H+Z se vydali do světa před 72 lety

Odvěká touha poznat, co je za devatero horami a řekami, vedla dva tehdy neznámé mladé inženýry, kamarády z vysokoškolských studií, k myšlence uskutečnit cestu kolem světa. Na svou první objevnou pouť vyrazili Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka 22. dubna 1947. Kolem světa to sice nebylo, "jen" do Afriky a Latinské Ameriky, ale i tak postupně proslavili Československo daleko za jeho hranicemi.

H a Z: Na Lenina jsme skutečně nemysleli
Je to od vás krásné, že jste svou cestu věnovali Leninově památce," radovali se prý obyvatelé jednoho sovětského městečka, když jim na besedě cestovatelé sdělili datum, kdy vyrazili na svou první výpravu.

Dlouho jim pak oba dobrodruzi museli vysvětlovat, že datum odjezdu bylo zvoleno náhodně a že vůbec netušili, že se velký Vladimír Iljič narodil 22. dubna.

Plány a přípravy
Dříve než ale mohli tohoto dne před pětapadesáti lety vyjet, museli překonat řadu překážek. Na tom, že by bylo skvělé vypravit se společně na cestu kolem světa, se sice shodli už při svém prvním setkání na schodech Vysoké školy obchodní v Praze v roce 1938, ale s přípravami mohli začít až po válce.

Peníze na výpravu neměli, vymysleli však způsob, jak si během cesty vydělat na její náklady: budou propagovat automobily značky Tatra. Jedním takovým, půjčeným, sami pojedou, budou uzavírat obchodní kontrakty zpřetrhané válkou a také ze svého putování pořizovat písemné, rozhlasové i filmové reportáže, po návratu případně i knihy.

Vypracovaný projekt neochvějně hájili před ministerskými úředníky a uspěli. Získali stipendium ve výši tehdejších 400 tisíc korun a továrna Tatra jim půjčila vůz Tatra 87.

Z Opletalovy ulice do Afriky
Vyjeli z Opletalovy ulice v Praze a do afrického kontinentu se zakousli ze severu. Z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští do Súdánu až do skalnaté Etiopie.

Přejeli autem celou Núbijskou poušť, což před nimi nikdo nedokázal, vystoupili na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Tento "kopeček", setkání s trpasličími kmeny v nitru konžského pralesa, ale vlastně celou cestu zachytili též na filmový pás.

S Tatrovkou do jihoamerických And
Přes Atlantský oceán se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky. Čtenáře, posluchače a později i filmové diváky zavedli vysoko pod zasněžené vrcholky And i mezi lovce lebek v pralesích Ekvádoru. Na cestách jim často hrozilo nebezpečí vyplývající zejména z neznalosti místních nepsaných zákonů. Přízeň domorodců si ale dokázali získat tím, že se k nim chovali jako host k hostiteli. Proto se také ze svých cest vraceli nejen s hlavou na krku, ale i s množstvím přátel, kteří se s nimi neradi loučili.

Putování cestovatelů Novým světem skončilo v Mexiku. Hanzelka si zlomil levou ruku v zápěstí a musel odjet domů dříve, ani Zikmund však nemohl v cestě pokračovat. Studená válka vytvořila neprodyšnou železnou oponu a nedovolila československému občanovi, aby vstoupil na půdu Spojených států.
    
Tři a půl roku na cestách
Po tři a půl roce putování světem, které je vedlo 44 zeměmi Evropy, Afriky a Jižní Ameriky, se oba vrátili domů, kde se stali slavnými. Z cesty vzniklo několik knih, reportáže, filmy, cestovatelé absolvovali stovky besed a rozhovorů. Mohli se pochlubit i úspěšnou obchodní bilancí. Podle Hanzelky vynesla cesta tehdejšímu Československu přes tři milióny dolarů z uzavřených obchodů.     

Návrat do vlasti pro dvojici H+Z však neznamenal tečku za cestováním, ale pouhý středník, naznačující touhu obou dobrodruhů v pouti kolem světa pokračovat. Následovaly cesty do Asie a Oceánie, do Austrálie ale už cestovatelé nedostali víza. Jejich společné výpravy definitivně ukončil rok 1968. Odsouzení sovětské invaze a kritika tehdejšího režimu je umlčely na dvacet let.

Desková hra

V této hře pojedeme touž cestou, po které se ubírali H a Z se svou Tatrou. Z Prahy do francouzského přístavu Marseille, odtud lodí do západoafrického přístavu Casablancy a pak po dobrých silnicích, špatných cestách, a dokonce i pouští, bažinou, celou Afrikou až k jejímu nejjižnějšímu cípu do Kapského Města.

Nezvítězí ten, kdo první dojede k cíli, nýbrž ten, kdo dojede k cíli tak, aby cestou nasbíral co nejvíce poznatků. Vítězem bude ten, kdo získá nejvíc bodů, jimiž se hodnotí množství těchto poznatků. Všechna význačná místa jsou vhodné označena jednak přímo u nich na herním plánu, jednak v této legendě je vždy poznamenáno, kolik bodů, jako hodnotu poznatku si smí hráč - cestovatel - připočíst k dobru. Kdo jich zaznamená nejvíc, je vítězem i kdyby dorazil do Kapského Města třeba poslední.

Body si zaznamenává každý hráč na počitadle v barvě svého vozu a to tak, že na vrchním drátě zaznamenává jednotky a na druhém desítky. Hry se mohou zúčastniti nejvýše 5 hráčů.

Podle dosažených bodů na vrhacích kostkách posouvají se modely vozů Tatra po vyznačené trati. Tam, kde ve skutečnosti vedou krajem dobré, třeba asfaltové silnice, je dráha bílá. Zde se dá postupovati rychle a proto se hází dvěma kostkami. V nitru Afriky však jsou cesty špatné. Jsou označeny bíle lemovanou drahou a hází se jednou kostkou. Postupuje se zvolna tak, jako tomu bylo ve skutečnosti, když H a Z konali pravou cestu. Nejhůře to jde pouští a bažinami, kde kolikrát se jejich Tatra zabořila do písku až po nápravy, kolikrát bylo možno zdolávat jen metr za metrem s podkládáním protipískových pásů, kolikrát s vynaložením nej vyšší ho úsilí ji vytahovali z bahnisek, ale nevzdali se a cíle dosáhli. V naší hře jsou tato místa označena drahou, barvy afrického kontinentu (žlutá). Tam se nejen hází pouze jednou kostkou, ale z ní platí toliko lichá čísla (1, 3, 5), hodíte-li sudá, stojíte. Tyto pokyny jsou označeny v herním plánu přímo v dráze. Kdykoliv se octne Váš vůz v některém městě nebo území, kde lze spatřit něco mimořádného, naleznete na hrací ploše vhodnou značku a číslo, které podle důležitosti poznatku je Vaším bodovým ziskem. Třeba vedle názvu města Kahiry v Egyptě je napsána Číslice 5. V okolí Kahiry totiž lze spatřit nejen proslulé pyramidy ale také poznat, jak zde těžce žije prostý lid, jakých primitivních prostředků používá k zavodňování svých nuzných políček.