Jaroslav Heyrovský

Narozen 20. prosince 1890  v Praze, zemřel
27. března 1967 Praze. Jaroslav Heyrovský se narodil v rodině profesora římského práva na Univerzitě Karlově.

Datum 10. prosince 1959 byl zlatým písmem zapsán do historie české i československé vědy. Toho dne odevzdal ve Stockholmu švéský král Gustav Adolf VI. Heyrovskému Nobelovu medaili a diplom Nobelovy ceny za chemii a J. Heyrovský se tak stal prvním čechem, který dostal Nobelovu cenu.

Polarografie je metoda chemické analýzy umožňující zjistit druh a množství jednotlivých prvků  v nejrůznějších sloučeninách. Jejím základem je elektrolýza. Za objev polarografie byl v roce 1959 oceněn český vědec Jaroslav Heyrovský Nobelovou cenou za chemii.

Jaroslav Heyrovský  studoval od roku 1910  na Univerzity College v Londýně. V roce 1913 získal hodnost bakaláře. V roce 1918 Heyrovský obhájil na Karlově univerzitě svou disertační práci. V roce 1922 Heyrovský publikoval objev využití elektrolýzy se rtuťovou kapkovou elektrodou, metodu sloužící účelům chemické analýzy. V roce 1924 sestrojil Jaroslav Heyrovský se svým žákem Japoncem M. Shikatou polarograf - přístroj pro automatický záznam křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. V roce 1924 vznikl návrh na konstrukci prvního automatického přístroje, který umožnil zkrácení postupu z řádů hodin na minuty. 37 let po vynálezu polarografie 10. prosince 1959 převzal Jaroslav Heyrovský z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. ve Stockholmu Nobelovu cenu za chemii za vynález a využití polarografie.

Základem polarografie je elektrolýza. Po připojení zdroje stejnosměrného proudu bude elektrolytem procházet elektrický proud. Polarograf se skládá ze:

• zdroje stejnosměrného napětí,
• potenciometru,
• elektrolytické nádoby s elektrodami,
• mikroampérmetru.

Jezdcem potenciometru můžeme zvyšovat napětí na elektrodách. Katodou je rtuť pravidelně odkapávající ze skleněné kapiláry do nádobky a anodou vrstva rtuti na dně nádobky. Katoda se nazývá kapková elektroda  a používá se proto, aby se povrch elektrody neznečišťoval usazujícími se kationty. Nádobku naplníme elektrolytem, který bude obsahovat např. chlorid zinečnatý ZnCl2. Jezdcem potenciometru budeme zvyšovat napětí a současně sledovat proud obvodem.

Zpočátku proud narůstá rovnoměrně, ale pak při tzv. rozkladném napětí se začne prudce zvyšovat až se ustálí na konečné hodnotě a dále se již nezvyšuje. (To je dáno tím, že ionty se k elektrodám nestačí rychleji pohybovat). Na grafu vidíme tzv. polarografickou vlnu; v její polovině je tzv. půlvlnový potenciál. Pokusy bylo zjištěno, že různé prvky mají různý půlvlnový potenciál (např. kationty zinku Zn 2+ 1,02 V, kationty kadmia Cd 2+ 0,63 V atd.

Stanislav Bechyně

Narozen 20. července 1887 Přibyslavi a zemřel 15. října 1973 v Praze.

Byl významný český konstruktér a pedagog. Stěžejní osou jeho díla jsou železobetonové konstrukce a kamenné a betonové mosty.

Jako jeden z prvních konstruktérů dokázal ocenit vlastnosti betonu, které pak s velkou dávkou invence využíval ve svých projektech. Z jeho popudu vznikl i nový obor stavitelství kamenných a betonových mostů, jemuž se věnoval i publikačně a pedagogicky.

Železobeton

nebo také železový beton je název pro kompozitní materiál tvořený betonem a ocelovou nebo železnou výztuží (betonářská výztuž), která je do betonu při výrobě vložena (zality) tak, aby při deformaci (zatížení) prvku byla „natahována“. Důvodem vkládání výztuže do betonu jsou typické vlastnosti betonu, tj. vysoká pevnost v tlaku a velmi malá pevnost v tahu. Naproti tomu výztuž má v tahu únosnost vysokou. Nevýhodou oceli je oproti tomu její značná cena.

Železový beton si nechal v roce 1867 patentovat pařížský zahradník Joseph Monier, který z tohoto materiálu vyráběl květináče a další zahradní nádoby.

František Křižík

Narodil se 8. července 1847 v Plánici a zemřel 22. ledna 1941 Stádlecích u Tábora.

Byl český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení.

Oblouková lampa

Impulsem k práci na obloukové lampě byla Křižíkovi v roce 1878 pařížská Světová výstava, kde obdivoval elektrické světlo ruského vynálezce Jabločkova. A tak se zrodila Křižíkova diferenciální oblouková lampa, která získala na další Světové výstavě v Paříži v roce 1881 zlatou medaili mezi padesátkou podobných zařízení. Vyšší ocenění se svou žárovkou získal pouze Edison (1879).

O tento patent projevila okamžitě zájem řada evropských firem. Křižík si ponechal práva pro České země, pro cizinu svůj patent prodal. Kvůli právu na svůj vynález se však dostal do soudního sporu s firmou Siemens und Halske. Werner Siemens podal na Křižíka žalobu, kterou ale německý patentní úřad zamítl a zpětně přiznal k 15. 4. 1882 Křižíkovi samostatný říšskoněmecký patent č. 16297.

18. 8. 1881 Křižík svou lampu představuje v plzeňském divadle. V roce 1884 založil v Karlíně František Křižík svou továrnu, jejímuž vzniku pomohly především peníze získané za prodej patentních práv.

V roce 1891 začala v Praze jezdit první elektrická tramvaj. Křižík provozoval linku z Letné na pražské výstaviště a později i na jiná místa. V tomto roce se konala jubilejní výstava, na které se Křižík podílel instalací osvětlení a dalších zařízení (obdiv sklidila především Křižíkova světelná fontána).

S jistou nadsázkou se dá říct, že František Křižík ovládl český trh s elektřinou.

Jan Kašpar

Narozen 20. května 1883 v Pardubicích a zemřel 2. března 1927 taktéž Pardubicích.

Byl český inženýr, průkopník české aviatiky, nejznámější z prvních českých leteckých konstruktérů a pilotů. Proslavil se zejména svými průkopnickými dálkovými lety.

První úspěšný let provedl dne 16. dubna 1910, kdy proletěl dráhu 2 km ve výši 20-25 metrů. Po získání prvních zkušeností s pilotáží složil dne 16. června 1910 pilotní zkoušku před komisí. V roce 1911 vzlétl s nově postaveným letadlem vlastní konstrukce, vybaveným motorem Daimler o výkonu 70 koňských sil. S tímto letadlem plánoval uskutečnění prvního dálkového letu v Čechách.

Aviatika

Pojem letectví zahrnuje létání letadly.
V dnešní době, kdy většina letadel je těžších než vzduch, jde o létání letounů a vrtulníků (anglicky se tento obor nazývá aviation). I v češtině se používá termín „aviatika“.
Na počátku letectví, kdy po prvním vzletu horkovzdušného balónu bratrů Montgolfiérů ve Francii, byla známa jen letadla lehčí vzduchu, tj. balóny a vzducholodě, se používalo v češtině termínu „aeronautika“, „vzduchoplavectví“. V dnešní době se v rámci Chicagské dohody o mezinárodní civilní letecké dopravě a po vzniku ICAO používají termíny aviation (pro létání letadel těžších vzduchu) a aeronautics (pro veškerá letadla pohybující se v zemské atmosféře, ať už pomocí aerostatických sil – balóny, vzducholodě – nebo pomocí aerodynamických sil – letouny, vrtulníky, padáky, ultralehká letadla.

Český termín „letectví“ zahrnuje také obor aerospace, aerokosmonautiku, který zahrnuje letectví a kosmonautiku, tedy letadla typu raketoplán (v kosmu létá jako kosmická loď, v atmosféře jako letoun), která zčásti nebo zcela létají v kosmickém prostoru.

Externí odkazy

• seriál Vyprávěj České televize
• seriál První republika České televize
• archivní pořad Archiv ČT24 České televize
• webová aplikace ke 100. výročí Československa