z dynastie habsbursko- lotrinské. Jako následníka trůnu, mělo jeho vzdělání patřičnou úroveň. Po smrti svého otce Františka v roce 1765 , se stal římskoněměckým císařem. Jeho matka Marie Terezie mu svěřila spoluvládu. Zemřela 29. listopadu 1780 a Josef se na deset let ujal vlády.

Společná vláda s matkou s sebou nesla nemalé rozpory. Matka nechtěla přistoupit na radikální názory svého syna, který se stal osvícencem a bojoval o reformy tehdejší společnosti.


Již od mládí se Josef II. zajímal o správní otázky matčiny říše. Inkognito (pod jménem hrabě Falkenstein) podnikl řadu cest po korunních državách.

Od roku 1764 vládl po boku své matky Marie Terezie, když byl ve Frankfurtu zvolen císařem Svaté říše římské. Jako dvorního skladatele si zvolil Antonia Salieriho. Faktickou moc však v rukou stále třímala Marie Terezie. V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k reformě říše jako osvícenský panovník, Marie Terezie tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností.

7. dubna 1766 císař Josef II. otevřel ve Vídni bývalý lovecký revír pro veřejnost. Od tohoto jeho vyhlášení směl být Prátr využíván ve všech ročních obdobích bez rozdílu pro každého.

Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny 3 vydány roku 1781).

Byly ale i jiné změny: zlepšení postavení Židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska, zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev.

Řada reforem byla namířena proti církvi (například zrušení klášterů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou[5] – téměř poloviny). Některé však katolické církvi mohly dlouhodobě i prospět (možnost odchodu do důchodu pro staré kněze). Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno). Mnoho reforem se v praxi ukázalo jako nepřínosných nebo nepřijatelných. Některé byly zrušeny už za Josefova života (například zákaz pohřbívání v rakvích[6], aby se ušetřilo dřevo a stromy, mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem), mnohé po jeho smrti (například radikální reforma daňového systému).

Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v těžké situaci, úředníci podstrkovali k podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. [zdroj?] Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla.

Josef ll. Sbíral zkušenosti na svých cestách po Evropě a zemích monarchie. Mohl se pyšnit obrovskou vůlí a pracovitostí. Jeho vizí byla jednotná říše, kterou by spravoval všemocný státní aparát. V jeho čele si Josef představoval panovníka, který by rozhodoval v zájmu říše. Usiloval, stejně jako jeho matka o postátnění správy monarchie. Radikálně přistupoval k podřízení katolické církve státu.

Josef se zasloužil o zřízení generálních seminářů a o to , aby se stát postaral o výchovu kněží. Všechny kláštery, které nebyly společensky prospěšné, byly zrušeny a tím klesla moc církve.

Josef ll. Šířil svobodu myšlení a náboženskou toleranci. 13. října byla vyhlášena občanská rovnoprávnost. Rovněž bohoslužby obou hlavních směrů protestantismu , luteránů, kalvinistů a římskokatolické církve, byly s určitým omezením povoleny. Také Židé se osvobodili od starých nařízení, které je diskriminovaly. Kritika použitá v knihách namířená proti komukoliv, byla povolena. Nesmělo jít ale o anonymy a o kritiky urážející a hanlivé.

Všechny tyto reformy velmi pozvedly tehdejší společnost. I vztahy mezi vrchností a poddanými, se zrušením nevolnictví 21. listopadu 1781, změnily. Průmyslová výroba měla všechnu podporu Josefa. V roce 1789 došlo také ke snížení daní poddaným a robota byla nahrazena peněžními a naturálními dávkami. Bohužel byla tato reforma po Josefově smrti zrušena.

Všechny tyto změny zasáhly aristokracii a církev, které měly velkou moc. Josefovi byl vytýkán způsob, jakým reformy prováděl. Nedokázal taktizovat, proto jednal přímo, až despoticky. Neohlížel se na tradice ani zvyklosti.

Velkým Josefovým neúspěchem byla válka s Tureckem / od 1788/. Bylo nutno na ni uvolnit dvě třetiny příjmů ze státní pokladny. Hospodářství upadalo a panovník musel čelit velkému odporu obyvatelstva. Tento neúspěch měl za následek, růst silné opozice, zejména v Belgii, Uhrách a Tyrolsku.

Pod tlakem uherských stavů musel Josef ll., tehdy už nemocen,v lednu 1790, zrušit všechny reformy. Pouze toleranční a nevolnický patent , mohl být zachován. Dalo se předpokládat, že Josefovy reformní snahy selhaly, ale nebylo tomu tak. Jeho radikální zásahy znemožnily v mnoha směrech cestu zpět.

Josefova vize jednotného zřízení monarchie s sebou nesla potřebu společného jazyka. To mohla být pouze němčina. Ta se stala vyučovacím jazykem na vyšších školách. Pokud chtěl někdo nastoupit do státní služby, bez němčiny se neobešel. Čeští vlastenci byli v nevýhodě a obávali se poněmčení národa. To podnítilo český národ bojovat proti germanizaci, bránit český jazyk a rozvíjet vlastenectví. Podařilo se vydávat české noviny, vznikla česká publicistika a divadlo.

Josef ll. měl sympatie českého národa. Jméno Václav je u nás do dnes nejrozšířenější. Měl velké plány, nebylo ale v jeho silách je všechny splnit. Za to, že zrušil nevolnictví a omezil moc církve, je pokládán za jednoho z nejlepších panovníků a jeho vláda za počátek národního obrození.

Zásluhy Josefa ll.:

Osvícenský absolutismus
Josef II. je předním českým představitelem osvícenského absolutismu a i v evropském měřítku byl panovníkem nevšedního významu. Ve své snaze o reformu říše podnikl velkou řadu kroků, které byly prvotně zamýšleny ke zvýšení účinnosti hospodářství a státní správy, ale ve výsledku přispěly k nebývalému zkvalitnění života jeho poddaných (Josef II. vycházel z jednoduchého předpokladu, že je-li poddaný relativně zdravý a spokojený, je říši prospěšnější, proto v tomto směru podnikl řadu regulací, např. v oblasti státní správy, náboženství, hygieny a zdraví apod.).

Zásadní změnu života v habsburských državách však přinesly tzv. Toleranční patent a Patent o zrušení nevolnictví.

Toleranční patent
První z velkých patentů byl tzv. toleranční patent, jako datum jeho vydání se udává 13. října 1781, ve skutečnosti však šlo spíš o sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie. Důvodem vydání patentu byla snaha vyjít vstříc osvícenskému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky zejména evangelického podzemí. Toleranční patent tuto menšinu vyvedl z ilegality a tím zviditelnil, takže na ni mohlo být působeno cíleně ideologicky, politicky i ekonomicky.

Toleranční patent rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nešlo o zrovnoprávnění, ale o „toleranci“, jakési trpění, nekatolická vyznání podléhala řadě znevýhodňujících nařízení, přesto šlo o zásadní čin v otázce svobody vyznání.

Od roku (1782) byla podobným způsobem víc tolerována i židovská víra. Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni „pane“ místo „žide“. Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. „židovské mýto“ (Židé ho museli platit u městských bran), zakázal tzv. „křty z nouze“ (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné, muselo být v důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát Židem).

Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, hebrejština a jidiš už pro Židy neplatily jako úřední řeč, každý Žid musel převzít německé jméno.

Zrušení nevolnictví
Dne 1. listopadu 1781 byl vydán tzv. Patent o zrušení nevolnictví, jímž bylo nevolnictví zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, a nadále byla zachována robota (až do roku 1848), čímž byli poddaní vyvázáni z přímé závislosti na vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z panství (např. do města nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti nesměli. Z poddanství bylo rovněž možné se vykoupit.

Patent umožnil nárůst vzdělanosti, protože víc lidí mohlo svobodně studovat, a zároveň podnikatelské činnosti, protože rolníci (sedláci) mohli odejít do měst, kde byli zaměstnáni v továrnách, což výrazně podpořilo průmyslovou revoluci v Čechách. Možnost stěhování do měst podpořila i český živel ve městech.
Pamětní deska Josefa II. v Městském muzeu v Děčíně

Rušení klášterů
Mezi další Josefovy kroky patřilo zrušení klášterů, které se nevěnovaly veřejně prospěšným činnostem (špitály nebo školy).

Berní a urbariální reforma
Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. Josefínský katastr a Berní a urbariální reforma (patent). Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). Berní a urbariální patent mj. rušil povinnost roboty a nahrazoval ji peněžními dávkami, v přechodném jednoročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života.

Poněmčování
Josef II. se snažil o centralizaci říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit němčinu oproti dosavadního respektu k zemským jazykům. Tím a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst, ale zavdal nechtěně jeden z impulzů k hnutí za obranu národních jazyků, který je v Čechách znám jako národní obrození. Přitom byl jedním z mála vládnoucích Habsburků, kteří uměli česky. Na druhou stranu dominance němčiny také později vedla k uherské revoluci 1848 a nakonec k rakousko-uherskému vyrovnání 1867.

Příjmení
Císař Josef II vydal patent, kterým byla uložena povinnost používat neměnná příjmení.
Příjmení do té doby bylo jménem druhořadým (doplňovalo jméno křestní). Člověk mohl během života příjmení několikrát změnit.

Toulky českou minulostí

Dějiny udatného českého národa

Dějiny udatného českého národa - Svatý Václav

Dějiny udatného českého národa - Přemysl I.

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 1. část

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 2. část

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 3. část

Dějiny udatného českého národa - Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Rudolf II.

Dějiny udatného českého národa - Vznik Rakousko Uherska

Dějiny udatného českého národa - Reformy Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Josef II.

Dějiny udatného českého národa - Školská reforma Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Sametová revoluce

Dějiny udatného českého národa - Padesátá léta I

Dějiny udatného českého národa - Padesátá léta II

Dějiny udatného českého národa - Jiří z Poděbrad

Dějiny udatného českého národa - Šedesátá léta

Dějiny udatného českého národa - Osvícenci v českých zemích

Dějiny udatného českého národa - Nástup Habsburků

Dějiny udatného českého národa - Vznik Československa

Dějiny udatného českého národa - Golem

Filmy a dokumenty

Dokument Kníže Václav

Dokument Karel IV.

Dokument Jiří z Poděbrad

Filmový dokument České století - Ať si jdou

Filmový dokument České století - Den po Mnichovu

Filmový dokument České století - Poslední hurá

Filmový dokument České století - Veliké bourání

Filmový dokument České století - Všechnu moc lidu Stallinovi

Filmový dokument České století - Musíme se dohodnout

Filmový dokument České století - Kulka pro Heydricha

Filmový dokument České století - Je to jen rock n roll

Filmový dokument České století - Zabíjení soudruha

Film Slasti otce vlasti