Josef Sodomka starší se narodil v roce 1865 jako syn krupaře v Krouně na Hlinecku a vyučil se kolářem. Nejdřív pracoval u svého mistra v Cholticích, později vyrazil na zkušenou i jinam, pracoval také v továrně na kočáry v Jihlavě.

Tam se mu v jednom krámku zalíbila vdova po ševci, která prodávala chutné koláče. Tu si vzal a právě její jmění novomanželům napomohlo k tomu, aby si koupili ve Vysokém Mýtě malý dům s rozlehlou zahradou a nezastavěným okolím.

Na tomto místě Sodomka založil a provozoval dílnu na výrobu kočárů. O deset let později už to byla továrna s názvem První východočeská parostrojní výroba kočárů J. Sodomka. „Vyráběla kočáry, bryčky, landaury, kárky, saně či různé části k vozům. S výrobou parostrojních kočárů začal Sodomka jako první. Před první světovou válkou to byla už velká firma, která zaměstnávala několik desítek zaměstnanců,“ říká ředitel vysokomýtského Regionálního muzea Jiří Junek.

Josef Sodomka starší se musel vyrovnat s těžkými ranami. „Spousta lidí z tohoto rodu zemřela na tuberkulózu. Týká se to už rodičů Josefa Sodomky staršího, obou jeho manželek i některých jeho dětí,“ dodává Jiří Junek. Tato zákeřná nemoc ovšem minula syna Josefa, který se narodil v roce 1904 a musel sledovat, jak kvůli odchodu zaměstnanců na fronty první světové války i postupnému nástupu automobilismu továrna jeho otce téměř bankrotuje.

„Budoucnost mají jedině auta,“ přesvědčoval Josef Sodomka mladší svého otce. A když se v roce 1925 vrátil z praxe u firmy Laurin&Klement, zhotovil téhož roku ve vysokomýtské továrně, tehdy se 14 dělníky, první karoserii osobního automobilu.

Firma začala vyrábět nákladní a užitkové karoserie. Historickým mezníkem se stal rok 1928, kdy Sodomka vyrobil poslední kočár a první autobus. Zájem o autobusy ke konci 30. let i během 40. let výrazně stoupal, a předznamenal tak pozdější úspěchy Karosy a Iveca.

V tomto smyslu si nelze tvář dnešního Vysokého Mýta představit bez rodu Sodomků. U osobních aut se mladý Sodomka soustředil na bohatší klientelu nabídkou elegantních modelů. Navrhoval a vyráběl na zakázku aerodynamické karoserie inspirované tvarem kapky.

Značka Carroserie Sodomka se stala vlajkovou lodí československého karosářství. K jejím zákazníkům patřili britská královská rodina, perský šáh, podnikatelé, potomci šlechtických rodů i významní umělci. Aero 50 vozilo prezidentovu manželku Hanu Benešovou, bílý kabriolet Tatra 52 koupil Jan Werich.

Sodomkovy nadčasové esteticky působivé karoserie vznikaly nejen na podvozcích Aero, Tatra, Walter, Praga či Škoda, ale i na Bugatti, Rolls-Royce, Studebaker, Packard Lancia a dalších. Jak se píše na pamětní desce jednoho domu na vysokomýtském náměstí: „Jeho elegantní karoserie získaly celou řadu domácích a zahraničních cen a dodnes jsou dokladem vyspělosti československého automobilového průmyslu.“

V Sodomkovi se snoubily jak technické, tak manažerské schopnosti. Vyučil se u otce, absolvoval státní mistrovskou školu v oboru kolář v Kašperských Horách, byl šikovný manuálně, prošel i dalšími podniky. Zároveň to byl člověk s invencí, nápaditý, dokázal využívat moderní postupy a dokázal si také vybírat schopné pracovníky.

Firma Carosserie Sodomka vyráběla také autokary, první české karavany, sanitky, pohřební vozy i větroně a nadmíru uspěla v konkurenci tehdejších 307 karosáren v celé republice.

Navíc byl její majitel v místě svého podnikání přirozenou autoritou. Jednak proto, že měl velice dobrý vztah k zaměstnancům, ale také že byl vidět i v životě města. Mimo jiné byl vášnivým sokolem a podporoval letectví, za války i odbojovou činnost. Veřejnost ho vnímala nejen jako schopného pana továrníka, ale jako dobrého člověka.

„Ti, co u něho pracovali, si říkají sodomkovci. Určitě byli hrdí na to, že mohli pracovat v jeho firmě. Každý řemeslník, který v dědečkově firmě pracoval, své řemeslo skutečně ovládal. Vážili si ho jako člověka, který jim byl schopen dát práci a také za ni dobře zaplatit,“ řekl Sodomkův vnuk Petr Dvořák.

O to větší ranou se stal pro Josefa Sodomku mladšího nástup diktatury jedné strany. Po znárodnění v roce 1948 si komunisté netroufli ihned odstranit výkonného a přitom oblíbeného „vykořisťovatele“, proto mohl funkci ředitele vykonávat ještě dva roky.

V roce 1951 byl Sodomka zatčen a obviněn pro „pletichy proti znárodnění, daňové machinace a podezření z vyzvědačství“. Ve vězení strávil dva roky a pět měsíců. „Snad horší než vězení bylo, že se po návratu domů k němu řada lidí nehlásila, do své fabriky se vrátit nemohl. Jeho život byl hodně těžký a plný ústrků,“ dodává ředitel muzea.

Práci zkušebního technika si našel v podniku Liaz v dalekém Mnichově Hradišti na Mladoboleslavsku a paradoxem doby byl fakt, že tento tvůrčí člověk, který vyráběl luxusní automobily, do něj dojížděl svou plátěnou tříkolkou značky Velorex. Když se vrátil z vězení, myslel si, že by se mohl podílet na vývoji, ale k tomu nedošlo. Později už spíše rezignoval. A zatímco jeho otec zemřel těsně před druhou světovou válkou v 74 letech, Josef Sodomka mladší předčasně už v šedesáti letech.

Na počest významného rodu pořádá každoročně vysokomýtské Regionální muzeum a Společnost přátel Carosserie Sodomka rozsáhlý červnový festival Sodomkovo Vysoké Mýto. Výjimečný design Sodomkových karoserií, včetně například slavného automobilu Aero 50 Dynamik, je možné zhlédnout v tamním Muzeu karosářství.