Když se Zikmund Jelínek (narozen r. 1859) dostává k pálení slivovice ve Vizovicích, mají už vizovické palírny tradici téměř tři století. Když v 80. letech 19. století sedmdesátiletý Eichen přestává na řízení palírny stačit, dává ji do pronájmu Jakubu Jelínkovi (1829-1911), obchodníkovi s lihovinami a hostinskému. Ten ale její vedení ihned předal svému tehdy čtyřiadvacetiletému synovi Zikmundovi, který se přes své mládí tak osvědčil, že se v roce 1886 stává ředitelem i nájemcem palírny místo svého otce. V září 1888 ale Eichen palírnu prodal Šimonu Frisschovi, nájemci sousedniho pivovaru, a Jelínkům nezbývá, než hledat jiné cesty.

A tak v roce 1891 vzniká firma Zikmunda Jelínka. Nejprve na pronajatém pozemku, ale v průběhu šesti let se zmohl natolik, že koupil bývalý Pravdíkův hostinec a na jeho dvoře začíná budovat zcela novou palírnu. Díky výtečnému zúročení zkušeností nabytých u Eichena se jeho palírna během let rozšiřuje natolik, že budovu původniho hostince zcela pohltí. I když to zpočátku tak nevypadalo, začíná nová firma postupně stále vyrovnaněji soutěžit s do té doby bezkonkurenční "První vizovickou pálenicí Karla Singra". Zikmund Jelínek se stává váženým občanem, například i zakládajícím členem Spořitelny města Vizovic, je členem obecního výboru i městské rady, významným reprezentantem tamější židovské komunity, jedním z iniciátorů výstavby synagogy (1902).

20. června 1892 se narodil Zikmundovi Jelínkovi první syn Rudolf (předtím se narodily dvě dcery, poté ještě syn Vladimír). Obecnou školu navštěvoval Rudolf ve Vizovicích, odmaturoval na České zemské vyšší reálce v Kroměříži v roce 1910 a po jednoroční vojenské službě nastoupil v 19 letech k otcově firmě. I. světová válka zasáhla do prosperity firmy především restriktivními opatřeními. Bylo zakázáno pálit z obilovin a prakticky všech běžných druhů ovoce. S omezeními bylo možné pálit z vína nebo ovoce nevhodného pro lidskou spotřebu. Tak se udržela výroba borovičky. Rudolf Jelínek narukoval 14. 7. 1914 do Krakova a domů se vrátil až v polovině listopadu 1918.

Od I. září 1919 předal Zikmund Jelínek rodinné žezlo synům Rudolfovi a o pět let mladšímu Vladimírovi (1897-1942). Ti přejmenovali firmu na „Zikmunda Jelínka synové" na počest svého otce. Už v roce 1921 k ní přikoupili velký vizovický podnik Razov (Rolnický akciový závod ovocnářský ve Vizovicích), což mělo pro budoucí vývoj klíčový význam. Palírna Razov měla ze všech palíren ty nejlepší předpoklady díky své poloze za městem s možností rozšíření na okolní pozemky.

V červnu 1926 se Rudolf a Vladimír Jelínkové v podnikání rozcházejí. Důvody jsou nejasné, ale už v roce 1925 si Vladimír pouze na vlastní jméno pronajal obecní pozemek s pálenicí Ferdinanda Kubíčka. Bratři měli velmi rozdílné povahy (Rudolf byl podnikatelský talent, ale někdy až výbušný, Vladimír byl klidný a rozvážný, s ambicí zapojovat se i do veřejného života) a pravděpodobně se začali rozcházet v názorech na další směřování firmy. Rudolf Jelínek své firmě propůjčuje i své jméno, základem jeho podniku se stává část firmy na Razové. Vladimír pokračuje v původní pálenici v centru Vizovic a přikupuje další objekty. Podniká pod starým názvem - Zikmunda Jelínka synové.

Již v roce 1923, ještě za doby spolupůsobení bratrů Jelínkových, uzavírá firma licenční smlouvu s francouzskou firmou J.Denis, H.Mounié & Co., Roullet & Co., která umožňuje dovoz vína a vinného destilátu z oblasti Cognacu, vedle tradičních ovocných pálenek se začínají vyrábět i kvalitní vinné destiláty. Ve 30. letech 20. století upevňuje Rudolf Jelínek stabilní pozici firmy důrazem na vysoce kvalitní výrobky a programem produkce košer destilátů - slivovice (ze švestek) a borovičky (z jalovinek). Židovský původ Jelínkův byl tehdy ku prospěchu věci a firma v roce 1934 proráží i na americký trh. V rekordním předválečném roce 1938 vyvezla do USA asi 35 000 lahví. Do roku 1938 se Rudolf Jelínek stal druhým největším světovým vývozcem destilátů do Spojených států amerických.

Okupace a 2. světová válka byly pro vizovické Jelínky vrcholně tragickým obdobím. Přestože se rodina Vladimíra Jelínka pokusila bránit narůstajícímu ohrožení formálním rozchodem s židovskou vírou a Rudolf Jelínek nechal své dva syny pokřtít, nezabránili tím katastrofě. Jejich podniky byly převzaty věrnými nacisty (razovský podnik uničovským Ernstem Gabrielem) a jejich rodinní příslušníci byli až na výjimky vyvražděni v koncentračních táborech. Rudolf Jelínek zemřel někdy po 29. září 1944 v Osvětimi. Válku přežili jeho dva synové Zdeněk (1921-1946) a Jiří (1927-1990).

Rudolfův syn Zdeněk Jelínek se ihned po skončení války a odchodu Němců pustil do záchrany a obnovy otcova podniku. Nezabránilo mu v tom ani vydrancování Rudou armádou, která přestože byla opakovaně upozorňována, že firma nepodléhá kořistnímu právu, odvezla, co se dalo (například zhruba 6000 hektolitrů destilátů, ale třeba i psací stroje nebo koncertní křídlo) a navíc Zdeněk přemáhal v té době již značně pokročilé stadium těžké tuberkulózy. Výrobu se skutečně v létě 1945 podařilo rozjet. V roce 1946 už běžela na plné obrátky a r. 1947 musela firma dokonce odmítat objednávky, protože byla plně vytížena státními exportními zakázkami. Postupně Zdeněk uváděl do provozu i závod strýce Vladimíra, z jehož rodiny se nevrátil z nacistických koncentračních táborů nikdo.

Zdeněk Jelínek ale 14. května 1946 zemřel. V té době nebyl ještě jeho mladší bratr Jiří zletilý (20 let). Toho dosáhl až 5. září 1947. Než ale mohl své podnikatelské aktivity rozvinout, přišlo znárodnění. Jiří Jelínek se v roce 1949 odstěhoval do Izraele, po rozvodu v roce 1951 přesídlil do Kanady, aby nakonec od roku 1984 zakotvil v USA, kde v Karolíně v roce 1990 zemřel. Ještě před odjezdem dal státu povolení k registraci originální firemní značky R. JELÍNEK.

Vzhledem ke státnímu vlastnictví ochranné známky a proslulosti značky v zahraničí byla výroba nadále orientována především na export s důrazem na produkci košer destilátů. Pro tyto účely byl určen závod na Razově, který byl díky tomu všestranně modernizován.

Hlavními odběrateli byly USA, Austrálie a západní Evropa. Výroba pro domácí trh byla jen omezená. Dnešní společnost RUDOLF JELÍNEK a.s., která vznikla převzetím a zprivatizováním státního podniku „Slovácké konzervárny Uherské Hradiště", už sice s rodinou Jelínků není příbuzensky spjata, avšak i nadále zachovává výrobní postupy, drží se portfolia produktů a staví na tradici a zanechaných zkušenostech. Je také zachována původní „trojstupňová destilace".