Otto Wichterle

(27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998 Stražisko) byl světově proslulý český vědec a vynálezce, pracující zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu.

Nejznámějším vynálezem Otty Wichterla jsou gelové kontaktní čočky. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující (dr. Pur) četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota. Začal tedy rozvíjet teorii o trojrozměrném hydrofilním polymeru, který by byl pro oko dobře snesitelný. Jako nejvhodnější se jevil HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel), který pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti. Problém byl s jeho zpracováním. Nejprve se gel lil do forem, čočky se však při otevírání forem trhaly a měly nepravidelné okraje. Pak přišel rok 1958, vyhazov z VŠCHT a likvidace tamějšího výzkumu hydrofilních gelů a čoček. Spolu s Wichterlem pak do ÚMCH odešlo mnoho jeho spolupracovníků, mezi nimi i Drahoslav Lím, a výzkum pokračoval pod záštitou ÚMCH. Na půdě ústavu pak vznikla nová metoda – odlévání gelu do skleněných forem. Získala se tak čočka s přesnou optikou ve střední části. Některé čočky oko téměř nedráždily, ale výtěžky byly stále malé kvůli složitému obrušování okrajů. První čočky byly již aplikovány
i na pacientech 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. Prokázalo se tak, že měkké čočky mohou poskytnout dokonalou korekci zraku a jsou pacienty poměrně dobře snášeny.

Ministerstvo zdravotnictví však výzkum i přes Wichterlovo naléhání v roce 1961 zrušilo kvůli malým výtěžkům. V té době Wichterla napadl úplně nový způsob zpracování HEMA gelu, odlévání v rotujících otevřených formách, ale protože na obzoru nebyla žádná možnost pokračování v realizačním vývoji na půdě ČSAV, začal se Wichterle touto metodou zabývat doma. Na konci roku 1961 se mu v jeho bytě podařilo podat důkaz, že lze kvalitní kontaktní čočky vyrobit s minimálními náklady metodou monomerního odstředivého odlévání
v rotujících formách. Tento první přístroj na výrobu kontaktních čoček je velmi známý, jedná se o aparaturu sestavenou z dětské stavebnice Merkur nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem a poté i s motorkem z gramofonu. Po úspěšné zkoušce těchto čoček (opět na klinice u dr. Dreifuse) napadlo Wichterleho, že nyní se nejedná pouze o službu zdravotnictví, ale že s výrobou čoček souvisí velké hospodářské zájmy především v USA. K podobným závěrům došly i státní instituce, a proto byl Wichterle vybízen k rozvinutí výzkumu čoček ve větší míře v ÚMCH. Vymohl si tedy čtyřicet pracovníků a působiště mimo ústav, protože tvrdil, že tento výzkum nepatří na půdu ústavu Akademie věd.

Od roku 1963, kdy už byly metody výroby dovedeny téměř k dokonalosti, se zájem o kontaktní čočky a také důvěra v ně zvyšovaly. Dostavila se i odezva z USA a po několika měsících jednání byla 12. března 1965 v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a National Patent Development Corporation (NPDC), zastupovanou Martinem Pollakem a Jeromem Feldmanem. Ti založili akciovou společnost Flexible Contact Lens Corporation, jejímž sublicenčním partnerem se pak v roce 1966 stala firma Bausch & Lomb, jeden z nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček dnešní doby. Když v březnu 1971 Food and Drug Administration vydala povolení k uvedení čoček na americký trh, akcie firmy B & L stouply tak prudce, že akciový kapitál firmy narostl přes noc o 250 milionů dolarů.

August Žáček

Narodil se 13. ledna 1886 v Dobešicích a zemřel 28. října 1961 v Praze. Byl český fyzik, jeden z vynálezců magnetronu.

Publikoval řadu článků v „Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky“, kde roku 1924 publikoval článek o novém způsobu buzení netlumených oscilací. V něm popsal princip magnetronu a roku 1926 na něj získal československý patent. Žáčkovy publikace však byly jen v češtině, takže objev zopakovali sovětští (Sluckin a Steinberg 1927)
a japonští (Yagi 1928) vědci. Teprve roku 1928 publikoval Žáček svůj objev německy v Zeitschrift für Hochfrequenztechnik a hájil svoji prioritu.

Magnetron
je speciální elektronka, sloužící jako generátor mikrovlnného záření, konstruovaná s důrazem na výkon a účinnost. V mikrovlnné troubě je to energetický zdroj, pomocí něhož jsou generovány elektromagnetické vlny, zahřívající potraviny. Od druhé světové války je magnetron používán u některých druhů radarů.

Tepelná úprava pokrmu je v mikrovlnné troubě prováděna za pomoci elektromagnetického záření obvykle
s frekvencí 2,45 GHz tj. vlnovou délkou
12,24 centimetrů. Toto mikrovlnné záření je v pokrmu schopno rozkmitat částice, zejména molekuly vody, stejně jako při „klasických“ způsobech šíření tepla. Přitom mikrovlny pronikají dovnitř pokrmu, a tím dochází k relativně velmi rychlému zahřátí celku.

Miroslav Petrtýl

Narozen 15.1.1941 V Jičíně. Biomechanik.

Zabývá se napjatostními problémy kyčelních implantátů a diafýz a deformacemi kostní tkáně. Svých znalostí z biomechaniky využil zejména v návrzích umělých náhrad lidského skeletu, jejichž mechanické vlastnosti se snažil přiblížit biomechanickým vlastnostem živých tkání. Zároveň si však uvědomoval nevděčnou a nesnadnou roli vědce, jenž se pokouší nahradit tkáň vytvořenou samotnou přírodou "tkání" umělou a tudíž značně nedokonalou. Postupně dospěl k po znatku, že mezi strukturálními úrovněmi tkání,jejich vlastnostmi a namáháním existují určité souvislosti, které je třeba exaktně formulovat.

Typy implantátů:

• Prvním základním typem je náhrada cementovaná, její výhodou je nižší cena než u ostatních typů. Nedoporučuje se lidem nižšího věku a lidem, kteří žijí aktivním způsobem života. Vyrábí se ze slitin titanu.
• Druhým základním typem je náhrada necementovaná, která se v dnešní době provádí nejčastěji. Vyrábí se ze slitin kobaltu a chrómu.
• Hybridní náhrada je kombinací předchozích dvou typů.
• Hip resurfacing (jejíž konstrukce se snaží co nejvíce přiblížit zdravému kloubu) zatím nejsou moc v povědomí, ale využívají se čím dál více.

Tak jako každý materiál mají zmíněné implantáty svou životnost a je potřeba je přibližně po patnácti letech vyměnit.

Antonín Holý

Narozen 1. září 1936 v Praze a zemřel 16. července 2012 také v Praze. Byl český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Je objevitelem řady antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B či opar

HIV - způsoby přenosu a prevence

Virus HIV se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami (zejména nechráněným pohlavním stykem) a z matky na dítě. Běžný kontakt s nakaženou osobou nepředstavuje žádné riziko. Virus je obsažen v tělních tekutinách nakažené osoby. Kontaktem tělní tekutiny obsahující virus se sliznicí nebo otevřenou ranou může dojít
k přenosu. Mezi nejrizikovější tělní tekutiny patří:

Krev, včetně krve menstruační a některých krevních derivátů, představuje největší riziko. Sperma. Poševní sekret.

Virus se v nebezpečných koncentracích nachází i v mozkomíšní tekutině a mateřském mléku, může se vyskytovat v preejakulační tekutině. V nízkých koncentracích byl nalezen
i ve slinách, slzách a moči – koncentrace je zde však natolik nízká, že nepředstavuje reálné riziko nákazy. Riziko však významně stoupá, pokud jsou tyto tekutiny smíšeny kvůli zranění s krví. V potu virus nalezen nebyl.

Vědomý přenos viru HIV na druhé osoby bez jejich vědomí je ve většině zemí trestným činem. V Česku je postihován jako těžké ublížení na zdraví a šíření nakažlivé lidské nemoci.

Externí odkazy

• seriál Vyprávěj České televize
• seriál První republika České televize
• archivní pořad Archiv ČT24 České televize
• webová aplikace ke 100. výročí Československa