|
|
Světadíl pod Himalájem
Krásná kniha plná pěkných barevných a černobílých obrázků z cest Zimunda a Hanzelky. Pouť začínají v Západním Pákistánu, v Karáčí. Jako praví novináři se nedali odradit nepřízní byrokracie a udělali vše, aby přišli mezi lidi, aby poznali zvláštnosti jejich života a myšlení, aby pochopili duši této obrovské země.
Ukázka z knihy:
Dvanáctý telefonický vzkaz od Mistra, prosí, žádá, naléhá. Prostudoval premiérovu řeč, považuje ji za solidní základ k jednání, třebaže ještě včera večer na tiskové konferenci pohrozil, že jestli Fatéh Sinh zemře, nastoupí on na jeho místo a bude hladovět pro sikhskou věc. Nevěřím — vzdoruje Fatéh Sinh — nic nedám na slova, která mi někdo vzkazuje po telefonu, nevěřím telefonu ani telegrafu, ať k mému loži přijde sám Tára Sinh, jenom on mi může dát klid, ať zruší schůzku s presidentem i s vicepresidentem, ať si najme zvláštní letadlo, jinak nevezmu do úst, raději zemřu…
Není to ovšem z něho. Hodinu předtím seděl u jeho lůžka v dřevěné boudičce právní poradce, bývalý generální tajemník Akálí dalu. Mluvil tiše, spíš šeptal. Dávají prý Fatéhovi falešné sliby, spoléhají na jeho důvěřivost a zesláblost. Projev předsedy vlády zdaleka neuspokojuje požadavky akálíů, opakoval jen, co řekl před pěti dny v Dillí. V postoji ústřední vlády prý není ani stín diskriminace, sikhové jsou statečný lid a tak dále, to známe. Premiér je ochoten jednat, ale podmínkou je skončit hladovku. Tedy nic novéha.
|
|
|
Zvláštní zpráva č. 4
Sociálně kritická studie o hospodářském a sociálním stavu na území mezi Uralem a Dálným východem, vypracovaná v r. 1964.
Pozoruhodné je, že závěry, ke kterým cestovatelé došli, se podobají jako vejce vejci těm, na kterých se usneslo dnešní vedení v SSSR (předmluva pochází z dřívějších let). Pravda, až po dvaceti letech. Pro ilustraci ocituji jen jednu větu, která i terminologií připomíná dnešní nářky nad brzdícími mechanismy. Hned v úvodu Zprávy autoři říkají: „Začal nám mnohde na sovětském Dálném východě a na východní Sibiři tok denního života připadat jako obrovský, mocný automobil, jehož řidič jednou nohou šlape na plyn až k podlaze a druhou nohou – na brzdu. Současně!“
Ukázka z knihy:
Pobývali jsme na mnoha místech, kde Vladimír Iljič žil a pracoval. Šlo nám o pochopení tehdejšího Lenina v tehdejších podmínkách. (Vztah dneška k Leninovi je zahrnut v oddíle III.) Soustavně jsme vyhledávali ve všech vrstvách sovětských občanů možnosti rozhovorů o tom, jak skutečně žila strana a lid v leninském období.
Hluboký kvalitativní přelom a ohromné přiblížení v našem vztahu k osobnosti V. I. Lenina znamenal den v Šušenském, v místě, kde 27letý Vladimír Iljič pobýval ve vyhnanství (ssylce).
|
|
|
Cejlon - ráj bez andělů
Čeští cestovatelé Zikmund a Hanzelka, kteří projeli celý svět, nazvali cestopis o Cejlonu „Ráj bez andělů“. Tento ostrov poblíž rovníku jim natolik učaroval, že na něj cestovali hned dvakrát. Srí Lanka se pro ně stala nejatraktivnější zemí na naší planetě.
Ukázka z knihy:
Na sever od Fortu, za přístavními sklady, za sbírkou náboženských staveb, které tu nechala po sobě každá z historických epoch Cejlonu — od hinduistů přes buddhisty, portugalské katolíky a holandské reformisty až po anglikány - se táhne do nízkých kopečků ještě jedno evropské Kolombo. Tady stavěli v šestnáctém století Portugalci. Za sto padesát let vlády tu nechali po sobě katolickou víru a slovo parangi, což v sinhálštině znamená nejenom Portugalec (a vůbec Evropan), ale i malomocenství, nemoc do jejich příchodu na Cejloně neznámou. A pak ještě svou komickou důstojnost podle hesla Za málo peněz co nejvíc muziky. Úzké uličky, domky ne větší než víkendové chaty, zato stavěné na tisíc let. Zdi jako v pevnosti, na střechách dvojité prejzy, před vchodem aspoň dva sloupy, malé, ale naše. Půl té laciné parády se schová za větší keř ibišku. |
