Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 ve Strančicích u Prahy. Absolvoval vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze, poté vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé vysoké škole technické v Praze. Studium dokončil roku 1887 s vyznamenáním a po jednoroční elektrotechnické praxi obdržel od Zemského výboru na dva roky Gerstnerovo cestovní stipendium ve výši 1 200 zlatých, které mu umožnilo studijní pobyt v zahraničí. Nejdříve se seznámil s některými průmyslovými podniky v Evropě (Curych, Paříž, Londýn) a ještě v roce 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou (1863–1940) na pět let do Spojených států.

Nejdříve podnikal studijní cesty po USA, ale brzy získal zaměstnání ve firmě Thomase Alva Edisona Edison Machine Company v Schenectady, předchůdce dnešní General Electric. Později se stal Edisonovým přímým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. Jelikož se zde osvědčil, byl jmenován do funkce vedoucího inženýra. Roku 1889 jej Nikola Tesla přizval ke zkouškám vícefázových elektromotorů do laboratoří své firmy Tesla Electric Company v New Yorku. Tato zkušenost velmi přispěla ke Kolbenově orientaci na využití střídavého proudu a tím i k jeho celoživotnímu úspěchu. Kolbena s Teslou sbližoval i podobný styl práce - oba pracovali systematicky na základě tehdejších vědeckých poznatků a teorií, zatímco samouk Edison vynalézal spíše intuitivně. Na rozdíl od Tesly se ovšem Kolben nakonec rozešel s Edisonem v dobrém a jejich přátelství později Kolbenovi pomohlo budovat obchodní kontakty. Jeho návrat do Evropy způsobila jeho žena, která v Americe nikdy nezdomácněla.

Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892–1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik Oerlikon (Strojírna Oerlikon), která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. V Oerlikonu se také setkal s Behn-Eschenburgem, pozdějším vynálezcem jednofázového komutátorového motoru, a dalšími vynikajícími elektrotechniky (Dobrowolski, Arnold, Fischer-Hinnen) a společně zde vytvořili základy teorie i konstrukce asynchronních i synchronních strojů, transformátorů a přenosové soustavy, tedy dílo světového významu. Ve Švýcarsku se Kolbenovým také narodil roku 1895 jejich první syn - Hanuš.

Roku 1896 se Kolben s rodinou vrátil do Čech a zabydleli se ve vile Fleissnerka ve Vysočanech. 29. října téhož roku založil s několika tichými společníky, z nichž nejvýznamnější byl Karel Bondy, ve Vysočanech u Prahy továrnu s názvem Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. Dispozici továrny navrhoval sám Kolben na základě svých zkušeností z Evropy i Ameriky, vzniknul tak racionálně uspořádaný závod s moderním vybavením umožňujícím hospodárnou výrobu. Byl sice umístěn na periferii, ale to na druhou stranu umožňovalo jeho budoucí rozšiřování. V době Kolbenova návratu do Čech se chystala v Praze velká investice – stavby městské elektrárny. Stejně jako v Americe i zde vzplály velké diskuze mezi zastánci stejnosměrného a střídavého proudu. František Křižík, "český Edison", prosazoval stejnosměrnou soustavu, zatímco profesoři Domalíp a Puluj doporučovali třífázovou soustavu. I Kolben se do této diskuze zapojil a k všeobecnému překvapení v soutěži vyhlášené roku 1898 se svoji firmou vyhrál. Počátkem téhož roku 1898 se Kolbenům narodila dcera Gerta a o čtyři roky později dcera Lilly. Brzy poté se stěhovali do tzv. Červené vily v Hradešínské ulici na Vinohradech.

Mezitím Kolbenova firma rychle rostla. Během tří let stoupl počet zaměstnanců z původních 25 na 400. Z počátku dodávala především motory, generátory a jeřábové pohony. Roku 1898 se firma s podporou Živnostenské banky mění na akciovou společnost a od roku 1899 nese název Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. Přibyla modelárna, slévárna, kovárna, a elektrárna. Roku 1900 vyrobila firma první lokomotivu, zhotovila kompletní zařízení elektrárny v Holešovicích a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. V dalším roce byla zahájena produkce parních válců a turbín a rok poté byly vyrobeny dva alternátory o průměru 7 metrů pro londýnskou elektrárnu. V roce 1907 uzavřela EAS smlouvu s Ringhofferovou strojírnou o vybudování automobilky Praga. Do roku 1910 dodala EAS kolem 10 000 elektrických strojů a zařízení pro 70 velkých elektráren včetně rozvoden, a to nejen v Evropě, ale dokonce až v Tasmánii. V roce 1912 vybavila EAS vodní elektrárnu na pražské Štvanici. Na základě licenčních ujednání i osobních vztahů s firmou Oerlikon nabídl v roce 1910 Rakousko-Uherským státním drahám elektrifikaci pražského uzlu systémem 10 kV 16 Hz (1/3 tehdy užívaného kmitočtu 48 Hz). Tato nabídka zůstala bez odezvy.

Kolben nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl také majitelem velkého duševního vlastnictví - licence od něj kupovaly významné elektrotechnické firmy. Kromě toho sepsal mnoho prací věnovaných silnoproudé elektrotechnice a jejímu zavádění do praxe. V roce 1896 vyšel jeho článek Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky. Jeho pojednání Vliv křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa z roku 1909 je dodnes aktuální.

Kolbenovi se dostalo i společenského ocenění. V roce 1908 mu německá technika v Praze udělila čestný doktorát. Dvakrát (v letech 1908 a 1910) jej přijal císař František Josef I. a udělil mu Řád železné koruny. V roce 1911 navštívil Prahu na pozvání Emila Kolbena jeho dřívější šéf T. A. Edison. V roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království a roku 1919 členem Československé státní obchodní rady.

1921 došlo ke spojení firmy s První Českomoravskou továrnou na stroje v Praze a společnost se přejmenovala na Českomoravská-Kolben a Emil Kolben byl jmenován do funkce ředitele elektrotechniky. V roce 1923 vypracovává firma projekt tepelné elektrárny v Ervěnicích a v dalším roce začíná pracovat na projektu elektrizace železnic. O dva roky později dodává první elektrické lokomotivy.

V roce 1927 dochází k další fúzi. Přičleněním Akciové společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., pak roku vznikla Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD); Emil Kolben se stal jejím generálním ředitelem. V době největšího rozmachu měla 12 tisíc zaměstnanců a měla velmi široký sortiment v souladu s dobovým heslem Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu. V roce 1930 zahájila firma dokonce výrobu letadel a od roku 1932 měla významný podíl na elektrifikaci Slovenska. Od roku 1935 dodávala firma tanky a v roce 1936 vyjel první trolejbus pro Prahu.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z ČKD a prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V srpnu 1940 zemřela jeho žena Malvína. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován také Emil Kolben spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD.