Český kníže a král Přemysl l.Otakar se narodil jako syn krále Vladislava ll. a Jitky Duryňské, která byla Vladislavovou druhou manželkou. Přemysl patřil do dynastie Přemyslovců.

Dětství a mládí
Narodil se jako nejstarší syn krále Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské. Historici se v předpokládaném roce jeho narození rozcházejí a bývá kladeno k roku 1155, před rok 1160, či dokonce až do let 1165–1167. Bezstarostný život královského dítěte byl přerušen v roce 1172, kdy jeho otec Vladislav II. rezignoval ve prospěch svého nejstaršího syna Bedřicha. Vladislav spoléhal na své dřívější zásluhy a věřil, že císař nebude klást překážky a česká šlechta se s tím postupně smíří. V tom se však hluboce zmýlil a Fridrich Barbarossa využil nastalé situace k posílení své prestiže a možností ovlivňování českých záležitostí. V září 1173 Fridrich Barbarossa rozhodl o tom, že Bedřicha na místě českého knížete nahradí Oldřich, který se ale se souhlasem císaře obratem titulu vzdal ve prospěch svého staršího bratra Soběslava II. Zásah císaře takřka ze dne na den udělal z Vladislava i jeho potomků běžence, kteří museli zakoušet hořkost vyhnanství. O osudu mladších synů Vladislava II. Přemyslovi a Vladislavovi se z té doby dochovalo minimum informací. Přemysl v letech 1173–1179 pobýval pravděpodobně spolu se svou matkou ve vyhnanství nejdříve v Durynsku, a pak na dvoře míšeňských Wettinů, kde se zřejmě v roce 1178 oženil s Adlétou Míšeňskou. Téhož roku se také jeho bratr Bedřich stal podruhé knížetem.

Ve službách staršího bratra
Situace v českých zemích byla v té době opět značně problematická, jak mezi jednotlivými Přemyslovci, tak i mezi knížetem Bedřichem a šlechtou. V roce 1179 se vydal staronový kníže Bedřich vyřešit pohraniční spory ohledně Vitorazska do Chebu. Při té příležitosti byla sepsána písemná dohoda, kde je jeden ze svědků – asi dvacetiletý Přemysl Otakar I.(tehdy ještě pouze Přemysl) coby markrabě moravský (marggravius de Moravia). Ve funkci markraběte Přemysl na Moravě zastupoval zájmy svého bratra Bedřicha, eliminoval ambice znojemského údělníka Konráda Oty a dočasně zde spravoval olomoucký úděl.

Pravděpodobně s osobou Přemysla (a s léty 1179–1182) můžeme spojit i českou expanzi v Horním Slezsku spojenou se ziskem Holasicka.

V roce 1182 dlouhodobá nespokojenost s panujícím knížetem vedla k propuknutí vzpoury šlechty v českých zemích, Bedřich byl vyhnán ze země a šlechta si zvolila za nového knížete Konráda Otu. Bedřich hledal pomoc u císaře Fridricha Barbarossy, který se rozhodl spor vyřešit na sněmu v Řezně v září 1182. Zde císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy.
V roce 1185 velel Přemysl vojsku bratra knížete Bedřicha. Jejich úkolem bylo přimět moravské Přemyslovce, k poslušnosti českému knížeti. Moravští Přemyslovci byli oblíbenci císaře Barbarossa.

Přemysl zvítězil 10. prosince bitvě u Loděnic s Konrádem lll. Otou.Poté se oba tito muži smířili a Konrád se po smrti Bedřicha dostal na knížecí stolec. Po jeho smrti se stal knížetem Václav, syn Soběslava ll.. S tím však Přemysl nesouhlasil a zahájil spolu s Jindřichem Břetislavem, proti němu boj o vládu. Václav se ukryl v Praze a nakonec uprchl do ciziny. V roce 1192 se Přemysl konečně dočkal knížecího stolce.

Po neshodách s císařem byl Přemysl zbaven vlády, jeho místo zaujal Jindřich Břetislav / 1193/. Šlechta Přemysla opustila a on utekl do exilu. V červnu 1193 kníže i biskup zemřeli a na místo nového knížete byl českými pány zvolen mladší Přemyslův bratr Vladislav. Přemysl se rozhodl bojovat. Vladislav uznal přednostní právo svého bratra na tento titul a dobrovolně se ho vzdal a do smrti svého bratra podporoval. Tento čin byl v historii neobvyklý a Václav si tím získal obdiv u kronikářů.

Přemysl se bratrovi odvděčil jeho jmenováním markrabětem moravským. Snažil se upevnit své postavení v Čechách a získat královskou korunu.

V roce 1197 zemřel císař Jindřich Vl. a Přemysl uzavřel dohodu s Filipem Švábenským. V srpnu byl korunován a právo na korunu měli i jeho dědici. Mohl sám rozhodovat o dosazování pražských biskupů, císař měl omezenou moc – zvoleného krále mohl pouze potvrdit.

V roce 1201 vznikl spor mezi papežem Inocencem ll., který stál na straně Oty Brunšvického, s Přemyslem. Papež požadoval po Přemyslovi odstoupení.Ota nebral na vědomí Přemysla jako krále. Až 24.8.1203 byl Přemysl znovu korunován za podpory papeže. Bula 29.4.1204 stanovila pro Přemysla právo na královský trůn na věčné časy.

Po vraždě Filipa Švábenského se Přemysl snažil obhájit kandidaturu Fridricha ll., syna Jindřicha VI. Úspěšné počínání Přemysla na válečné výpravě Fridricha ll., mu zajistilo další privilegia, včetně práva volitelského hlasu pro českého krále.

Přemysl se rozešel se svou ženou Adlétou Mišeňskou, syna Vladislava zbavil nástupnického práva a oženil se s Konstancií Uherskou. Tím proti sobě poštval rod Míšeňských.

V roce 1214 zvolil panovník biskupem Ondřeje, který se stal ale jeho protivníkem. Chtěl dosáhnout vymanění církve z vlivu světské moci.Papež nad Čechami vyhlásil klatbu. Díky Přemyslově diplomacii došlo v otázce církve ke kompromisu. Tím obliba krále ještě vzrostla. Přemysl vyřešil letitý problém oslabující český stát – nástupnictví. Vzniklo právo prvorozeného. V roce 1216 uznala šlechta Přemyslova nejstaršího syna z druhého manželství jako budoucího krále, který byl korunován ještě za života svého otce.

Přemyslova dcera Anežka z druhého manželství, byla slíbena za manželku prvorozenému synovi císaře. Rakouský vévoda Leopold přemluvil císaře ke zrušení této dohody.Císařův syn se tedy oženil s Markétou Rakouskou. Přemysl proto povstal proti Leopoldovi. V roce 1226 došlo mezi oběma muži k příměří, ale vztahy až do Přemyslovi smrti zůstaly napjaté.

Přemysl byl uznávaným panovníkem pro své politické schopnosti. Patřil k největším politikům v naší historii.

Poslední léta života
Když 12. srpna 1222 zemřel moravský markrabě Vladislav Jindřich, stal se jeho nástupcem Přemyslův syn Vladislav Jindřich II. Přemysl ztratil nejen bratra, ale i nejpevnějšího spojence a spolupracovníka. Brzy poté dostaly zásah Přemyslovy snahy o další povznesení království. Ve snaze o upevnění pout k císařskému rodu dosáhl Přemysl příslibu císaře Fridricha II., že se jeho syn a nástupce Jindřich VII. ožení s Přemyslovou dcerou Anežkou. Na roli římskoněmecké královny se Anežka připravovala na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. ve Vídni a v Klosterneuburgu. I přes astronomické Anežčino věno Jindřich své zasnoubení zrušil a oženil se s dcerou vévody Leopolda Markétou. Přemyslova odplata na sebe nedala dlouho čekat a obrátila se proti Leopoldovi, který byl oprávněně považován za strůjce intriky, jež byla osudová pro další Anežčin životaběh. Vpád českých vojsk v létě 1226 se však Rakušanům podařilo odrazit. Mnohem úspěšnější útok následoval po Leopoldově smrti v roce 1230.

Náhrobek Přemysla Otakara I. od Petra Parléře
V roce 1227 zemřel teprve dvacetiletý Přemyslův syn a moravský markrabě Vladislav a jeho nástupcem se stal nejmladší syn Přemysl. Dne 6. února 1228 nechal Přemysl Otakar I. svého druhorozeného syna, z manželství s Konstancií Uherskou, Václava korunovat českým králem, když už dříve (v roce 1224) byl obdařen titulem knížete plzeňského a budyšínského. Přesto si starý král až do posledních chvil uchoval rozhodující vliv na řízení státu.Zemřel 15. prosince 1230 a byl původně pohřben v bazilice sv. Víta na Pražském hradě. Dnes je jeho tělo uloženo v opukové tumbě z dílny Petra Parléře v kapli sv. Ostatků ve svatovítské katedrále. Dožil se pravděpodobně nejvyššího věku ze všech přemyslovských panovníků. Dle výsledků antropologického průzkumu Emanuela Vlčka byl vysoký 166–170 cm a stejně jako jeho potomci měl až žensky gracilní obličej.

Zásluhy Přemysla l. Otakara:
Když nastoupil Přemysl na trůn, byly Čechy v úpadku politickém i hospodářském. On se zasloužil o vzestup a svobodu země. Čechy se staly ve vztahu k zahraničí váženou a zdravě obávanou zemí.

Přemysl nebo Otakar?
V historii českých zemí je třetí český král znám pod svým zdvojeným jménem jako Přemysl Otakar I. Nebyl první (a ani poslední), kdo z Přemyslovců používal zdvojené jméno. Zatímco v českých zemích byl obvykle nazýván Přemyslem, cizí prostředí ho od roku 1192 znalo takřka výlučně jako Otakara. Také na pečetích se s výjimkou první pečeti používané v letech 1192–1193 používal jméno Otakar.[95] Jméno Otakar je německého původu, kde základem je germánský Odowakar, což znamená „majetek střežící“. Jméno Otakar bylo dříve chápáno jako souznačně se jménem Přemysl. Zdvojeného jména Přemysl Otakar bylo poprvé použito českou královskou kanceláří na listině z roku 1212 („Otakarus, dei gratia, qui et Premisel“). Přestože Josef Kalousek zastával názor, že správnější je používání jen jména Přemysl, současná historiografie (např. Josef Žemlička, Vratislav Vaníček aj.) preferuje obvykle používání podoby Přemysl Otakar I. Občas se lze také setkat s podobou Přemysl I. Otakar. Dalimilova kronika jméno dává do souvislosti s Otou IV. Brunšvickým: Na biřmovániu ciesař kněziu rúšku vzváza, a Ottakar, točiúš Ottě mił, j'mu řiekati káza..

Vznik měst za vlády Přemysla Otakara I.
Vznik prvních měst navazoval na ekonomické a sídelní předpoklady. Již před vznikem institucionalizovaných měst zde existovala důležitá centrální místa městům podobná, jejichž povaha se blížila rozvinutým městům. I když k tomuto vývoji docházelo již za Přemyslových předchůdců, nelze ještě hovořit o středověkých městech (nebo o jejich založení) v plném slova smyslu. Proces vzniku středověkým měst tak začíná až za Přemyslovy vlády.[100]

Z doby jeho vlády pocházejí také nejstarší dochovaná městská privilegia pro Uničov (1223) a Opavu (1224), z nichž ale ani jedno nemá zakládací charakter, ale potvrzuje, případně rozšiřuje již udělená městská práva.

Prvenství (nebudeme-li počítat Cheb, který k českým zemím v té době ještě nepatřil) ve vzniku měst patří severu tehdejší Moravy. Zde vzniká asi před rokem 1213 Bruntál, brzy po něm Uničov,který převzal magdeburská práva od Bruntálu, následuje asi v letech 1213–1220 Opava a pravděpodobně v této době dochází i k založení (dnes slezských, ale tehdy ještě na Moravě ležících) Hlubčic.[pozn. 8] Teprve po tomto prvotním zakladatelském rozmachu následuje na Moravě Znojmo (1226) a Jemnice (1227), v Čechách pak Hradec Králové (1225).

Sporné jsou počátky Hodonína, které bývají kladeny, jak do závěru vlády Přemysla Otakara I., tak až do doby vlády jeho syna Václava I. Ke konci Přemyslovy vlády je teoreticky možný i vznik Litoměřic a Žatce.

Přestože v nově vznikajících městech žil jen zlomek obyvatelstva, jejich vliv vysoce převyšoval jejich demografickou váhu a města se stávala středisky rozvoje středověké společnosti.

Toulky českou minulostí

Dějiny udatného českého národa

Dějiny udatného českého národa - Svatý Václav

Dějiny udatného českého národa - Přemysl I.

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 1. část

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 2. část

Dějiny udatného českého národa - Karel IV. - 3. část

Dějiny udatného českého národa - Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Rudolf II.

Dějiny udatného českého národa - Vznik Rakousko Uherska

Dějiny udatného českého národa - Reformy Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Josef II.

Dějiny udatného českého národa - Školská reforma Marie Terezie

Dějiny udatného českého národa - Sametová revoluce

Dějiny udatného českého národa - Padesátá léta I

Dějiny udatného českého národa - Padesátá léta II

Dějiny udatného českého národa - Jiří z Poděbrad

Dějiny udatného českého národa - Šedesátá léta

Dějiny udatného českého národa - Osvícenci v českých zemích

Dějiny udatného českého národa - Nástup Habsburků

Dějiny udatného českého národa - Vznik Československa

Dějiny udatného českého národa - Golem

Filmy a dokumenty

Dokument Kníže Václav

Dokument Karel IV.

Dokument Jiří z Poděbrad

Filmový dokument České století - Ať si jdou

Filmový dokument České století - Den po Mnichovu

Filmový dokument České století - Poslední hurá

Filmový dokument České století - Veliké bourání

Filmový dokument České století - Všechnu moc lidu Stallinovi

Filmový dokument České století - Musíme se dohodnout

Filmový dokument České století - Kulka pro Heydricha

Filmový dokument České století - Je to jen rock n roll

Filmový dokument České století - Zabíjení soudruha

Film Slasti otce vlasti