Otto Wichterle
Narozen 27. října 1913 v Prostějově a zemřel 18. srpna 1998 ve  Stražisku.

Byl světově proslulý český vědec a vynálezce, pracující zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu.

Kontaktní čočka

je moderní optická zdravotní pomůcka určená k nasazení přímo na oční rohovku. Slouží především ke korekci optických vad zraku, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus nebo presbyopie, jelikož někdy zrak nefunguje tak jak má, tzn. že světelné paprsky by měly do oka vstupovat panenkou a měly by být zaostřeny rohovkou a čočkou, ale již se tomu tak nestane. Čočka ohýbá světlo, které jí prochází. Tak převrací obraz a zaostřuje jej na sítnici. Mozek potom převrací obraz do správné polohy. Když obraz nedopadne do správného bodu na sítnici, je rozmazaný. Také má funkci ochrannou při některých očních onemocněních, nebo kosmetickou v případě změny barvy oka při použití barevné kontaktní čočky.

Prostřednictvím zrakového ústrojí přijímá člověk asi 80% všech informací. V dnešní době jsou tedy kontaktní čočky velmi využívané a ulehčují běžný život, jelikož brýle si např. do bazénu nevezmete.

Kontaktní čočky existují již od konce 19. století, za několik desítek let se ale díky modernějším technologiím značně změnily. Dají se dělit podle mnoha kritérií. To nejzákladnější dělení je dělení podle materiálu na dvě velké skupiny – tvrdé a měkké kontaktní čočky. Dále např. podle doby nošení, tedy jak dlouho lze jednu čočku používat, a četnosti výměny - jak často se z oka musí vyjímat, jestli ji lze nosit jen přes den nebo kontinuálně i přes noc.

Silon

je polyamidové vlákno typu 6 (polykaprolaktam), které se pod tímto názvem do začátku 90. let minulého století vyrábělo v Československu.

Historie silonu začala ve zlínské laboratoři firmy Baťa, kde vynálezce Otto Wichterle v roce 1940 vypracoval výrobní postup k přípravě kaprolaktamu, základní sloučeniny k výrobě polyamidu 6. V roce 1941 pak byla na pokusném zařízení vyrobena první příze, ze které se zhotovily vzorky ponožek a punčoch. Nový materiál se měl původně jmenovat winop - podle tří spolupracovníků: Wichterle, Novotný Procházka - vzhledem k době vzniku a podobnosti s

již existujícím nylonem byl zvolen podobně znějící název silon. Průmyslová výroba silonu v podniku stejného jména v Plané nad Lužnicí byla zahájena teprve v roce 1950. V 80. letech se zde vyrábělo až 800 tun filamentů ročně (několikanásobně větší množství polyamidových vláken se vyrábělo pod názvem chemlon na Slovensku), v současné době se však polyamidová vlákna v ČR nevyrábějí.

Miroslav Petrtýl
Narozen 15.1.1941 V Jičíně.
Biomechanik. Zabývá se napjatostními problémy kyčelních implantátů a diafýz a deformacemi kostní tkáně.
Svých znalostí z biomechaniky využil zejména v návrzích umělých náhrad lidského skeletu, jejichž mechanické vlastnosti se snažil přiblížit biomechanickým vlastnostem živých tkání. Zároveň si však uvědomoval nevděčnou a nesnadnou roli vědce, jenž se pokouší nahradit tkáň vytvořenou samotnou přírodou "tkání" umělou a tudíž značně nedokonalou. Postupně dospěl k po znatku, že mezi strukturálními úrovněmi tkání,jejich vlastnostmi a namáháním existují určité souvislosti, které je třeba exaktně formulovat.

Typy implantátů:

• Prvním základním typem je náhrada cementovaná, její výhodou je nižší cena než u ostatních typů. Nedoporučuje se lidem nižšího věku a lidem, kteří žijí aktivním způsobem života. Vyrábí se ze slitin titanu.
• Druhým základním typem je náhrada necementovaná, která se v dnešní době provádí nejčastěji. Vyrábí se ze slitin kobaltu a chrómu.
• Hybridní náhrada je kombinací předchozích dvou typů.
• Hip resurfacing (jejíž konstrukce se snaží co nejvíce přiblížit zdravému kloubu) zatím nejsou moc v povědomí, ale využívají se čím dál více.

Tak jako každý materiál mají zmíněné implantáty svou životnost a je potřeba je přibližně po patnácti letech vyměnit.

Dokumenty a filmy

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Jan Kepler

Věda a výzkum v českých zemích - dokument 2 - Jan Kepler

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Prokop Diviš

Věda a výzkum v českých zemích - dokument 2 - Prokop Diviš

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Jaroslav Heyrovský

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Antonín Holý

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Viktor Kaplan

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Václav Klement

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - František Křižík

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Gregor Johann Mendel

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Jan Svatopluk Presl

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Jan Evangelista Purkyně

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Otto Wichterle

Věda a výzkum v českých zemích - dokument 2 - Otto Wichterle

Věda a výzkum v českých zemích - dokument - Jan Jánský

Zvukové pořady a zvukové dokumenty