Martina Sáblíková

Se narodila 27. května 1987 v  Novém Městě na Moravě, je česká rychlobruslařka specializující se na dlouhé tratě 3000 a 5000 m. Je trojnásobnou olympijskou vítězkou, mnohonásobnou mistryní světa a Evropy, držitelkou několika světových rekordů. Vyhrála také mistrovství České republiky
v rychlobruslení.

V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českým Sportovcem roku, roku 2010 získala cenu Oscara Mathisena. V roce 2017 byla oceněna Medailí Za zásluhy.

Ája Vrzáňová

vlastním jménem Alena Vrzáňová, provdaná Alena Steindlerová, uměleckým pseudonymem Aja Zanova, (16. května 1931 Praha – 30. července 2015) byla česká krasobruslařka a podnikatelka, dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení v soutěži žen z let 1949 a 1950, čtyřnásobná mistryně Československa v letech 1947 až 1950 a mistryně Evropy z roku 1950. S krasobruslením začínala pod trenérem Karlem Glogarem, v sedmi letech vyhrála první závody. Po válce trénovala u Arnolda Gerschwillera.
Debutovala na mistrovství Evropy v roce 1947 ve švýcarském Davosu pátým místem. Po úspěšném startu na mistrovství světa požádala v roce 1950 v Londýně o politický azyl a posléze emigrovala do Spojených států amerických, kde dalších 16 let působila jako profesionální bruslařka v lední revue Ice Follies a později v Ice capades pod uměleckým jménem Aja Zanova. Se svým americkým manželem českého původu Pavlem Steindlerem (sňatek v roce 1969) podnikala v gastronomii a restauračních službách. Podílela se na vzniku Trumpova kluziště v New Yorku.

V roce 2004 obdržela dne 28. října od prezidenta České republiky Václava Klause Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2009 byla v Los Angeles uvedena jako první česká krasobruslařka do Síně slávy, byla vyhlášena českou Sportovní legendou.

Jiří Raška

(4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm – 20. ledna 2012 Nový Jičín) byl český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století

Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, nechal jej převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. Právě od Remsy pochází Raškova přezdívka „Franta“, neboť poznamenal, že jeho svěřenec má chůzi jako skokan František Felix. V roce 1964 odjel Raška na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile.

Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoblu jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“ Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil a stal se tak prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkého můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimír Bělousov. Za vítězství na olympiádě dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1000 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté „embéčko“ se slevou koupil.

Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku. Byl také signatářem manifestu Dva tisíce slov.

V roce 1969 se na jeden den stal i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonal den starý rekord svého velkého soka, Nora Bjørna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord vzal Manfred Wolf (165 m) z NDR. Další Raškovy úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersport turné rok poté a bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích. Startoval také na ZOH 1972 v Sapporu, kde skončil pátý na středním můstku a desátý na velkém můstku.

V roce 1974 vyšel Otou Pavlem převyprávěný životopis Jiřího Rašky pod názvem Pohádka o Raškovi. Od roku 1974 působil jako trenér a z počátku i souběžně skákal. Uvedl: „Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior.“ Učinil tak v roce 1976 poté, co ho porazil František Novák. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979.

V letech 1994–1996 byl společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen českým lyžařem století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. Dne 28. října 2011 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.

Raška zemřel po dlouhé nemoci 20. ledna 2012. Dne 28. září téhož roku byly jeho ostatky uloženy na Valašském Slavíně v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Ivan Lendl

 (* 7. března 1960 Ostrava) je tenisový trenér a bývalý profesionální tenista, který reprezentoval Československo a po získání amerického občanství také Spojené státy. Do současnosti je nejlepším českým mužským tenistou historie. V 80. letech 20. století patřil mezi nejdominantnější tenisty a pobýval na špici světového tenisového žebříčku ATP až do začátku 90. let.

Tennis magazine jej vyhlásil jedním z deseti nejúspěšnějších tenistů od roku 1966 a zdůraznil jeho důležitost a profesionální přístup, kterým ovlivnil tenisovou historii a plejádu hráčů, kteří přišli po něm. V knize Moderní Encyklopedie Tenisu zahrnul Bud Collins Lendla do seznamu 21 největších tenisových hráčů v období od roku 1946 do roku 1992. Na pozici světové tenisové jedničky setrval celkem 270 týdnů ve třetím nejdelším období za Petem Samprasem a Rogerem Federerem. Počtem 1 071 vítězných utkání dvouhry na okruhu ATP se v celkovém pořadí zařadil na třetí místo za Američana Jimmy Connorse, který vyhrál 1 256 zápasů a Federera.

Svou úspěšnou profesionální dráhu začal v socialistickém Československu. V roce 1980 pomohl k vítězství ČSSR v Davis Cupu. V roce 1986 emigroval do Spojených států a za dalších šest let se stal americkým občanem (1992).

Vyhrál osm grandslamových titulů ve dvouhře během své kariéry. Probojoval se celkem do 19 grandslamových finále, což byl v té době rekord mezi muži, který byl až v roce 2009 překonán Rogerem Federerem. Dosáhl alespoň jednoho grandslamového finále během jedenácti let v řadě, rovněž rekord všech dob, který byl později vyrovnán Petem Samprasem.

Poprvé se stal prvním hráčem světového žebříčku ATP 28. února 1983, ale poté byl na špici vystřídán Jimmym Connorsem a Johnem McEnroem. Definitivně získal nadvládu nad mužským světovým tenisem poté, co porazil Johna McEnroea ve finále US Open v září 1985. Po naprostou většinu následujících pěti let až do srpna 1990 byl světovou tenisovou jedničkou (s krátkou přestávkou od září 1988 do ledna 1989, kdy byl vystřídán Matsem Wilanderem). Zakončil 4 roky jako hráč číslo jedna na světovém žebříčku (1985-87 a 1989) a celkem strávil na prvním místě světového žebříčku rekordních 270 týdnů, čímž pokořil rekord, který byl do té doby držen Jimmy Connorsem (deset let poté jej překonal Pete Sampras).

Jediným grandslamem, který nikdy nevyhrál, byl Wimbledon. Ze čtrnácti účastí se probojoval dvakrát do finále a pětkrát do semifinále. Po skončení kariéry pronesl: „Bylo těžké se smířit, že jsem tam nedokázal zvítězit, ale je to prostě tak.“

Lendlova hra spoléhala zejména na sílu, fyzickou kondici a tlak ze základní čáry, což předznamenalo moderní éru silového tenisu. Lendl sám nazýval svoji hru „hitting hot“, tedy neúprosný celodvorcový styl hry, který poté začal dominovat ve světovém tenisu. Měl také vynikající koncentraci na hru. 

Externí odkazy

• seriál Vyprávěj České televize
• seriál První republika České televize
• archivní pořad Archiv ČT24 České televize
• webová aplikace ke 100. výročí Československa