Narodil se 20. července 1822 v Hynčicích a zemřel 6. ledna 1884 v Brně.

Byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně.

Věnoval se křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Později byla jeho experimentální data mnohokrát prověřována, protože se mnoha kritikům zdála až příliš přesná. Spíše než falšování dat ale lze Mendelovi vytýkat to, že ze svých mnoha tisícovek pokusů zveřejnil pouze ty, které nejlépe dokládaly jeho teorie. 

Mendelovy zákony dědičnosti

shrnují pravidla, která se uplatňují při dědičnosti znaků pohlavím neovlivněných, které kódují geny náležícími k různým genovým vazebným skupinám. Tato pravidla přímo vyplývají z prací Gregora Mendela, nicméně on sám je takto explicitně neformuloval.

Genetika

je biologická věda, zabývající se dědičností i proměnlivostí organismů a jejími příčinami. Název souvisí též se slovem gen, které označuje jednotku dědičné informace. Název genetika byl navržen Williamem Batesonem v roce 1906, který ji definoval jako „studium křížení a šlechtění rostlin“. Teprve později se vyvinula představa o genetice jako o vědě zabývající se dědičností všech organismů. Základy genetiky položil brněnský přírodovědec Gregor Johann Mendel svými pokusy s křížením hrachu.

Současná genetika poskytuje účinné nástroje jak pro vyhodnocení funkce jednotlivých genů, tak i pro pochopení její molekulární podstaty a tím mimo jiné, umožňuje kvalitativně zcela odlišnou práci v současném šlechtění a v práci s dědičností včetně genetického inženýrství.

V každém organismu je genetická informace přechovávána v chromozómech, kde je reprezentována chemickou strukturou obsažených molekul DNA (deoxyribonukleové kyseliny).

Narodil se 4. září 1791 v Praze a zemřel 6. dubna 1849 taktéž Praha.

Byl rakouský a český vysokoškolský pedagog, profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců 19. století.

Společně s bratrem Karlem Bořivojem Preslem vydávali Flora Čechica. Spoluzakládal českou a odvozeně i slovenskou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména pak v mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon (v jeho původním systému bylo ovšem přípon pouze 5). V roce 1821 se podílel na založení prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok, na jehož dalším vydávání se poté podílel.

Botanika

neboli rostlinopis či fytologie je přírodní věda spadající do velkého okruhu věd biologických. Zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a vše, co s nimi souvisí. V rámci botaniky můžeme rozlišit další specializovanější vědní obory, jako geobotanika (fytocenologie), fytogeografie, morfologie rostlin, paleobotanika, archeobotanika, fyziologie, fytofarmakologie a fytoterapie, rostlinolékařství (fytopatologie), herbologie, systematika, ekologie, anatomie rostlin a podobně.

Floristika je odvětvím botaniky, které se věnuje vyhledávání, určování a evidování rostlinných druhů na určitém území.

Matice česká

je nakladatelský podnik a osvětová organizace, která vydávala českou literaturu, překládala díla cizích autorů a pořádala přednášky. Byla založena v roce 1831 při Společnosti Národního muzea v 2. fázi národního obrození. Hlavním iniciátorem myšlenky jejího vzniku byl historik František Palacký a další čeští vlastenci, usilující o povznesení českého jazyka. Mezi významné členy patřil například Jan Nepomuk František hrabě Harrach, v roce 1888 se mezi dopisující členy zařadil Josef Štěpánek, historik, český středoškolský profesor a spisovatel.