Václav Veverka se narodil 13. dubna 1796 a František Veverka 3. března 1799, oba v Rybitví, kde žili. František byl rolník a Václav kovář a chalupník. Jejich neradostné životní osudy byly velmi podobné. Umíraly jim děti a také oběma brzy zemřely manželky. Když se znovu oženili a přestěhovali z Rybitví, František do Břehů u Přelouče, Václav do Bukoviny nad Labem, oba vyhořeli a po nemnoha letech zemřeli v bídě, Václav 23. února 1849 a František 12. února 1849.

Když se František v r. 1823 oženil a ujal hospodaření, poznal, jak obtížné a nedokonalé je rozrušování půdy. Úpravami tehdejšího tzv. záhonového pluhu, po mnoha neúspěšných zkouškách, se oběma bratrancům společně podařilo vytvořit pluh pracující podle jejich představ. Hloubka orby se dala řídit na hřídeli opřeném o kolečka vpředu. Lidé nový pluh jmenovali „veverče“, sami vynálezci ho však nazvali ruchadlem.

Ruchadlo

je pluh, který půdu nejen rozrušuje a provzdušňuje, ale převrací ji tak, že vrchní vrstva se dostává dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Nadto je orba méně namáhavá. Přestože o vynález byl mezi zemědělci velký zájem, Veverkové na něm neprofitovali, ke svému prospěchu ho využili jiní a původ vynálezu se stal ve druhé polovině 19. století předmětem národnostního boje.

Narozen 29. června 1793 v Chrudimi a zemřel 9. října 1857 v Lublaňi.

Byl rakouský lesník, spisovatel a vynálezce česko-německého původu, který se proslavil především vynálezem lodního šroubu.

Josef Ressel kromě lodního šroubu vynalezl mimo jiné šroubový lis pro výrobu vína a oleje, kuličkové ložisko bez mazání, zařízení pro parní vyluhování barviv a tříslovin, pneumatickou potrubní dopravu a buzolu.

Lodní šroub

je součást lodí, která svým rotačním pohybem vytváří sílu, která loď pohání. Šroub urychluje masu vody směrem vzad a výsledkem je reakční síla využitá k pohybu lodi.

První ručně poháněné šrouby pro pohon své ponorky „Želva“ použil již v roce 1775 David Bushnell. Pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce si nechal patentovat český vynálezce Josef Ressel v roce 1827. Během druhé poloviny 19. století pak lodě poháněné lodním šroubem postupně vytlačily kolesové parníky. A fungují dodnes. Hlavním důvodem přechodu od koles k lodnímu šroubu byla větší účinnost lodního šroubu. Použití lodního šroubu místo koles také vedlo k odstranění negativního vlivu příčného naklánění lodi, například při velkých vlnách. Příčným nakláněním lodi se mohla kolesa krátkodobě dostat nad hladinu, což vedlo ke snížení účinnosti pohonu a k ovlivnění směru jízdy lodi.

Na lopatkách lodních šroubů vzniká jev zvaný kavitace.

Kavitace způsobuje hluk, snižuje účinnost strojů a může způsobit i jejich mechanické poškození.