Divadlo Spejbla a Hurvínka je loutkové divadlo zaměřené především na představení pro děti,  ale pravidelně hraje také pro dospělé. Hlavní roli ve všech inscenacích mají  Spejbl, Hurvínek, Mánička, paní Kateřina (bábinka) a pes Žeryk. Divadlo bylo založeno v Plzni v roce 1930 Josefem Skupou. Začátkem roku 1944 bylo nacistickými úřady uzavřeno až do konce 2. světové války. Na podzim 1945 divadlo přesídlilo do Prahy, kde působí dosud.

Historie divadla
Profesor Josef Skupa působil od roku … v amatérském Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni (založeno 1913), přivedl jej tam jeho kamarád Antonín Doležal v době, kdy tam působila loutkoherecká rodina Nováků. Skupa spolupracoval také s Městskými divadlem, kde působil jako šéf scény, což později „ vyměnil“ za pedagogickou činnost. Po narození a úspěchu loutkové dvojice Spejbla a Hurvínka se Skupa rozhodl osamostatnit a od roku 1930 začal působit ve vlastním zájezdovém Plzeňském divadélku Spejbla a Hurvínka. Už od počátku se hrály hry jak pro děti tak i pro dospělé a tuto tradici Divadlo S+H dodržuje dodnes. Pro děti jsou určeny jak příběhy ze současnosti, tak i zcela pohádkové příhody; hry pro dospělé jsou převážně satirické komedie. Původních her uvedlo divadlo do dnešních dnů kolem 250. Kromě jednotlivých her si popularitu získala také pásma krátkých scének a grotesek, prokládaných písněmi.

Skupovo divadlo bylo prvním profesionálním divadlem nového typu u nás. Před válkou sídlilo v Plzni, ale Skupa s loutkami často vyjížděl hostovat, takže se divadlo stalo v Československu velmi populární; několikrát  hrál Skupa i v zahraničí, i když výhradně česky. V roce 1944 byl Josef Skupa zatčen gestapem a divadlo bylo nuceně uzavřeno. Po skončení 2. světové války se Skupa rozhodl divadlo znovuotevřít a pro své nové působiště zvolil Prahu. Po Skupově smrti se rolí Spejbla a Hurvínka ujal jejich první „adoptivní“ otec  Miloš Kirschner (1927–1996), který už za Skupova života s ním obě postavy alternoval. Rozšířil také Skupovu tradici zájezdů do zahraničí, přičemž se dokázal vždy naučit představení v jazyce hostitelské země čímž se spejblovské hry staly přístupné pro všechny a divadlo je i dnes v zahraničí nejproslulejší českou loutkovou scénou. Byl činný také coby autor a režisér. Dosud divadlo hrálo v 34 zemích a 22 jazycích.

Po Kirschnerově smrti se ředitelkou divadla stala jeho žena, interpretka Máničky a paní Kateřiny, ale také autorka a režisérka Helena Štáchová. Spejbla a Hurvínka převzal Martin Klásek, který už dříve za Kirschnera alternoval a rovněž je činný coby autor a režisér. V současnosti připravuje na převzetí „lipové štafety“ již čtvrtého interpreta S+H – Ondřeje Lážnovského. Po smrti Heleny Štáchové se postu principálky ujala Denisa Kirschnerová, dlouholetá dramaturgyně D S+H.

Ředitelé divadla:
Josef Skupa 1930–1957
Jiřina Skupová 1957–1962
Ota Popp 1962–1966
Miloš Kirschner 1966–1996
Helena Štáchová 1996–2017
Denisa Kirschnerová 2017–dodnes

Kontakty na divadlo:
Dejvická 919,  Praha 6-Bubeneč
Telefon:  224 316 784
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook.com/DivadloSH
twitter.com/HurvinekSpejbl
instagram.com/divadlosh

Zeptali jsme se na několik otázek samotné paní ředitelky Divadla Spejbla a Hurvínka Mgr. Denisy Kirschnerové.

Nedá si nevšimnout, že za vašeho vedení divadla SaH začalo více využívat moderních technologií jakou jsou streamovaná představení, sociální sítě, výukové programy aj. Kdo u vás s těmito nápady přichází, a nebo se vždy jedná o impuls mimo divadla?

Naše nabídka workshopů, metodických a pracovních listů, ale také seminářů pro učitele vyplynula přirozeně z komunikace s učiteli a ze současných trendů spolupráce školy a divadla. Nás inspirovala metoda dramatické výchovy – díky které se dá prohlubovat prožitek z představení. Připravené podklady se kterými mohou učitelé dál pracovat i po návštěvě představení jsou pro ně také vítaným ulehčením jejich práce.   Komunikace s učiteli nám zase ukazuje, jaká témata jsou pro děti aktuální. Začali jsme také uvádět 1. divadelní zážitek pro „mimiňáky“ – děti od 1-3 let. Což je 30 minutový interaktivní příběh, věnovaný Žeryčkovi a postavený na vnímání těchto nejmenších diváků, kteří se ho účastní spolu se svými rodiči. Naše klasická - marionetová představení jsou pak určena dětem od 4 let. Co se týče streamování, to si vyžádala koronavirová pauza, ale jak se ukazuje vše zlé je pro něco dobré a ověřili jsme si, že je to do budoucna  také zajímavý způsob propagace našich představení – např. uvádět takto online naše premiéry, či derniéry.

Existuje na světě mnoho loutek, ale proč zrovna Spejbl a Hurvínek jsou nejen u dětí tak oblíbení po celém světě?

Museli by to zodpovědět samy děti. Vysvětlení se nabízí takové, že S+H mají  nejen jedinečnou podobu, která zaujme na první pohled, ale i to že jádrem jejich příběhů jsou radosti i starosti každodenního života, které jsou dětem blízké. S+H se tak přirozeně mohou vyjadřovat k nejrůznějším tématům. V dobách nelehkých se dotýkali i závažnějších témat - mezilidských vztahů, postavení jedince vůči společnosti - samozřejmě především v představeních pro dospělé.  

Když jsme již u toho vystoupení po celém světě, kolika jazyky vlastně Spejbl a Hurvínek hovoří a jak probíhá příprava na vystoupení ve zcela novém jazyce? Funguje to tak, že např. napíší z Bali, že by chtěli vystoupení Spejbla a Hurvínka a vy představení nastudujete, a nebo si vybíráte spíše vy, kam ve světě zavítáte?

Jsme pražské divadlo a většinu představení odehrajeme před místním publikem, případně hostujeme po Česku a pravidelně zajíždíme do Německa. Tím chci říct, že tato exotická představení nevyhledáváme cíleně, ale samozřejmě rádi se s našimi svěřenci na tato hostování vypravíme. Představení je přizpůsobeno místními publiku. Textu se chopí někdo, kdo je mocný nejen hrubého překladu, ale je schopný dodat ekvivalent slovní hříčce a místní kulturu zná natolik dobře, aby zabránil i případným faux pas. Následují konzultace nad již hotovým textem – probíhají většinou s rodilým mluvčím a pak už zbývá zabalit fundus a loutky a vydat se na cestu. S+H zatím procestovali 34 zemí a svá představení odehráli v tuto chvíli ve 22 jazycích.

Kombinace Denisa&Miki očividně funguje a divadlo produkuje jedno představení za druhým, která jsou velmi úspěšná. Včem myslíte že je ten úspěch?

Děkujeme. Aktivní jsou ale i další kolegové – Martin Klásek, Ondra Lážnovský, tedy interpreti S+H. Stálým, byť externím spolupracovníkem, který je taky „náš“ je Robin Král. Podstatnou složku tvoří i hudba, které se v poslední době výrazně chopili Jiří Škorpík či Jan Lstibůrek. Snažíme se získat další stálé autory, výtvarníky, muzikanty, kteří by S+H pochopili  a dobře jim „sloužili“ a představení byla pestrá a nápaditá. Jaké to je psát pro S+H skvěle vyjádřil Augustin Kneifel, který jednou poznamenal:

     „Píšu rád pro Spejbla a Hurvínka. Je těžké si představit, že jsou to loutky. Jsou příliš hotoví a skuteční a autor je netvoří. Oni tvoří autora a bylo by  pro mne velice lichotivé, kdyby mi řekli, že jsem se jim poved.

Jsou to již 3 roky co jste se stala další principálkou Divadla Spejbla a Hurvínka. Vím, že je to krátká doba na hodnocení, ale za co byste se opravdu pochválila a naopak co si myslíte, že by šlo ještě lépe do budoucna zlepšit?

Divadlo je týmová práce. Mám radost, že jsou moji kolegové tvůrčí a schopní tuto již stoletou tradici dál rozvíjet. Jak jsem zmínila, byla bych ráda, kdybychom přibrali ještě další kolegy do party – autory, výtvarníky, režiséry, a do budoucna i další šikovné loutkoherce. Čas je totiž nemilosrdný, S+H žijí,  pan Spejbl slaví 100 let na pódiu, ale jeho interpretace se pomalu ujímá již třetí adoptivní otec – Ondra Lážnovský, kterého jejich současný interpret Martin Klásek na přebrání „lipové štafety“ připravuje a alternují spolu. Na S+H chodí vlastně již pátá generace diváků. Přeji si stabilní tvůrčí tým, který bude zárukou pestrosti, aktuálnosti,  humoru (a satiry) – což je další význam písmen v názvu „Divadlo S+H“. Pořád je co zlepšovat a rozjímání o chválení si nechám na případný důchod. Resp. pokud se bude dařit, tak jak má, nebudu se muset chválit sama.

Helenka byla úžasnou dámou, velice jsem ji obdivoval v jejím nasazení. Jaká doopravdy byla jako maminka a jako ředitelka. Byl zde nějaký rozdíl v přístupu, komunikaci?

Máte pravdu, byla neuvěřitelně houževnatá. Nebyla zvyklá si stěžovat a věci se snažila řešit. Jako každá maminka a dcera v něčem jsme si byly blízké, v něčem na sebe narážely, jak to tak bývá, když si ředitelku náhodou přinesla s sebou domů J. Mám doma její obrázek a někdy si povídáme.  V mnoha ohledech je pro mě velkou inspirací a oporou.

"Nosila" si Helenka práci domů, nebo  naopak to bylo takové, že z divadla odcházela ředitelka a domů přicházela maminka?

Divadlo bylo stálým členem domácnosti. Když se někam jelo, putovalo s námi alespoň ve formě scénářů, nahrávek. I když bylo volno, netrvalo dlouho a už se o něm opět diskutovalo. To se týče jak maminky, tak tatínka. Tím že oba cítili závazek vůči svým předchůdcům, nikdy ho nemohli hodit za hlavu a jejich snaha byla, aby mu dali všechno, co bylo v jejich možnostech a silách.

Ještě bych rád zavzpomínal s Vámi i na tatínka. Příchodem Miloše Kirschnera se Spejbl a Hurvínek více přiblížili malým divákům jak ve formě výběrů dialogů, témat. Přeci jen Spejbl a Hurvínek v podání Josefa Skupy by v sedmdesátých a osmdesátých letech působil trochu komicky. Přizpůsobujete současná představení jazyku současných dětí a kdyby se např. "vytáhlo" nějaké představení z období Josefa Skupy, dalo by se vůbec odehrát, nebo by se muselo přizpůsobit na aktuálního diváka?

Doposud byl každý interpret také tvůrce. S+H nemůžete jen „zahrát“ a jít domů. Je přirozenou součástí soužití interpreta a těchto dvou hrdinů, že se skrze ně vyjadřuje a logicky tak přináší i aktuální témata. S+H jejich typy a charaktery, vizuální podoba se proměňují jen lehce. Mění se témata, okolnosti, jejich interpreti, kteří jim vtisknou něco ze sebe. Divadlo by mělo vždy reflektovat to, co se děje kolem nás. S+H se s překvapením i pochopením účastní našeho lidského hemžení. Díky nim vidíme sami sebe.

Jaký tatínek vůbec byl?

Jak shrnout jednoho člověka do výstižné odpovědi. To je opravdu těžké. Tatínek byl člověk velmi vrstevnatý, obdařený a tím pádem i složitý. Nesmírně inteligentní, vtipný, sečtělý, cholerický, citlivý a stále něco studující, někdy víc teoretik než praktik. Tím narážím na jeho bohatou knihovnu, kde se dala najít třeba  kniha „Körperkultur und Sport“ …. přestože tatínek nikdy necvičil, nebo návod „Nebojte se kaktusů“, přestože se kaktusů nebál a navíc je nikdy nepěstoval .. ale vystihuje to poměrně jasně jeho urputnou houževnatost, se kterou se vydával po stopě nejrozličnějších informací. Nás děti se asi dvakrát rozhodl sám vzdělávat. Jednou nás učil němčinu a podruhé jak se vyrábí papyrus, obojí nesl dost těžce a po určitém cholerickém rozladění lekce nepokračovaly.  Mně ve druhé třídě za vysvědčení věnoval knihu „Děvčátko na slovíčko“ a plyšové prasátko. Knížku si druhý den půjčil, zřejmě usoudil, že se unáhlil a nechal mi jen plyšové prasátko.  Tatínek i maminka jsou stále se mnou.

Od malička jste vyrůstala mezi loutkami. Napadlo vás např v 6 letech, že byste chtěla s loutkami pracovat, nebo tam byla i jiná přání. Jak to tak asi máme všichni. Jako malí chceme být kosmonauty, popeláři, ale v dospělosti moc kosmonautů a popelářů není.

To mohu potvrdit, také jsem chtěla být kosmonautkou. A jinak mě bavilo poměrně brzy psát a bylo pro mne velkou výzvou a radostí zkusit něco napsat i pro Spejbla s Hurvínkem a spol. Co se týče interpretace a vodění loutek, to mě zrovna nelákalo a určitě jsem neplánovala stát se ředitelkou. Odkaz mých rodičů se přede mnou klene do velmi vysoké nadmořské výšky. 

Když byste zavzpomínala na dětství ještě jednou, jaký byl Váš první kontakt s divadlem, resp. s loutkami Spejbla a Hurvínka?

Ten je přímo prenatální, protože si mě rodiče přivezli domů z jednoho německého turné.

Vrátíme se zpět do současnosti. Být ředitelkou takto známého divadla je jistě složité, více jak umělec musí být člověk spíše asi úředník. Co by divadlu velikosti Divadla Spejbla a Hurvínka nejvíce pomohlo, aby se práce dělala jednodušeji?

Jsem si jistá, že by nám ohromně pomohlo kdybychom měli opět dílny. Tvůrčí proces vzniku nových představení by byl o to pestřejší, kontinuálnější a i také by mnohé zjednodušil.

Letos slavíme 100 let Spejbla. Co byste Vašemu divadlu popřála do budoucna a prozradíte nějaké novinky, na které se můžeme do budoucna těšit?

Připíjím nejen panu Spejblovi, ale celé naší dřevěné rodince dobře uleželou archivní leštěnkou na nadšené spolupracovníky a samozřejmě neméně natěšené diváky a děkuji našemu zřizovateli hl. m. Praha – za dosavadní přízeň a podporu.

Letos si připomínáme nejen 100 let pana Spejbla, ale 90 let Máničky a Žeryka. 90 let profesionální činnosti, 75 let působíme v Praze z toho již 25 let v Dejvicích.

Do konce roku se můžete těšit na premiéru pro dospělé tvůrčího týmu Kirschner-Král-Lstibůrek – „Hotel Spejbl“. Spustíme fanouškovský klub „Hurvajz“ který svým členům nabídne zážitky běžně nepřístupné. Spustíme nové webové stránky v duchu našeho nového designu.

ČT odvysílá 70minutový dokument „Neobyčejný život pana Spejbla“.  A ve spolupráci se Supraphonem vyjde po 27 let elpíčko „Ať žije  Spejbl“. Na jaře navíc otevřeme stálou výstavu v interiérech divadla – věnovanou jeho historii „Lipová štafeta“ a věnujeme ji panu Spejblovi k jeho svátku.

Přehled divadelních a zájezdových představení Divadla Spejbla a Hurvínka
(některá představení jsou v seznamu uvedena několikrát, jelikož v pozdějších letech byly uvedeny jako obnovené premiéry)

2020	Spejbl v hotelu Svět	Spejbl s Hurvínkem diváky skrze setkání s podivnými „nocležníky“ hotelu provedou spletitými zákoutími lidské duše. Díky grotesknímu pohledu na svět a v duchu omnia vincit amor přinesou tomuto „léčivému hororu“ i potřebnou naději. Na představení spolupracují light-designéri, či umělci věnující se sound-animaci. Představení vychází z původního projektu Robina Krále a Jana Lstibůrka Blázinec, na němž se hudebně podíleli osobnosti jakými jsou – Jiří Suchý, Marek Eben, Tomáš Hanák, Ewa Farná, Iva Pazderková atd. Propojení tradice a současné řeči  divadla.
2020	Žeryčku, hop!	Unikátní zhruba třiceti minutové přestavení autorsky i režijně připravila hostující režisérka Divadla Petra Bezruče Janka Ryšánek – Schmiedtová a David Janošek. Seznámí nejmenší děti ve věku 1 - 3 let s divadlem prostřednictvím interaktivní divadelní inscenace, která zaujme všechny jejich smysly. Pro pejska Žeryka se obyčejná procházka do parku změní v nádherné dobrodružství a děti se na něj vydají spolu s ním. Zavítají do světa nad zemí - do světa těch, co umí lítat, ptáků i mraků, do světa planet, kouzelných vesmírných tvoru a zářících hvězd. Napočítejte s Žerykem do nekonečna, a pak se vraťte zpátky na zem! Po představení následuje dětská herna.
2019	Past na Hurvínka	V příběhu s detektivní zápletkou, který vychází ze stejnojmenné legendární hry ze 70. let minulého století, se Hurvínek vydá pátrat po své koloběžce. Není však sám, kdo ve městě něco hledá a podezřelý je Hurvínkovi už úplně každý - pošťáci, školník i policajt. Nebo že by za ztrátu koloběžky mohl taťulda, bábinka nebo dokonce Žeryk s Máničkou? Na půdě školy nakonec sklapne past a vy se přijďte podívat, kdo se do ní nakonec chytí a také zda se ve hře objeví i legendární Drsňák vulgo vousáč. V rolích Spejbla a Hurvínka (a také policisty) se představil Ondřej Lážnovský, který hlasy oběma postavám propůjčuje teprve druhým rokem. Marie Šimsová se pak ujala interpretace nejenom Máničky a paní Kateřiny, ale také postavy dispečerky.
2018	Pohádky pro Hurvínka	Hurvínkovi připadají klasické lidové pohádky hloupé, zastaralé a naivní. V nahrávacím studiu náhle se objevivší Rarášek mu ale dá pořádně za vyučenou. Vyšle ho do světa pohádkových postaviček, které mu do cesty buď kladou překážky, nebo mu naopak pomáhají. Na své pouti se seznámí nejen s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, králem, Otesánkem, černokněžníkem, princem bojujícím s drakem, ale i dědem Vševědem a dalšími pohádkovými postavičkami. Hurvínek musí dojít až na samotný konec pohádkového světa, v čemuž mu pomáhá odvážná Mánička. Nevšední dobrodružství v něm nakonec probudí zájem o tento pohádkový svět plný fantazie.
2018	S+H - "Ve dvou se to lépe..."	Nové názorové setkání Homo sapiens, člověka rozumného a Homo tilia, člověka lipového se pokouší nahlédnout na současný problém (ne)komunikace světa zjevného a světa za jeho kulisami. Martin Klásek navazuje na princip autorského divadla svých předchůdců Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové. V duchu slavné československé tradice hovorů mezi V+W, H+W, S+Š,Š+G nebo L+S, komunikuje zásadní otázky dvojice S+H, totiž: „Kdo mě vede? Kam mě vede? Proč mě tam vede? Co ho k tomu vede? Kdo je šmankote, naved(l)?“ stojí na jevišti a nehnou se z něho. V průběhu zcela originálních a novotou zářících myšlenkových ekvilibristik pana Josefa Spejbla a jeho vyřezaného syna Hurvínka, divák zjistí, že ani u této dvojice nejde život jako po drátkách, respektive po nitkách. Zásadní shrnutí celoživotního myšlenkového pnutí většiny z druhu Homo sapiens popsané v roce 1906 německým lékařem Aloisem Alzheimerem, totiž: „Vím, že.... Vím, že si na nic nemohu vzpomenout.“ (ne)zůstane (ne)uvolněno a vážený divák se bude spokojeně navracet domů s lakonickým konstatováním vzešlého jak jinak než dialogu mezi stále oblíbenou starověkou dvojicí P+S: „Vím že nic nevím.“
2017	Hurvínek v Hajanech	Poetická pohádka s hravými a rytmickými písničkami typu dětských říkanek, pro nejmenší diváky. Kdo z nás malých i velkých občas nezatoužil strávit den v peřinách?! I Hurvínek o tom snil. A nakonec se mu to splnilo! Jenže pobyt v Hajanech si představoval trochu jinak. Touha lenošit ho bude stát víc úsilí, než čekal. Dobrodružství v Hajanech mu přivede do cesty nejen záhadně nemocného krále s jeho rádcem Mluvkou, ale i podivuhodné obyvatele Hajan, kterými jsou bytosti z vesmírných dálav, pouště a moře. Někdy se zkrátka stačí zachumlat do peřin a dobrodružství může začít.
2017	Spejbl a město hříchu	Netradiční muzikál pro dospělé v duchu noir utkaný z přediva groteskně cynických černobílých detektivek čtyřicátých let dvacátého století. Temnější atmosféra, detektivní zápletka, děsivé zpěvy a tance, při kterých by se i v loutkách krve dořezal. Poté, co Spejbl upadne do noční můry, na vlastní kůži poznává, jak může dopadnout citově deprivované dítě na které nemá jeho rodič čas. Hurvínek odchází spolu s Máničkou do nočního parku vyvenčit Žeryka. V městečku ale vládne strach a panika, neboť tajemný vrah likviduje své oběti. Znenadání jsou slyšet jen jeho dřeváky, ty ale nosí kdekdo – i Hurvínek. Marné Spejblovo hledání nezdárného syna i odpovědí na otázky, kdo je pachatel provází setkávání se svéráznými figurkami.
2016	Hurvínkovo přání	Být malým klukem Hurvínka nebaví! Musí poslouchat taťuldu, a když ho ještě ke všemu pokladní nepustí do kina na premiéru jeho nejoblíbenějšího filmového hrdiny, protože je ještě malý, má toho dost. Bloumá nešťastně prázdnou pasáží, když uslyší písničku starého flašinetáře. Kde se tu tak najednou vzal? Jak se ukáže, není to jen tak obyčejný flašinetář, ale kouzelný dědeček, který může Hurvínkovi splnit přání. Hurvínek nemusí dlouho přemýšlet, přeje si být VELKÝ! Jestli se mu jeho přání vyplní a v dospělém těle bude tak šťastný, jak očekával, to prozradí tato pohádka.
2015	Hurvínkova šprťouchlata	Výběr z klasických loutkových čísel divadla je propojen typickými dialogy naší loutkové rodinky. Toto představení, vhodné i pro nejmladší diváky, nás zavede do světa plného loutek. Průvodci pestré loutkářské podívané budou nejen Hurvínek, Mánička, pan Spejbl a pejsek Žeryk, ale také čtveřice popletených kabaretiérů. Zatímco tanec loutek střídají akrobatická, taneční i hudební čísla, Hurvínek s Máničkou a pejskem Žerykem si dlouhou chvíli v zákulisí krátí po svém. Panu Spejblovi nakonec nezbývá nic jiného, než vše uvést do pořádku.
2015	Hurvínkův kabaret	Zájezdové představení sestavené pro zájezd do Dánska. Pásmo posloužilo jako základ pro českou verzi představení nazvanou Hurvínkova šprťouchlata.
2014	Jak s Máničkou šili všichni čerti	„To je k uzoufání, nosit stále ty samé, staré a nemoderní šatičky,“ vzdychá Mánička a smutně si prohlíží své spolužačky, pyšnící se modely podle poslední módy. Za jejich kamarádství a za krásné šatičky by dala cokoliv. Přátelství Hurvínka, lásku bábinky a snad by se upsala i samotnému čertu. Od přání ke skutku není daleko. Pak už nezbývá než nastoupit do tramvaje a vydat se do Ďáblic. Do samého pekla, kde šijí všichni čerti…Jakou cenu bude muset Mánička za splnění svých přání zaplatit a jak to nakonec dopadne, to se dozvíte ve hře plné písniček.
2014	Spejbl versus Drákula	Obnovená premiéra slavného swingového horor muzikálu pro dospělé. Pan Spejbl se - stejně jako před čtyřiceti lety - opět pustí do skládání muzikálu, který ho má zbavit dluhů. V přízračné atmosféře pařížské mansardy, která je svědkem Spejblových tvůrčích muk, nechybí upírobijec Hurvínek, podnikavá nymfoMánička, pes baskervilský alias Žeryk a paní Kateřina, která svede boj o Spejblovu přízeň s francouzskou dekadentní zpěvačkou Poulet. Jak vše dopadne, když se k nočnímu životu probere i žoviální hrabě Drákula?
2013	Hurvínkova Nebesíčka	Příběh hry Hurvínkova nebesíčka začíná v okamžiku, kdy Hurvínek a Mánička dostanou ve škole domácí úkol, jehož tématem je řeč zvířat. Hurvínek se rozhodne úkol splnit velice osobitě - chce Žeryka naučit mluvit lidskou řečí. Avšak ve vzteku, že se mu to nedaří, pošle Žeryka pryč. Ten ve smutku využije služeb pozoruhodného a tajemného doktora Kytleho a jeho asistentů, kavky Franci a kocoura Petrklíče, a pomocí skříně Kostitřasky se vydá do zvířecích Nebesíček, kde může zcela zapomenout na útrapy lidského světa. Hurvínek s Máničkou se, pochopitelně, musejí vydat za ním a přesvědčit ho, že pochybili a že ho mají stále rádi. Bude ale Žeryček ochoten Hurvínkovi odpustit a vyměnit nebeský život za ten obyčejný psí?
2013	Štědrý den u Spejblů	Jak asi může dopadnout Štědrý večer, když jeho přípravu mají na starosti pan Spejbl s Hurvínkem, to si jistě umíte představit! Ještě že nad našimi hrdiny bdí dva strážní andělé, kteří mají o svátcích každoroční pohotovost. A tak si vánoční pohoda nakonec najde cestu nejen ke Spejblům, ale i k dětským divákům.
2012	Dějiny kontra Spejbl	Nové nastudování oblíbené hry ze Zlatého fondu divadla. Prostřednictvím Spejbla a Hurvínka, díky jejich humoru a typickému vidění světa, se seznámíme se skvělými objevy, které vznikly se záměrem ulehčit lidem život, nakonec však byly proti nim zneužity. Otec Spejbl chce přesvědčit skeptického syna o smyslu a vyšším poslání dějinných událostí. Snaží se poukázat na lepší stránku lidstva – má však mocného „protivníka“ – dějiny.
2012	Vesele se Spejblem a Hurvínkem	Speciální hra Vesele se Spejblem a Hurvínkem je netradičním zájezdovým představením, které je určeno výhradně dospělým divákům. Jedná se o 30 benefičních představeních, které D+S odehraje v několika městech po celé České republice s cílem získat finanční prostředky na nákup nového autobusu v ceně 8 milionů korun. Tomu odpovídá i cena vstupenky, která je 1000 Kč. Při představení se střídají dialogy Spejbla s Hurvínkem, Máničkou a bábinkou, které jsou proloženy kratšími hudebně tanečními vystoupeními jiných loutek. Představení je svým laděním přizpůsobeno dospělým divákům, témata se tedy vtipným způsobem točí kolem politiky a vztahů. Sérii benefičních představení pořádá občanské sdružení Junior aréna ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka.
2011	Hurvínek mezi osly	Škola pro Hurvínka znamená jen velkou ztrátu času. Kéž by do ní už nikdy nemusel vkročit! Toto přání se Hurvínkovi splní, když se setká s prapodivnou osůbkou s oslíma ušima jménem Hýkálek. Ten ho totiž pozve do Oslova, města, o němž Hurvínek, a dokonce ani Mánička, nikdy neslyšeli. Děti si tam žijí jako v ráji. A jak by ne – nemusejí totiž chodit do školy! A tak se Hurvínek, navzdory Mániččiným protestům, vydává po boku Hýkálka do města Oslovo. Sotva ale mají město za zády, zapřáhne Hýkálek Hurvínka do oslího spřežení a v Oslově se začne pracovat na tom, aby se Hurvajs proměnil ve skutečného osla. Spejbl s Máničkou a Žerykem mají co dělat, aby ho zachránili. Na pomoc tak bude muset přijít i z vězení osvobozená paní Riga.
2010	EXPO 2010	Komponovaný pořad v čínštině odehraný na světové výstavě EXPO v rámci turné S+H po Číně
2010	Hurvínkovo dobrodružství	Krásné letní počasí vyláká do přírody nejen pana Spejbla a Hurvínka, ale také Máničku s paní Kateřinou. Výlet se však nečekaně zkomplikuje. Ještě že s sebou mají pejska Žeryka, který, jak se ukáže, je nejlepším přítelem nejen člověka! Situační komedie vhodná i pro ty nejmenší diváky.
2010	S+H zdraví Hanoj	Komponovaný pořad ve vietnamštině odehraný v rámci turné S+H po Vietnamu při příležitosti 1000 let Hanoje
2010	Spejblovo hudební zmatiné	Humorné dialogy Spejbla s Hurvínkem a Máničky s Kateřinou baví již několik generací diváků. V tomto představení se střídají se sólovými výstupy loutek, které byly inspirovány různými hudebními žánry. A tak na scéně zazní gospel, chór kozáků zpívá častušku, duo operních zpěvaček pronásleduje sbor myších cvičenců, bluesman se doprovází na kytaru, zatímco párek Kubánců tančí temperamentní latino. I v radostné melodii však může zaznít mollový akord.
2008	Jak pan Spejbl prášil	Nebýt barona Prášila a Hurvínkova vynálezu, který usnadnil cestování, nebyl by se pan Spejbl ocitl na dvoře samotného sultána ve slovutné Konstantinopoli, kde se setká s Al-bábou Kateřinou. Záhy však musí s ní i s Máničkou uprchnout na létajícím koberci před jistou smrtí. Přistání na sýrovém ostrově jim pak umožní potkat věčně hladového Hurvínka. Všichni se pak společně vydají v prastaré lodi na širé moře, jsou spolknuti velrybou a díky šňupacímu tabáku, který najdou v jejím břiše, se ocitnou až na Měsíci! Když se pan Spejbl probere na podlaze zničeného bytu, zůstane pro ostatní zúčastněné otázkou, zda pan Spejbl prášil, nebo mluvil o svých dobrodružstvích pravdu!
2007	Žeryk padá vzhůru	Svérázný příběh o těch, kteří se vyšinuli do vyšších vrstev, ovšem v podání známých loutek. V této hře, určené dospělému publiku, pan Spejbl na cestě za kariérou a blahobytem neváhá využít i psa Žeryka. Jeho prostřednictvím se mu dostane úspěchu, peněz i slávy. Pes je díky podnikavému Spejblovi nominován dokonce na prezidenta. Ve hře tráví celá rodinka většinu času u televizní obrazovky, zatímco reálný život, odehrávající se v okně za jejich zády, jim uniká. Místo toho sledujíc nekonečnou a náležitě parodovanou telenovelu a nedají si ujít ani televizní zpravodajství, ve kterém hlasatelé nadšeně oznamují další z tragédií. Ani dětské vysílání nejmenší diváky nešetří, a tak rozeznat Večerníček od pořadu "Na stopě" lze jen stěží.
2006	To nejlepší se Spejblem a Hurvínkem	Toto reminiscenční představení vzniklo jako dárek pro nestárnoucího uličníka Hurvínka. Diváci si mohou připomenout ty nejslavnější loutkové scénky a dialogy, které za dobu existence D S+H vznikly. V představení zazní hlasy všech tří dosavadních interpretů Spejbla a Hurvínka - Skupy, Kirschnera a Kláska. Diváci tak mají možnost zjistit, jak se vyvíjel humor, charakter hlavních hrdinů i výrazové prostředky divadla. Celá hra končí bilančním dialogem, ve kterém autora nechává Spejbla a Hurvínka zamyslet se nad smyslem jejich existence.
2005	Hurvínkův Mikuláš	Když se řekne „Mikuláš“, každý si představí tajemného muže s bílým plnovousem, vysokou čepicí a berlou v ruce, kterého doprovází Anděl s Čertem. Hodné děti jsou obdarovávány dobrotami, zatímco ty neposlušné čeká punčocha plná uhlí. Také Hurvínek s Máničkou čekali na příchod Mikuláše netrpělivě. Roztržitý pan Spejbl však na mikulášskou nadílku zapomene, a Hurvínek jej chce v přestrojení za čerta překvapit. Sváteční atmosféra spojená s Mikulášskou nadílkou tak záhy dostává groteskní podobu.
2005	Večer na nitích	Jedinečný a neopakovatelný večer věnovaný Heleně Štáchové a desetileté existenci divadla S+H v Dejvicích připravený "Spejblovou dílnou" - tedy za účasti členů souboru.
2004	Hurvínek a kouzelník	V divadle se objeví kouzelník s čarovným kufrem! Divadelní scéna se rázem promění na cirkus se zmateným klaunem, opičkami, oslíkem bubeníkem, pštrosem a myší rodinkou. Hurvínek s Máničkou jsou stále překvapováni, kouzlení vytrhne z lenošení i pana Spejbla.
2003	Hurvínek už zase zlobí	Znáte ty dva! To by přece nebyl Hurvínek a Mánička, kdyby si občas trošku nevyhodili z kopýtka. Bohužel pan Spejbl s bábinkou tuto jejich úžasnou zábavu nazývají "zlobením". Bez lumpačení je však život moc vážný, a tak si to Hurvínek s Máničkou namísto do hudební školy namíří na Matějskou pouť. Jejich představa radovánkami stráveného odpoledne se ale zvrtne. Řada nedorozumění svými následky pana Spejbla s bábinkou rozhodně nepotěší.
2003	Hurvínkova cesta do Tramtárie	Kam se to ti dva zase dostali! Stačilo jen, aby se Hurvínek trochu nastydl, Mánička mu předčítala z pohádkové knížky, a už to celé začalo. Ocitli se totiž v zemi plné žíznivých květin, kde vládla protivná princezna Gerbera se svou masožravou kytkou Cucinkou. Ještě se ani nestačili rozkoukat a už jim uvěznila Žeryčka. Aby ho zachránili, musí najít modré z nebe. A jak si s tím oba poradí? Musí nejdříve splnit několik úkolů, ale jak už to v pohádkových příbězích bývá, všechno dobře dopadne.
2002	O myších a loutkách	Co se děje v divadle S+H, když se nic neděje? Tato hra nechá diváka nahlédnout do divadelního zákulisí, které jinak zůstává diváckému pohledu skryto. Ve chvílích, kdy nejsou pozorováni, chovají se nejen lidé, ale i loutky jinak, než v autorem předepsaných rolích. A tak indiskrétní pohled do těchto míst divákům mimo jiné prozradí, co se děje ve chvílích, kdy divadlo místo zvaných diváků navštíví hosté nezvaní - myši.
2001	Mlsný Hurvínek	Hurvínek s Máničkou se v této hře pro nejmenší diváky po požití výluhu z šalvěje, který jim naservíruje zdravou výživou posedlá paní Kateřina, scvrknou a ocitnou se znenadání ve sladké zemi plné dobrot i v nehostinné ledové krajině, a to vše, aniž by museli překročit práh bábinčiny kuchyně. Sotva jsou zmenšeni, ocitají se na podnosu plném sladkostí, na kterém si nejen pochutnají, ale seznámí se i zpupným von Bonbonem a zaručeně pravými sladkými indiánky. Když poté spadnou do misky na led a nic netušící pan Spejbl je uloží do mrazáku, stihnou se v ledovém království seznámit i s neposednými pizzami, hluboce zmraženou rybou, zmrzlinou Polárkou a namyšlenou francouzskou zeleninou. Ti všichni jim nakonec pomůžou najít cestu domů.
2000	Hurvínkův výlet do 21. století	Lípa je stromem naší státnosti a z jejího dřeva se zrodily i dvě světoznámé loutky - Spejbl a Hurvínek. Spejbl oslavil v roce 2000 osmdesátiny, další kmenové postavy divadla - Mánička a pes Žeryk sedmdesát a právě tolik bylo i Divadlu S+H. "Do 21.století vykročíme se samejma nulama" raduje se Spejbl. "Tak ať se nestanou dvě nuly i z nás" obává se Hurvínek a stižen krizí identity, vydá se hledat pro nové století přitažlivější a modernější podobou. Spolu s ostatním členy této loutkové rodiny se představí jako maňásek, javajka, nebo mimická loutka. Pokusí se i těžit z úspěchu postav světového show byznysu, aby nakonec sáhl po technologii budoucnosti. Ovšem v takové podobě jakou si dokáže představit.
1999	Hurvínkova kouzelná flétna (Hurvínek mezi Přemyslovci)	Dětské výpravné představení Hurvínek mezi Přemyslovci, později uváděné jako Hurvínkova kouzelná flétna, je inspirováno jednou z nahrávek historického seriálu s S+H, který na zvukových nosičích vydala firma Supraphon. V prvním díle, který Helena Štáchová upravila pro divadlo, se Hurvínek s Máničkou ocitnou ve 13. století. Během prohlídky muzea, která je nudí, potají zapískají na vystavenou středověkou flétničku. Kouzlo, které tím vyvolají je přenese ze sbírek muzea přímo do středověké Prahy, kde prožijí nejedno dobrodružství. Mánička se kupříkladu stane trochu nedobrovolně dvorní dámou a Hurvínek se zase zúčastní rytířského klání, aby vybojoval přízeň Máničky, toho času spanilé průvodkyně samotné princezny Anežky. Co na tom, že se na turnaj nedostavil koňmo, ale kravmo, tedy na krávě - hlavně, že turnaj vyhrál! Důmyslné řešení scény s pomocí projekce, včetně historických loutek navrhl Richard Maška.
1999	Hurvínkův popletený víkend	Příběh o jednom zamotaném víkendovém odpoledni, ze kterého jde hlava kolem nejen Hurvínkovi, Máničce, panu Spejblovi a paní Kateřině, ale i dvěma medvíďatům, která utekla z cirkusu. Hra plná písniček a groteskních situací potěší i ty nejmenší diváky. Obsah vychází ze stejného námětu jako hra Hurvínek a medvěd z roku 1958.
1998	Galakoncert	Program varietního charakteru, ve kterém se v pestrém sledu střídají sólové výstupy vizuální, černodivadelní a loutkářské scénky, demonstrující tradiční loutkářské mistrovství divadla, s nejúspěšnějšími dialogy Spejbla a Hurvínka. S tímto programem divadlo úspěšně hostovalo v mnoha zemích.
1998	Hurvínkovo okno	Hra z pera vynikajícího slovenského básníka Ľubomíra Feldeka, jenž je autorem proslulých loutkových her o Botafogovi, je určena zejména mladším dětem. Hra se svými motivy vrací k tématice závislosti, avšak v obecnějším a volnějším pojetí, aby byla srozumitelná i mladší generaci diváků.
1997	Hurvínek ufonem	V úvodu této dětské scifi na Zemi přilétá kosmická loď. Hurvínek, který se ztotožňuje s hrdiny akčních filmů, je spolu s Máničkou unesen Ufony na jinou planetu, kde vládne agrese a kde je zakázáno si hrát. Má posloužit jako vzorek lidské civilizace, kterou se vládce mimozemšťanů, jinak veskrze přátelských, chystá ovládnout. Hurvínek konfrontován se skutečností zjišťuje, že násilí se často obrací proti tomu, kdo ho vyvolal. Situace proto není beznadějná. Hurvínkovi a Máničce se podaří nejenom utéct ze zajetí, ale proti zlému vůdci vyvolají i povstání, neboť už i malí Ufonci mají svého krutého vladaře právě dost - nechtějí už válčit, chtějí si hrát. Martin Klásek, coby autor a současně i režisér této hry, toto téma později zpracoval i do knižní podoby pod názvem „Hurvínek a Mánička na neznámé planetě“, kterou ilustroval Miki Kirschner.
1996	Hurvajz nefetuj!	Divadelní muzikálový příběh Hurvajs nefetuj!, určený mládeži ve věku od 12 do 15 let, je netradiční formou zaměřený na protidrogovou osvětu. Zatímco se Hurvínek potýká s pubertou a jejími nástrahami, otecko Spejbl si zaexperimentuje, aby synkovi lépe porozuměl. Součástí představení je i beseda s odborníky na drogovou problematiku, kteří odpovídali na dotazy diváků, kteří je měli možnost o přestávce vhazovat do připravených boxů.
1996	Spejblovy smysluplné nesmysly	Hra je zcela netradiční nejen obsahem, ale i formou. Překvapující je použití originálních podob loutek a nezvyklých technologií, právě tak jako pátrání Spejbla a Hurvínka po smyslu existence a jejich osobitý pohled na náš každodenní život.
1995	Hurvínek a zrcadlo	Hrdinou pohádkové hry je Hurvínek, který jako dítě žijící v dnešním světě, přebírá z televize a akčních filmů názor, že vnější efektnost je důležitější než hodnoty vnitřní. Péči o vzdělání a charakter nahrazuje pečováním o své svaly před zrcadlem. Teprve když ho jeho "druhé já" ze zrcadla zavede do světa pohádek, zjistí Hurvínek, které vlastnosti bude potřebovat, aby zachránil Máničku ze spárů pekelných. Poetické a ryze iluzivní obrazy podmořského světa, vysokých hor a pekla, které rytíř Hurvínek cestou navštíví, řadí toto představení mezi nejúspěšnější inscenace několika posledních let.
1995	Spejbl a Hurvínek bilancující a balancující	V roce 2000 oslavilo divadlo S+H již 70 let své profesionální činnosti, za tou se S+H ohlížejí v tomto představení pro mladé diváky poprvé uvedené na nové domovské scéně v pražských Dejvicích. Na pozadí dobově autentických scének a dialogů lze vysledovat nejen vývoj divadla od jeho počátků až do dnešních dnů, ale i atmosféru a dějinné podhoubí, které jejich vznik inspirovalo.
1994	Jak Hurvínek hledal, až našel aneb R.E.V.U.E.	Přepracovaná verze inscenace z roku 1990 o tom, jak si Hurvínek našel svou nejlepší kamarádku Máničku.
1993	Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora	Hra na doktora je jednou z nejoblíbenějších her našeho dětství. Hra má charakter dětského muzikálu, ve kterém se domov Hurvínka a Máničky změní ve stanici první pomoci. Jejich služby vyhledají zvířátka, která jsou nespokojena se svým zevnějškem. Nakonec vyjde najevo, že trpí samotou a nedostatkem lásky. A tak si vyléčená zvířátka odnášejí ponaučení, že je třeba pro každý vztah něco vykonat. Nejen brát, ale i dávat.
1993	Spejblova East Side Story	Hra obsahově vychází ze skutečnosti, že žijeme v době, v níž se režimy hroutí jako domečky z karet, kdy staré garnitury jsou nahrazovány novými, kdy dosavadní pravidla už neplatí a zdánlivé jistoty vystřídala nejistá přítomnost s ještě nejistější budoucností. Staré mafie si našly způsob, jak s úspěchem přežít a byly navíc doplněny mafiemi novými. A tak i Spejbl s Hurvínkem se snaží v nově vzniklých podmínkách najít své místo a přizpůsobit dosavadní způsoby novému životnímu a filozofickému stylu. Ředitel D S+H  konečně sežene pro divadlo mecenáše, který svými finančními prostředky má nahradit ty chybějící, za cenu, že se pan Spejbl ujme režie filmu „Kabaret bez příkras" a Hurvínek role moderátora a hlavního představitele. Společně se Spejblem můžeme konstatovat, že dřív jsme neměli tvůrčí svobodu, ale měli peníze, zatímco teď máme tvůrčí svobodu, ale zase nemáme ty peníze. A jak se ukáže, tak i s tou tvůrčí svobodou je to pofiderní, jak dokazuje mecenáš divadla.
1992	Hurvínek v říši divů
1991	Dotýkat se hvězd (s loutkama o lidech a pro lidi...)
1991	Dr. Faust, Spejbl, Hurvínek a ti druzí	Tvůrčí skupina Salamandr, která zejména v šedesátých letech 20. století byla velice aktivní, se po třiceti letech opět sešla, aby připravila další, tentokráte svou poslední hru. Spejbl s Hurvínkem jsou v ní obsazení do rolí Faustova sluhy Wagnera a Pimprlete. Z pozice současného Spejbla a Hurvínka pak komentují nejenom Faustovo počínání, ale i nejrůznější lidské nectnosti.
1991	Hurvínek a jeden medvěd navíc
1991	Hurvínek na Divokém západě	Při práci na slohovém cvičení pracuje Hurvínkova fantasie na plné obrátky, a tak posílá taťuldu, Máničku i bábinku vstříc prériím Divokého západu. Mánička se stává členkou tlupy banditů, paní Kateřina náčelnicí indiánů a pan Spejbl je záhy uvězněn pro svou podobu s hledaným zločincem Donem Espejbulem. Na Hurvínkovi je, aby rázně zakročil.
1991	Přicházejí k vám Spejbl a Hurvínek
1990	Capocomico aneb Putování C.B. z Benátek do Neapole a k Měsíci	Postarší herečka Commedia dell'Arte v podání Heleny Štáchové prchá před zákonem. Ze žárlivosti na mladší kolegyni totiž zabila svého muže, divadelního principála, který ji odvrhl. Bez lidí žít dokáže, bez divadla však nikoliv. A tak si i na útěku z rozličných předmětů, nalezených mezi odpadky, sestavuje loutky, s jejichž pomocí pak v úkrytu lesa přehrává své bývalé role publiku složenému z lesních zvířat, a znovu tak prožívá i bolestný příběh svého života. Sugestivní představení se vhodně snoubí s vynikající podmanivou scénou a kostýmy.
1990	Hurvínkův velký případ	Kdo vás by nechtěl vyřešit alespoň jeden záhadný detektivní případ. Určitě i Hurvínek. A tak se tentokrát vydává spolu se svou novou kamarádkou Hvězdičkou po stopách zločinu. A ne ledajakého. V Praze se stala neuvěřitelná věc. Z Václavského náměstí zmizela socha svátého Václava i s koněm. Pátrání se rozbíhá na plné obrátky. Spolu s hlavními hrdiny se na tuto napínavou cestu mohou vydat i všichni diváci, kteří mají rádi romantiku a dobrodružství. Podmínky nově otevřeného Studia Divadla S + H umožňují bezprostřední blízký kontakt mezi aktéry hry a divákem, a ten má pak možnost stát se, alespoň na pár minut, spoluhráčem hrdiny a přispět spolu s ním ke konečnému řešení. Kam až nás toto společné pátrání dovede a jak k rozluštění celé záhady přispěje Spejbl, o tom nám poví tato inscenace.
1990	Jak Hurvínek hledal až našel aneb R.E.V.U.E.	Hurvínek zavede diváky do roku 1930, kdy na jeviště divadla S+H poprvé vstoupila Mánička a pes Žeryk. Osamělý Hurvínek se vydává hledat sobě rovného kamaráda, pouze s taťuldou si už nevystačí. Ve skladu ho zaujme loutka holčičky, které Hurvínek vymyslí jméno, a když ji osloví, loutka ožívá. Na vznikajícím vztahu našich protagonistů, který je zkomplikován nedorozuměním, objevují děti pravý význam pojmu kamarádství.
1989	Hurvínek mezi loutkami aneb frajšpás čili komedie pro malé a velké diváky s figurami ze starých loutkářských her
1989	Hurvínkův návštěvní den	Hurvínkův návštěvní den (uvedený původně pod názvem Hurvínkovy taškařice) vznikl z naléhavé potřeby vrátit se aspoň na chvíli k živým pramenům současné tvorby Divadla Spejbla a Hurvínka. Vznikl z přání i z potřeby ukázat nové generaci mladých diváků Spejbla a Hurvínka v klasických situacích a výstupech, které sklízely potlesk už ve starších hrách divadelního repertoáru. A tak byly z někdejších úspěšných představení vybrány nejlepší a nejveselejší výstupy, které oblíbené hrdiny ukazují jako svérázné hudebníky, zápasníky s býky, domácké rybáře s dobrým srdcem, honící v neckách vánočního kapra, a rozdováděné sportovce při veselé sáňkovačce, a jejich výstupy byly doplněny klasickými artistickými marionetami, které bavily už před půl stoletím otce a snad i dědečky a babičky dnešních malých diváků.
1989	Vousy na mašličku aneb Oblačné dobrodružství Hurvínka a Máničky	Tato hra japonského autora přepracovaná Pavlem Cmíralem přináší typickou japonskou poetiku v níž si nachází místo i Spejbl s Hurvínkem.
1988	Experiment u Spejblů?	Komedie pro lidi a loutky vzniklá na základě námětu hry Spejbl a zrcadlo autora Augustina Kneifla.
1988	Hurvínek a drak	Nové nastudování hry Františka Nepila původně uváděné pod názvem Na řadě Dr. Spejbl.
1987	Hurvínek mezi broučky	Nové nastudování nejúspěšnější hry z repertoáru D S+H. Ve hře Hurvínek mezi broučky čelí následkům svého necitelného chování k přírodě. Vstoupí do služeb Fausta, tajně citýruje duchy, až se mu jednoho podaří vyvolat. Za trest je jím zmenšen a ocitá se v hmyzí říši, kde se skamarádí s beruškou. Ta si posteskne, že nějaký klučina připravil jejího tatínka o život. Tu si Hurvínek s hrůzou uvědomí, že to byl on, kdo strčil brouka do krabičky od sirek, a zapomněl na něj. Když se stane součástí hmyzí říše, pozná, že sebenepatrnější živý tvor si zasluhuje citlivé a laskavé zacházení. Hra patří k nejpopulárnějším z celého repertoáru Divadla S+H a s úspěchem se hrála přes sedmdesát let a dočkala se téměř dvou tisíc repríz, což je pro loutkovou hru skutečně ojedinělý úspěch.
1987	Sólo pro Josefa Skupu	V pořadu jsou zařazeny původní gramofonové nahrávky Josefa Skupy z let 1929-1952, kresby Jiřího Trnky, prof. Josefa Skupy a Adolfa Hoffmeistera, fotografie z archivu Divadla S+H a scénky z repertoáru Josefa Skupy.
1987	Spejbl story	Inspirací této hry věnované jubilantovi Miloši Kirschnerovi k jeho šedesátým narozeninám, byl námět Augustina Kneifla "Spejbl a zrcadlo". Ve hře se autoři zaměřili na lidské vášně, jakými jsou žárlivost, lakota či prostopášnost, které jsou odedávna spojovány se jmény velkých postav světového dramatu. Proto také na scénu přichází Othello a Desdemona, Harpagon a Don Juan, o jejichž nápravu se pokouší naši hrdinové - Spejbl s Hurvínkem a Máničkou, občas s pomocí všechápajícího Anděla.
1986	Ano, pane režisére	Pořad sólových výstupů Bohuslava Šulce.
1986	Hip, hip, hurá, Hurvínek!	Pásmo pro děti sestavené z úspěšných klasických čísel, produkcí a dialogů, k Hurvínkovým 60. narozeninám s použitím výstupů J. Středy a scének F. Nepila.
1986	Hurvínek a duchové	Hurvínek se střetává se strašidýlky, tentokráte ale převážně těmi laskavějšími.
1986	Kaleidoskop 1986	Představení připravené pro zájezdová vystoupení v Japonsku, ve kterém se naši malí přátelé setkají nejen se Spejblem, Hurvínkem a Máničkou, ale také uvidí hudební a vizuální čísla vycházející z tradice grotesky.
1986	Možná přijde i Hurvínek	Pořad sólových výstupů Bohuslava Šulce od roku 1987 uváděný pod názvem Ano, pane režisére.
1986	Ostrovy zázraků	Cestovatelská hra s obrazy Štorchových knížek o lovcích mamutů, divošských výjevů z Defoeova Robinsona Crusoe.
1986	Večer sólistů Divadla Spejbla a Hurvínka
1986	Z Plzně do Prahy	Mimořádné a jediné představení k 60. výročí vstupu Hurvínka na scénu. Pásmo unikátních nahrávek prof. Josefa Skupy z let 1929-1956 doprovázené diapozitivy ze sbírek Archivu města Plzně s průvodním slovem o historii Divadla S+H ing. Josefa Davida, plzeňského sběratele a znalce standardních desek. Pořad byl připraven v rámci Kroužku sběratelů standardních desek za hlasové spolupráce Miloše Kirschnera.
1985	Pohádky pro Hurvínka	Hurvínkovi připadají klasické lidové pohádky hloupé, zastaralé a naivní. V nahrávacím studiu náhle se objevivší Rarášek mu ale dá pořádně za vyučenou. Vyšle ho do světa pohádkových postaviček, které mu do cesty buď kladou překážky, nebo mu naopak pomáhají. Na své pouti se seznámí nejen s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, králem, Otesánkem, černokněžníkem, princem bojujícím s drakem, ale i dědem Vševědem a dalšími pohádkovými postavičkami. Hurvínek musí dojít až na samotný konec pohádkového světa, v čemuž mu pomáhá odvážná Mánička. Nevšední dobrodružství v něm nakonec probudí zájem o tento pohádkový svět plný fantazie.
1985	Vánoce u Spejblů	Mimořádný pořad plný veselých zimních příběhů s Hurvínkem a Spejblem.
1984	Hurvínek a Přeslička	Skoropohádka Jiřího Středy o životním prostředí. Spejblovic nerudný soused Flóda zamořuje vzduch nejenom svou obvyklou jedovatostí, ale i zplodinami svého starého automobilu, který navíc zabral všechen volný prostor na společném dvorku. Hurvínek se ujímá podivného zvířátka, které se vylíhlo z vejce, které odkudsi přinesl Žeryk. Po několikerém zkoumání o jaké zvíře jde, se ukáže, že je to brontosaurus. Flóda se ho snaží z dvorku vystrnadit, a dokonce se ho pokusí i otrávit. Rychle rostoucí Přeslička však Flódu vyděsí tak mocně, že ten slibuje, že dvorek naopak opustí jeho čoudící vysloužilé vozítko. Děti tu budou pěstovat květiny a brontosaurus, který až dosud marně hledal své místo v životě, o ně bude v souladu se známou akcí na ochranu přírody pečovat. Z důvodu těžké autohavárie Heleny Štáchové vystřídala na poslední chvíli v této hře Máničku nová kamarádka Karolínka, kterou citlivě mluvila Květa Plachetková.
1983	Hurvínek na šikmé ploše	Komedie J. Fouska a M. Šimka o problémech dospívání. Hurvínek se stává středem pozornosti nevlídného zájmu věčného mrzouta Flódy (v podání Miroslava Poláka), který ve svém hysterickém odporu ke všemu mladému, co se vymyká jeho funebráckému pohledu na svět, přesvědčuje Spejbla, že se pubertální Hurvínek dostává na šikmou plochu a že je třeba odborného zásahu. Ve snaze podat svědectví se přitom sám uchyluje k záludnostem, které mají Hurvínka pošpinit a Spejbla přesvědčit o Hurvínkově špatnosti. Popletený Spejbl s Hurvínkem navštíví sexuologa, který ho svým rozkladem mírně vyděsí. K problémům dochází i ve škole, kam se Flóda vetře v roli inspektora. Spejblovi jde z toho všeho hlava kolem. Vrcholem je, když Hurvínek přijde domů podnapilý; Flóda se však ve své omezenosti a lakotě přizná, že Hurvínka sám opil. Když se pak Hurvínek znenadání ztratí a Spejbl ho zoufale hledá, ukáže se, že Hurvínek si už našel vlastní cestu - je na brigádě. Flóda se svým osočováním opět pohořel. Po tomto přichází závěr, ve kterém představitelé rolí v životní velikosti přednášejí do hlediště úvahy o výchově a odpovědnosti.
1983	Hurvínkovi k narozeninám	Nové nastudování tradiční hry v iluzivním kukátkovém pojetí scény.
1983	Vesele se Spejblem a Hurvínkem	Komponovaný kaleidoskop vizuálních čísel a dialogů sestavený z úvodních scén revue v Praze je blaze a dalších vizuálních výstupů určený pro zájezdové vystoupení.
1982	Divadlo malých zázraků	Kombinovaný pořad určený pro zájezdová vystoupení v Japonsku s motivem moderní techniky, ve kterém se vedle čtveřice kabaretiérů výrazně uplatnili malí roboti, výtvarně odvození od snaživého a bručlavého robotka ze hry Ještě jeden Hurvínek?
1982	O fousatém Hurvínkovi	Veselá hříčka o potrestání malého neposedy. Text Josefa Skupy a Franka Weniga upravil do nové podoby Jiří Středa. V aktualizované úpravě textu, který v dialozích S+H pod Skupovým portrétem připomněl i Skupovo výročí 90. let od jeho narození, zmizely některé úzce dobové reálie a příliš sentimentální motivy. Potichu vyklidila pozice paní Drbálková, místo metařova čarování odsoudily Hurvínka poškozené věci a Hurvínek se musel ze svého provinění vykoupit aktivním činem, ne už s přispěním obecenstva. Také Vavříkova čísla z Kratinohova šmíráckého varieté nahradily nové vizuální výstupy, kterými byl především půvabný tanec plameňáků.
1981	Hurvínkův sněhulák	Netypická zimní pohádka, původně nehurvínkovská, dodatečně adaptovaná pro D S+H, líčí Hurvínkův fantastický sen. Když Hurvínek při divoké sáňkovačce narazí hlavou do stromu, ve snu se mu zjeví říše domýšlivého a hloupého krále, tak hloupého, že je ochoten považovat sněhuláka za sochu. Od tohoto výchozího momentu dochází k několika opakovaným nedorozuměním kolem skutečného i domnělého sněhuláka, kterým není nikdo jiný, než Spejbl obalený sněhem. Až se Hurvínek, právě v okamžiku ohrožení, opět probouzí, šťasten, že už nikdo není v moci zlého krále.
1981	V Praze je blaze	Přehlídka padesátí let Divadla S+H se s velkorysým a výpravným způsobem za pomoci padesáti loutek převážně varietního typu obrací do minulosti, současnosti a dokonce i předjímá budoucnost. Nosným dějovým motivem je Spejblův konflikt s kartářkou, která předpovídá Spejblovi úspěch, pokud třikrát neprokleje svůj velkopanský frak, který si na její výzvu z její bohaté garderoby sám vybral. Řadou mluvených, zpívaných a hudebních scén se pak rozvíjí částečně pravdivá, částečně groteskně zkreslená historie D S+H od setkání Spejbla se Švejkem a éry plzeňských kabaretů přes zrození Hurvínka, dobu krize a nástup fašismu až po radostné poválečné "divadlo národů", období schematismu a současné úvahy, jak dál.
1980	Cirkus Hurvajs	Hurvínek s Máničkou se v noci vydávají do lampárny na nádraží za moudrým staříkem, který nahrazuje tradičního kouzelného dědečka. Svérázný děda, vystupující z oblaků převalující se páry jako pohádkové zjevení, jim poskytne zázračný nápoj. Zelená limonáda umožňuje mluvit zvířecí řečí, červená limonáda zvířatům rozumět; kouzlo však bude působit jen do té doby, než se napijí. Každý z hrdinů zvolí jeden z nápojů a dostávají se do cirkusu, kde se dobře baví zázračně nabytými schopnostmi. Svými zásahy však rozvrátí cirkusovou produkci, když začnou radit zvířatům, co mají a co nemají dělat. Bezmála zoufalý ředitel proto s dětmi uzavře dohodu, že budou se zvířaty vystupovat. Protože však s ním zapomnětlivé děti dohodu zapíjejí, kouzlo vyprchá a vystoupení se lvem v cirkusové manéži skončí málem tragédií. Spejbl proto Hurvínkovi místo nebezpečných pohádek, které ho k celé akci inspirovaly, podstrkává opět detektivku, kterou mu předtím zabavil.
1980	Dějiny kontra Spejbl
1980	Gratulanti, do řady!	V inscenaci, která formou výuky v třídě nezbedných žáků-loutkářů připomíná významné momenty v historii divadla od zájezdů, slavných výstupů, přes dialogy až po představení důležitých osobností v divadelní historii, je použito původních loutek Josefa Skupy, Jiřího Trnky, Gustava Noska, Jana Vavříka-Rýze a Radko Hakena.
1980	Hurvínkovy taškařice a Spejblovy legrácky	Kombinovaný pořad pro zájezd do Japonska, v Československu se tento pořad nehrál. K jeho sestavení bylo použito motivů z inscenace Hurvínkovy taškařice, která měla premiéru v sezóně 1978/ 79, doplněné dalšími vybranými čísly a dialogy.
1979	Hurvínkova diskotéka	Hurvínek si s partou přátel zakládá beatovou skupinu Sauna, což se jim snaží překazit nerudný a závistivý soused, pohřební trumpetista Flóda. Při hudební soutěži, kdy se kapele snaží zmařit její vystoupení, znemožní sám sebe. Hra, která je určená zejména střední divácké generaci, je prokládána vstupy herců v rolích dvou diskžokejů, kteří diváky provázejí nejnovějšími zahraničními skladbami doby. Na originální hudební složce představení se podílí oblíbená skupina Olympic.
1979	Ještě jeden Hurvínek?	Posláním fantastické komedie Ještě jeden Hurvínek? je poukázat na nebezpečí, která pramení ze zneužití techniky. Hurvínek si stěžuje na své povinnosti, a tak se mu jako na zavolanou zjeví záhadný Technofon, který mu slíbí, že mu umožní lenošit. Hurvínek se však musí stát vězněm "superpanoramatického viziobjektoru", jakési obří obrazovky. Hurvínka nemusí k takovémuto dobrodružství nikdo dvakrát vybízet, zvláště když za něj domácí práce zastane dvojník. Hurvínek však neví, že se z viziobjektoru nebude moci jen tak vrátit. Jeho dvojník, chladný Pahurvínek, ovládne domácnost. Skutečnému Hurvínkovi nezbude nic jiného, než jeho počínání sledovat skrze televizor a zoufat si. Až díky zásahu Máničky se mu podaří vyprostit z moci televize. Stále však nemá vyhráno, neboť ho čeká ještě konfrontace s dvojníkem. Překvapený Spejbl se totiž musí rozhodnout, který z Hurvínků je ten pravý. Zatímco robot odpovídá na jeho otázky zcela nezúčastněně, pravého Hurvínka prozradí jeho city, a tak se šťastně vrací domů. Celou hru dokresluje pozoruhodná scénografie, kdy se celý byt Spejblů promění na jednolitý technický systém s obří obrazovkou.
1978	Galakoncert 78	Tento titul se poprvé vůbec hrál 22.7.1978 pod názvem Kaleidoskop 78 v japonském Tokiu. V té podobě a s tímto názvem se však už jinde nehrál. Autorský kolektiv byl též jiný: Josef Skupa, Jan Vavřík-Rýz, Miloš Kirschner, František Nepil, Bohuslav Šulc, Miloš Haken. Kirschnerův, Středův a Šulcův výběr nejlepších klasických i nových vizuálních čísel provázených dialogy Spejbla a Hurvínka v japonštině sjednocené Kroftovou velkorysou koncepcí ne nepodobnou systému polyekranu nebo Laterny magiky za účinné výtvarné spolupráce Zdeňka Juřeny a za pomoci Bohuslava Šulce, který přestudoval, případně i nově nastudoval vizuální čísla s mladšími členy souboru. Promyšleně volené diapozitivy se záběry z Prahy, z české krajiny, ale také z cirkusu, divadla či střelnice byly ozdobným rámcem pro jednolitý tok čísel střídajících se v okénku kukátkového hlediště. Tak vznikl Kaleidoskop 78, první, důstojný, v Japonsku mimořádně úspěšný pořad, reprízovaný pak ve zkratce i na domácí scéně a na dalších zahraničních zájezdech pod titulem Spejblův galakoncert, případně Galakoncert u Spejblů. Hakenův Pierot, Vavříkova dechovka, Skupův xylofon, Šulcovy pantomimy a další čísla spolu s dialogy Miloše Kirschnera dostaly působivé divadelní balení jako stvořené pro export.
1978	Hurvínkovy taškařice	Pořad s názvem Hurvínkovy taškařice (později bylo představení přejmenováno na Hurvínkův návštěvní den) sestavil Bohuslav Šulc původně jen jako náhradní program s malým obsazením. Soubor drobných, ale půvabných hříček se však záhy stal kmenovou součástí repertoáru a pro svou působivost a jednoduchost se často uplatňoval i na zájezdech. Šulc tento pořad nejen sestavil, ale napsal si i spojovací texty, pořad nastudoval a uplatnil se v něm nejen jako Hurvínkův vodič, ale i jako jeho partner přímo na scéně. Ke slovu se tu opět dostaly Trnkovy kdysi tak úspěšné varietní loutky, ale i Skupova scénka s xylofonem. Spejbl v roli bezděčného toreadora, Hurvínek u klavíru, houslista Hurvínek s harmonikářem Spejblem, veselá sáňkovačka a problémy s vánočním kaprem, to byly drobné ukázky ze starších her, které si zachovaly svěží humor a které teď, s odstupem, zasahovaly jinou generaci diváků.
1977	Hurvínek a dvanáct měsíců	Tato hra, která vychází z gramofonového dvojalba Z Hurvínkova kalendáře připomíná malým divákům lidové obyčeje, písničky a říkanky, typické pro jednotlivé měsíce roku, na které by se v přetechnizované době nemělo zapomínat. Hurvínek sleduje na nebi Měsíc, který náhle ožívá a přislíbí zvídavému chlapci návštěvu svých dvanácti bratří z kalendáře, což se také stane. Chronologicky se tu odvíjí setkání za setkáním, provázené typickými lidovými obyčeji daného měsíce, někdy lyrické, někdy přizdobené situační komikou, někdy využívající hudebních prvků. Spolu s Hurvínkem se této přehlídky účinně účastní celá Spejblovic rodina, pietně zachovávající své tradiční rysy, která se při dožínkách promění ve vesele muzicírující kostýmovanou kapelu.
1977	Hurvínkovo kukátko
1977	Katastrofa v katastru O	Satirická komedie kritizující lidské i společenské nectnosti realizovaná na technologicky i výtvarně velice zajímavé scéně. Spejblova a Hurvínkova výprava ve společnosti velikého "vědce" a demagoga Bambuličky, jeho poskoka Buličky a obecně přítulné sexy-děvy Uličky, uvedená Spejblovou vzpomínkou, skončila havárií. Spejbl jako ochotný, obětavý a nekritický přisluhovač vedoucího výpravy tu musí provádět nebezpečný výzkum v neznámé krajině, podstoupit boj s drakem a stejně je nakonec bez milosti odstaven. Trosečníků se posléze ujímají mluvící medvědi (protikožci), přestože jim účastníci Bambuličkovy výpravy přes svou podobnost s lidmi poněkud páchnou. Bambuličku s Buličkou jako nenapravitelné proto vynesou na smetiště. Přesto je však po návratu výpravy Bambuličkovi odhalován pomník. A teprve v této chvíli reminiscencí Spejbl definitivně prohledá a Hurvínkovi kajícně přiznává, že jeho víra v Bambuličku a jeho trapná otrocká poslušnost nebyla správná.
1976	Hurvínkova strašidýlka - Divadlo kouzel ze staré Prahy	Hurvínek se v této hře inspirované staropražskými legendami projeví coby rozmazlené dítě, které je nezdvořilé, vybíravé v jídle, zapomnětlivé a bezhlavé. Spejbl si s ním už neví rady, a když mu bezmocně spílá a pohrozí mu, že ho "seseká jako žito", probudí ze staletého snu šibalského kouzelníka Žito. Ten mu nabídne, že Hurvínkovi udělí ponaučení a nachystá mu podívanou skutku nevídanou - na pomoc si zavolá kejklíře, vaganty, golema, vodníka či strašidla středověké Prahy. Spejblovi se podaří Hurvínka přivést k rozumu, ale i on sám dostane za vyučenou. Mezi členy Žitovy skupiny se totiž vloudí Smrt. Žitovo strašidelné a až příliš reálné divadlo vyvolá ve Spejblovi a Hurvínkovi oprávněné obavy o toho druhého, a tak se oba nakonec sblíží.
1976	Hurvínkovi k narozeninám	Nové nastudování Kirschnerovy dramatické variance Řezáčovy knihy bylo oproti původní hře doplněno o produkci trojice potulných muzikantů s pěknými zpěvními texty Jiřího Filipa. Při zpracování inscenace byla zvolena nezvyklá forma zdvojené interpretace, kdy kostýmovaní vodiči vystupovali přímo na scéně, vedouce podobně kostýmované loutky, a zároveň je i mluvili. Role Hurvínka připadla Martinu Kláskovi, za Spejbla a Hurvínka ve spojovacích scénách hovořil Miloš Kirschner.
1975	Hurvínek v říši snů	Hra Jana Fuchse je na jeviště přenesena z původní gramofonové nahrávky. Prolínající se obrazy fantastických snů a skutečnosti jsou doprovázené precizně vymyšlenými technickými kouzly včetně luminiscenčního divadla, různých typů loutek a filmových dotáček. To vše dokreslují půvabné rádoby operní kreace Miloše Kirschnera a Radko Hakena v rolích Kecala a Jeníka z Prodané nevěsty. Loutkářské výstupy jsou doplněny živým fotografem, kterého ztvárnil autor výpravy Miloš Nesvadba.
1974	Hurvínek mezi broučky	Již páté nastudování oblíbené hry, tentokráte pod režijní taktovkou Bohuslava Šulce, která byla divákům poprvé představena ještě v podání Josefa Skupy. V den premiéry nového uvedení této hry se v předsálí divadla objevilo, podobně jako na jaře roku 1956, prohlášení ředitele divadla Miloše Kirschnera, který obecenstvu oznamoval, že se v roli Spejbla a Hurvínka představí nový interpret - Martin Klásek.
1974	Spejbl versus Dracula aneb Přízrak z mansardy	Spejbl se ze zištných důvodů pouští do psaní muzikálu. Avšak díky škodolibému poňoukání nezkrotného Hurvínka se Spejblovy fantastické představy zhmotňují trochu jinak, než zamýšlel. Romantický muzikál se Hurvínkovým působením proměňuje v horor, ve kterém přízrak vyzáblé pařížské zpěvačky Poulet a krvelačný upír, nemrtvý hrabě Dracula, pronikají do Spejblovy mansardy a ohrožují ho. Přes četné dramatické peripetie, kdy si zpěvačka na Spejblovi vynucuje sepsání šansonu, Dracula svádí Kateřinu či se naopak Mánička Draculovi nabízí, a pateticky rozevláté i sentimentální songy, dospěje hra ke zneškodnění dotěrné Pařížanky i žoviálního upíra. Spejbl se probírá z hrůzyplného snu, v němž chuligánsky vlasatý Hurvínek s rozvernou Máničkou hulákají po nocích beatové hity a paní Kateřina ho s mírně ordinérním nádechem svádí v bláznivém rouchu podle poslední pařížské módy; a jeho bláhové představy o snadném zisku dostávají na frak. Tento muzikál pro dospělé paroduje hororové a muzikálové manýry spolu s pokleslými autory, jejichž hlavní prioritou je dobrý výdělek. Spolu s vynikající hudbou Ivana Štědrého ve stylu a la Broadway a nádhernými písňovými texty přináší kultivované dialogy, byť jemně sarkastické. Všechny role, s výjimkou Žeryka, bravurně zahráli Miloš Kirschner a Helena Štáchová, kteří se díky svému pěveckému nadání s lehkostí zhostili i interpretace písní.
1974	To je něco pro Hurvínka!	Hra má za cíl v měnící se atmosféře napětí a radosti poskytnout pestrou podívanou na tradiční jarmark s jeho svéráznou poezií, komediantskou halasností, humorem i hrůzou a složit tak poklonu vynalézavosti a umu starých kočovných loutkářů s jejich lidovým divadlem. Hlavní dějovou linií je jednak Spejblovo vzpomínání na kouzelné poutě jeho mládí, které podnítí Hurvínkovu fantazii, takže si celou pouť pohotově vymyslí, a také Hurvínkovo neuctivé chování k čarodějnické babě-kartářce, která Hurvínka i s Máničkou ve vzteku prožene celou poutí. Při tom se přítomné atrakce k malým vetřelcům chovají bud' nezúčastněně, nepřátelsky nebo jim proti protivné babizně ve chvílích nejvyššího ohrožení nezištně pomáhají. To vše s doprovodem písní Jiřího Kolafy, evokujících ponurou hrůzu a zlobu, ale i jarmareční veselí, radost a naději, že nad rozpoutaným peklem muzeálních nástrah čiperná moderní mláďata přece jen zvítězí. Všech rolí, a nebylo jich málo, se zhostili Miloš Kirschner a Helena Štáchová.
1973	Hurvínkův sněhulák	Netypická zimní pohádka, původně nehurvínkovská, dodatečně adaptovaná pro D S+H, líčí Hurvínkův fantastický sen. Když Hurvínek při divoké sáňkovačce narazí hlavou do stromu, ve snu se mu zjeví říše domýšlivého a hloupého krále. Tak hloupého, že je ochoten považovat sněhuláka za sochu. Od tohoto výchozího momentu dochází k několika opakovaným nedorozuměním kolem skutečného i domnělého sněhuláka, kterým není nikdo jiný než Spejbl obalený sněhem. Až se Hurvínek, právě v okamžiku ohrožení, opět probouzí, šťasten, že už nikdo není v moci zlého krále. Obsazení všech rolí, s výjimkou Žeryka a strážců vykřikujících pouze ojedinělé věty, zvládl jediný herec, kterým nebyl nikdo jiný než Miloš Kirschner.
1973	Kaleidoskop 73
1973	Mnoho Spejblova povyku pro nic	Spejbl se v této hře nastudované hostujícím režisérem Jaroslavem Dudkem mění v bezmocně hysterického demagoga, kterého našeptávání paní Kateřiny o ohrožení slavné tradice S+H, poté co jsou Bohuslavem Šulcem (v podobě dramatické postavy) předváděny jiné loutky, zbaví rozumného úsudku. Spejbl se nechá zbalamutit a pouští se do různých akcí, na které nakonec doplácí i Hurvínek - je Šulcovi násilně odňat a je degradován na obyčejnou loutku na drátě. Tím ale ztrácí svou životnost. A je to nakonec sám Hurvínek, který se svého vodiče zastane a přinutí Spejbla kapitulovat. Potrestána je i našeptávačka Kateřina, která ve hře naplno odhaluje své negativní vlastnosti - škodolibou zlomyslnost, závist a nepřejícnost, od níž je už jen krok k potměšilému špičkování a donašečství. Hurvínek se ocitá v pozici zoufale se bránící oběti a kousavého i rozteskněného kritika Spejblových nesmyslných činů. Mánička se bouří, kdy odmítá z lásky k Hurvínkovi poslušnost a staví se proti tažení dospělých. Dominantou celého představení jsou Šulcova pantomimická čísla: loutková varianta Marceauova Bipa, posmutnělého klauna, kterému nezastaví žádné projíždějící auto a jenž se posléze dává v let jako motýl zbavený tíže lidské lhostejnosti. Tulák Charlie na lavičce, opuštěný, osamělý, který se bláhově zamiluje do usměvavé dívky na plakátě, Laurel s Hardym či Armstrong s trubkou a nezbytným kapesníkem, jenž byl pohybovou studií typického hudebního projevu. Nechybí ani scénka batolete s otcem, která je půvabnou studií naivně mazaného dítěte při jeho prvních samostatných krocích životem, či vystoupení Napoleona, jenž se ještě před bitvou sám znemožní pitím koňaku se svým jménem.
1972	Páně Spejblovy zálety do minula	Hra pro dospělé diváky připravená na oslavy Skupových nedožitých devadesátých narozenin vychází z obdobného konceptu jako Dějiny kontra Spejbl. Spejbl se drží svých iluzí o historii i o možnostech Hurvínkovy výchovy, zatímco Hurvínek už bystře prohlédl marnost Spejblovy pošetilé snahy. Bere však Spejblovo snažení jako nutnost a Spejblovy klamné představy přijímá s pobavením, protože už předem tuší, kam se se svým poučováním dostane. Mánička dbá svého slušného vychování, ale zdaleka už není tak udivená, a  tak dovede šikovným napodobováním zesměšňovat počínání, které se jí nelíbí, například když roztřeseně cupitá, mírně nahrbená, s kymácející se hlavičkou, aby napodobila "velice vetchou babičku", kterou vychytralá rodina posílá do fronty, aby její "velice velké vetchosti" využila.
1972	Panu profesorovi s láskou
1971	Spejbl detektivem	Spejbl jako zanícený a poblouzněný čtenář krváků vidí na každém kroku kolem sebe zločiny a při pátrání po ztraceném kufříku, který mu schoval Hurvínek, aby fantazírujícího taťuldu nějak zaměstnal, upadá do nejrůznějších malérů - k nemalé radosti Hurvínka a pobavenému úžasu Máničky, kteří si tak zpestřují prázdniny. Nakonec se kufřík skutečně ztratí, "detektiv" Spejbl se dostane do podezření, že je prchajícím zločincem, ale je zachráněn Bábinkou, která ho předtím, v domnění, že jde o zloděje, zamkla v kůlně s rozdivočelými vosami, které se už postaraly o to, aby příslušně změnil podobu. Ve hře nechybí ani působivé jevištní triky demonstrující jak Spejblovy fantastické představy (šílená jízda autem, přestřelka s gangstery, výbuchem ve vzduchu roztržený vrtulník), tak komické nehody hrdinů příběhu, například technicky dokonalé rozbití sochy v horské chatě při Spejblově nočním bloudění.
1971	Past na Hurvínka	Past na Hurvínka je civilním příběhem ze současnosti, bez kouzel a zázračných vynálezů. Pan Spejbl s paní Kateřinou, která se v této hře objevuje na jevišti vůbec poprvé, se rozhodnou postrašit Hurvínka, protože nehodný synek se již tradičně někde toulá a zabývá se vším možným, jen ne svými povinnostmi. Bábinka se převlékne za lupiče a neváhá zabavit Hurvínkovy hračky. Ten však rychle pochopí odkud vítr fouká, ale nechce dospělým jejich pedagogické snažení kazit. Raději se s Máničkou vypraví rovnou do školy, kde jsou hračky uschovány. Do hry se však zaplete skutečný lupič Drsňák vulgo vousáč, který je namaskované a převlečené bábince téměř k nerozeznání podobný. To zavdá příčinu k mnoha dalším záměnám, omylům a dramatickým nedorozuměním, až se vyleká i sám Hurvínek a zachráněn v poslední chvíli zásahem Veřejné bezpečnosti slibuje kajícně nápravu.
1970	Dějiny kontra Spejbl	Hra, ve které Spejbl s Hurvínkem prochází různými obdobími historie, je přehlídkou hereckého umění Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové, kteří se v interpretaci zhostili všech rolí. Hra v poněkud neuctivém světle ukazuje několik světových velikánů a se znepokojením se pozastavuje nad osudem dobrých myšlenek, nad jejich zneužitím proti lidstvu. Záminka k tomuto historického exkursu je zcela jednoduchá a přirozená: Zatímco Hurvínek udiveně uvažuje nad dějepisem prolitým krví nesmyslných válek, Spejbl se domnívá, že čte dobrodružnou literaturu. Když se přesvědčí o svém omylu, chce Hurvínkovi názorně dokázat, že v dějinách se událo přece jen něco víc, než jen války. Po procházce dějinami, zdeptaný, znepokojený a zoufalý poznáním prosí, aby lidstvo konečně dostalo rozum. Vynikající hlasové projevy doprovázené netradičními loutkami daly této hře výjimečnost - loutky ovládané pomocí hůlek, ale i navlékací maska, loutka cupitající špičatými škorněmi na sotva postřehnutelném kolečku a doširoka se rozmachující prodlouženou rukou či naopak loutka vezená na invalidním vozíčku, hrající jen nestvůrnou, pohyblivou hlavou a odulými ústy degenerovaného feudála. Vesměs groteskně pokřivené typy, omezené na nejcharakterističtější pohyb předimenzovanými končetinami nebo proporcemi: zasněný stavitel lodí Palubos s říznou manželkou Kýlou, prťavý Caesar s dráždivě vnadnou Kleopatrou, velkomoravský vladyka se svými kruťáckými syny, pokřivený dědík husitské doby, rozechvělý Galileo Galilei, senilní císař se záchvaty dětinské radosti a škodolibosti nebo i vyjevený kmotr Veverka, kostýmní varianta samotného Spejbla.
1969	Amorosiáda II	V upravené verzi hry Amorosiáda (premiéra 1966), doplněné o jeden dialog Augustina Kneifla, se poprvé divákům představila modernější Mánička Heleny Štáchové a vodiče Jana Klose.
1969	Hurvínkovi na dobrou noc	Spejbl s Hurvínkem, které v této dětské komedii doma uvězní deštivé počasí, si pro ukrácení chvíle místo plánovaného výletu povídají, vzpomínají (Spejbl například na to, jak chtěl být cirkusovým klaunem), nenásilně filozofují a s drobnými nesnázemi vykonávají různé domácí práce. Hra částečně těží z představení Srdečné metamorfóry, a tak se i zde objevuje žabí intermezzo, výstup fakíra se zahraniční turistkou, náladová scénka starého komedianta, vzpomínajícího na zašlou slávu, milostný trojúhelník z doby kamenné, figarovský holič či epizoda pirátů s mořskou pannou přešly. Nechybí ani duo šašků s opičákem, pro které autoři sáhli až do zásob hry Cirkus v divadle (1959).
1969	Na řadě Dr. Spejbl	V této hře se ke spolupráci s divadlem vrátil autor František Nepil. V groteskním příběhu o zlé princezně Furieně, která ohrožuje hodného draka, se Spejbl představil v roli lékaře, Hurvínek pak coby komisní sestřička. Oba se pak pomocí vtipných dialogů a hry se slovy snaží vyřešit problém, jak vyhovět princezně a neohrozit draka, který si špatné zacházení nezaslouží. Spejbl se pro svou nemohoucnost dostane i do vězení, ale s pomocí Hurvínkova vtipu se podaří zdánlivě nesmiřitelný konflikt vyřešit smírným happy endem - svatbou draka s princeznou.
1968	EXPOrt 68
1968	Kaleidoskop S+H
1967	Hurvínek a kouzelná rachejtle	Výtvarně působivé obrazy z fantastické planety podivuhodných strojů, kde se hovoří zvuky elektronické hudby a kde se barva prostředí mění "natíráním" světlem, z podmořského světa s jeho tvarově i barevně přitažlivou faunou a flórou, a z opuštěného ostrova, odkud Hurvínkova raketa opět odlétá domů, to jsou hlavní témata této dětské hříčky.
1967	Na dobrou paměť
1966	Amorosiáda	Amorosiáda je pásmo vizuálních výstupů Miloše Hakena, který představení také režijně nastudoval, a předscénových dialogů Miloše Kirschnera. Dialogy se však již tolik nezabývají společenskými tématy jako tomu bylo ve hře Srdečné metarmorfóry, ale spíše tou intimnější stránkou lidského bytí. A tak loutky diskutují o lásce, sexu, výchově či dospívání. Poetické scény mlčenlivého Pierota, lehký satirický opar scénky pána a paní s černým a bílým psem, humorné ladění vězeňské scény s malým a velkým trestancem a podobné rozdvojení vibrafonisty Karla Velebného nebo řízná pohybová studie bigbeatové skupiny, to byly znamenité úkazy loutkářského kumštu.
1966	Hurvínkovy čertoviny	Hurvínkovy čertoviny je laskavou pohádkou, která nezapře svou inspiraci v tradiční lidové tvorbě. Neopisuje Ladu, Langra, Drdu, ale těží z podobného úsměvného humoru, kterému se blíží svou nefalšovanou člověčinou a nenásilnou humanistickou tendencí. Lidský a pohádkový svět se tu přirozeně promíchávají a přes odlišné záměry a zájmy nacházejí v mnohém až pohnutlivě společnou řeč: Spejbl se kamarádí s vodníkem od Čertovky a nakonec si tátovsky porozumí i s čertem, jehož nezbedný synek omylem odnesl Hurvínka. I oba kluci v nevinných rošťárnách, tu čistě lidských, tu zase pohádkově přibarvených, nacházejí shodu a přátelství takto upevněné nemůže vést jinam, než k laskavě dobrému konci. O ten se však musí postarat ztrátou chlapce zneklidněný otec Spejbl. Musí si v pekle rozhodným postojem vyvzdorovat jak uneseného syna, tak odpuštění pro čerta, který řádně neplnil své povinnosti. Pomůže mu v tom potajmým posunováním čertovských hodin malý čertovský neposeda, který všecko spískal.
1966	Tajemství cirkusového klauna a jeho sedmi špagátů	Autor Jaroslav Dietl přivedl na svět (poprvé a naposledy) pana Máničku (hrál ho v sousedství loutek živý herec, zpočátku hostující Jiří Sovák, pak Zdeněk Lepšík), který poněkud rozpačitě, poněkud kantorsky s Hurvínkem a Máničkou konverzuje o tom, co je to láska. Mezitím mu děti vyprávějí, lépe řečeno hrají příběh, nešťastně zamilovaného cirkusového klauna, kterému v dosažení lásky brání nepochopení i vyslovené nepřátelství. Ve hře se snoubí symboličnost klaunových "špagátů", jimiž jsou vlastně lidské nectnosti a ctnosti, s metaforou cirkusu-světa, jemuž vládne bezohledný krotitel-diktátor, jehož "exotickými" atrakcemi jsou převlečená domácí zvířata.
1965	Expo 65
1965	Hurvínkovi k narozeninám	Kirschnerova hra vychází z nehurvínkovské literární předlohy Řezáčovy dětské knihy 'Kluci, hurá za ním', kdy se formou vzpomínek na mládí Spejbl vrací k minulosti, aby zlobivému Hurvínkovi, který bere dárky k narozeninám jako samozřejmost a svým šaškováním pokazí sváteční pohodu, přiblížil dobu sociálního bezpráví, chudoby a urputného zápasu o lepší život. To ponaučení je určeno nejenom Hurvínkovi, ale i dětem v hledišti a boj mladého Spejblíka s partou kluků proti vydřidušskému hospodskému má i na jevišti charakter výchovné lekce.
1964	Dračí tranzi-story	Ve hře Dračí tranzi-story si Spejbl a Hurvínek, ohlušeni vševládnoucím rámusem, doma trochu popleteně povídají a předehrávají pohádky, v nichž je Spejbl jednou mámou, podruhé husopaskou, loupežníkem nebo princeznou, až ho hraní omrzí a Hurvínek si sám pro sebe vymyslí - a prožije - pohádku o drakovi, který polyká písničky a všechny libé zvuky tohoto světa včetně ptačího zpěvu.Sám naopak po dračím nezpůsobu kvílí, rámusí a huláká, jak se na takovou obludu patří. Podle pohádkového zákona pomohou Hurvínkovi nad neřádným drakem zvítězit oživlé hudební nástroje svou ušlechtilou hrou.
1964	Hurvínek mezi broučky	Čtvrté nastudování tradiční hry. V rámci snu se tu Hurvínkovi dostává tvrdé lekce za necitelný vztah k přírodě. Vstupuje do služeb doktora Fausta, neuposlechne jeho varování a vyvolává pomocí čarodějnické knihy ducha, až ho rozzlobený duch působením čarovných sil zmenší. V říši hmyzu se Hurvínek setkává s moudrým čmelákem a seznamuje se s beruškou Bábulinkou, jejíhož tatínka připravil jako nehodný kluk o život. Hluboce se teď za svůj čin stydí. Smaže své provinění statečným bojem s pavoukem, vysvobodí Bábulinku, unaveně usíná, ukolébán broučičí dobrotou, pod dozorem hodné včelky, a když se opět probouzí v divadelním hledišti, kde na počátku hry usnul, umiňuje si být laskavý ke všemu živému a neubližovat; s touto výzvou se také obrací přímo do hlediště.
1964	Srdečné metamorfóry	Monotematické pásmo vizuálních scén a dialogů S+H se zaměřuje nejen na lidské vztahy intimní, ale i společenské. Spejbl s Hurvínkem jsou svými vodiči poprvé přineseni na předscénu, kde vedou dialog nejenom mezi sebou, ale promlouvají také k divákům a hovoří i se svými vodiči. Kirschnerovy dialogy byly výstižné, moudré, vtipné a ve stávajícím politickém klimatu tehdejší doby i odvážné. Hovoří se v nich nejen o lásce, ale i o obecnějších aspektech vztahu člověka k člověku, o tom, že člověk by neměl být pouhou loutkou v rukou druhého. Pro účely této hry bylo nutné loutky zvětšit adekvátně k vzrůstu jejich vodičů. S tím souvisela i drobná úprava jejich vzhledu, kterou realizoval Radko Haken. Změna nebyla na první pohled patrná. Teprve až při srovnání s původními loutkami bylo možné najít jisté změny v proporcích a v zaoblení zvětšených hlav, které jim dodaly i jistý půvab. Ve vizuální části, která je dílem neúnavného Miloše Hakena, se prvně objevují ladné postavy "sladkých proměn", hýřící půvabem pohybů, barev a tvarů, komičtí žabáci, neodolatelná láskyplně drsná etuda z doby kamenné, příběh pirátů a mořské panny, fakíra a svůdné lady.
1963	Expo 63
1963	Grotesky z cestovního kufru	Grotesky z cestovního kufru jsou reprezentační pořad pro děti, který přináší staronovou sestavou osvědčených čísel a několika hraných scének (jedinou novou byla Kirschnerova aktovka s vánočním kaprem).
1962	Expo 62
1962	Jak hraje jazz S+H Q
1962	Neuvěřitelné dobrodružství Spejbla a Hurvínka	Hra Zdeňka Endrise Neuvěřitelné dobrodružství Spejbla a Hurvínka je hrou osobitých autorských představ, složitých metafor, náznaků, pohádkových či utopických záhad. Obraz vodní říše, do níž Spejbl a Hurvínek v této dětské hře vstupují, je složitým, polyfonním obrazem světa, lidských ctností a hlavně nectností. V symbolice vodní říše a jejích obyvatel se zrcadlí pracovitost, vynalézavost, obětavost, ale i zištnost, potměšilost a záludnost. V Ohnivé rybě, o které se tu pouze mluví, je třeba vidět symbol klidu a míru, nejistý a přece krásný cíl toužení, neurčitou představu lepší existence, které se nedočká ten, kdo podvádí a lže; ten blížící se Ohnivou rybu nikdy neuvidí. To se stane i Spejblovi a Hurvínkovi, kteří v náhlé tísni také zalhali a podváděli, a odcházejí opět do svého civilního světa poučeni tím, co viděli.
1962	Spejblovo zmatiné	Tato skládanka různých satirických čísel je určena pro dospělé obecenstvo. Jedná se pokus o bezprostředně aktuální "občasník", reagující na aktuální celospolečenské události, ve které ústřední motiv je spojený s postavou Spejbla.
1961	Ahoj, Andrtálie	První hra, kterou pro divadlo napsal později veleúspěšný autor František Nepil vypráví o tom, jak se Spejbl spřádající své velikášské sny v bezpečném zákoutí rozestlané postele proměnil v aktivního, bezohledného, hrubého a hrabivého uzurpátora, který ovládne zaostalou andrtálskou kolonii a v roli svrchovaného imperátora shrabuje na hromadu zlato. Stává se nositelem pokroku v zaostalé zemi tak, jak je s ním obeznámen ze své domoviny. Škody, které Spejbl napáchá, nejsou záměrné. Všechna Spejblova aktivita vede k jedinému cíli - vlastnímu obohacení i za cenu poškození ostatních. Po nuceném útěku ze zpustošené Andrtálie je coby exemplář sněžného muže vsazen do ZOO za mříže. Nakonec se jeho známým, v čele s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka, podaří Spejbla dostat ze ZOO, aby mu za jeho příkladný vztah k lidem předali poukaz na bezplatnou rekreaci v Bulharsku.
1960	Humor na nitích	Retrospektivní pásmo marionetářských čísel doplněných prvky černého divadla a zkrácenou verzí Velegrandteátru Spejbl určené pro zahraniční zájezdy.
1960	Spejbl v jámě lvové	Pásmo Spejbl v jámě lvové je přetavenou dětskou cirkusovou podívanou do hry pro dospělé diváky.
1959	Cirkus v divadle	Cirkus v divadle je spíše než hra se skutečnou zápletkou pásmem volných výstupů, k němuž postačí malá záminka - Žeryk v cirkusovém rouchu, který se zatoulal do cirkusového stanu. Spejbl s Hurvínkem se na cestě za ztraceným psem stávají svědky nejrůznějších atraktivních vystoupení a sami se do nich také zaplétají. A tak na jevišti defilují šašci, sloni, tučňáci, lachtani, stepující osel s dvojicí černých jazzmanů, medvědi... až po slavné finále zvířecí kapely. Malebná podívaná, která svou monotematičností a moderním pojetím převyšovala tradiční mozaiky, byla pastvou pro oči a svým výrazným pojetím vytlačila všechna Veselá pásma, Veselé záběry a Pestré pořady.
1959	Expo 59
1959	Skupa stále živý
1959	Velegrandteátr Spejbl	Spejbl se v této komedii rozhodne zorganizovat slavnostní pořad k třicátému výroční zahraničních zájezdů divadla, jeho touhou však je vyzdvihnout především sám sebe. Proto chce zcela sám uspořádat velkolepý, jedinečný slavnostní superprogram. Ten obsahuje výstupy exotických akrobatů, tanečníků, zpěváků, mezi nimiž neschází ani drzá opice a krokodýl hrající a basu a okouzlujícím způsobem zpívající Weillova Mackieho Messera. Spejblova snaha upřít pozornost na sebe je však mocnější než jeho schopnosti, a tak sklidí jen posměch a ostudu. Hurvínkovi ze z toho všeho teskno, nejen z taťuldovy ostudy, ale i z jeho počínání. Galaprogram nakonec proběhne, avšak bez Spejblovy přítomnosti.
1958	Expo 58	V tomto divadelním pásmu bylo poprvé v případě D S+H použito prvků černého divadla.
1958	Hurvínek a medvěd	Milý, prostý, laskavý, lidsky přirozený a blízký příběh Hurvínka, Máničky a dvou medvědích uprchlíků z kočovného cirkusu - hra se smyslem pro jazykový i situační humor a nenásilně výchovnou tendenci. Touha po vypsané odměně a snadném obohacení se tu vztahem k dovádivým a sympatickým zvířátkům změní v dojemnou, ale nesentimentální snahu vrátit malé uprchlíky tam, kam patří - do náruče jejich medvědí mámy. Později byl velmi podobný příběh uplatněn ve hře Hurvínkův popletený víkend..
1958	Opožděná nadílka	Už dvakrát upravované a dvakrát uvedené hře Jiřiny Skupové z roku 1934 O hodné Máničce a neposlušném Hurvínkovi dal dramaturg Janovský nejen nový název, ale opatřil ji novým textem, uhladil a současnosti přiblížil i některé situace; vznikl tak velmi volný přepis původního námětu. Dědečka a tetičku z původní verze, které v druhém znění zastoupila paní Drbálková, nyní nahradila paní Švitorková v podobě dobrácké, poněkud ustarané a mírně poučující pěstounky, aktivnější role připadla Máničce, která si tu dovolila, snad vůbec poprvé, překvapit a vyvést z míry i Hurvínka.
1957	Hurvínkova čarovná vlaštovka	Na scénu se v několika hříčkách spojených do jednoho celku vrací dobře známý nezbeda Hurvínek se svou kamarádkou Máničkou. Ti se v této hře přiblížili své tradiční podobě nikoliv už v roli konferenciérů a komentátorů, ale dramatických hrdinů. Na létající vlaštovce se dostanou do země fantazie, kde se z Hurvínka potrestaného za svou mlsnost nuceným pobytem v zemi sladkostí a nadměrnou konzumací cukrovinek stává rytíř bojující s obrem.
1957	Šestý den je sobota	Scénky na náměty několika autorů pod titulem Šestý den je sobota se vrací zpět k osvědčeným jistotám kabaretních pásem spojených konferencí tradičních hrdinů. Spejbl s Hurvínkem se tu aktivně podílí jen na části scének, zlehka žertujících na účet drobných lidských nectností.
1956	Spejbl na Venuši	Spejbl, díky dryáku paní Švitorkové, upadá do snu, v němž  je vynesen na Venuši. Místní jej považují za Venušana, který se po dlouhých letech vrátil z výzkumné mise na Zemi. První kroky Spejbla na Venuši jsou velice opatrné až rozpačité a sám by se chtěl co nejrychleji vrátit domů na Zem. Postupně se však "rozkouká", získává potřebnou jistotu a začíná se projevovat velmi aktivně až suverénně. Stává se mocným mužem, může do všeho mluvit, byť a nebo právě proto, že ničemu nerozumí. Když jeho chování a jednání překročí meze únosnosti v jednom oboru činnosti, je přeřazen na jiné, neméně důležité místo. Jeho sebevědomí neodvratně bytní, až nakonec s tragickým úžasem prohlédne a probudí se ze snu.
1955	Bylo - nebylo	Pásmo pohádkových scének s komentátorskými dialogy Spebla a Hurvínka obsahuje tyto části:  Perníková chaloupka aneb problém nadměrného bytu, DDT aneb O síle slova básnického, Světluška a 3 trpaslíci, Celsius a Reomýr, O pěti kolovratech Aneb Fluktu, Pohádka o řepě.
1955	Haló, tady Hurvínek	Hurvínek se v této hře, v rozporu s tradicí, představí jako velice zjemnělý, civilizovaný, nepopuzující nezbeda, který se z mírně lehkomyslného žáčka neuvěřitelně lehce promění ve vzorného, když ho kamarádi-pionýři v době nemoci učí s pomocí domácího telefonu od chápavé paní sousedky. V této hře se poprvé objevuje postava paní Švitorkové. Hra sama, odpovídající soudobé omylné teorii bezkonfliktnosti, byla zdramatizovanou, technicky dobře zdramatizovanou pedagogickou lekcí na téma převýchovy. Od prvního uvedení v rolích S+H účinkoval výhradně Miloš Kirschner.
1954	Hurvínek mezi broučky	Nové nastudování hry s původním názvem Hurvínek se učí čarovat, která měla premiéru v sobotu 4. září 1937 v lounském hotelu Záložna. V rámci snu se tu Hurvínkovi dostává tvrdé lekce za necitelný vztah k přírodě. Vstupuje do služeb doktora Fausta, neuposlechne jeho varování a vyvolává pomocí čarodějnické knihy ducha, až ho rozzlobený duch působením čarovných sil zmenší. V říši hmyzu se Hurvínek setkává s moudrým čmelákem a seznamuje se s beruškou Bábulinkou, jejíhož tatínka připravil jako nehodný kluk o život. Hluboce se teď za svůj čin stydí. Smaže své provinění statečným bojem s pavoukem, vysvobodí Bábulinku, unaveně usíná, ukolébán broučičí dobrotou, pod dozorem hodné včelky, a když se opět probouzí v divadelním hledišti, kde na počátku hry usnul, umiňuje si být laskavý ke všemu živému a neubližovat; s touto výzvou se také obrací přímo do hlediště.
1954	Spejblovo rodinné album	Kabaretní satirické pásmo Spejbla v roli autoritativního žvanila a Hurvínka vyznačujícího se svou prostořekou zvídavost, s níž přivádí Spejbla do úzkých.
1953	Hurvínkovy zimní radovánky
1952	Silvestr pro děti
1952	Silvestr pro dospělé
1952	Spejbl a ti druzí	Pásmo scének Spejbl a ti druzí jsou adaptací satirických povídek nespejblovského původu, některé s tradičními hrdiny, některé bez nich.
1952	Spejbl, člověk důvěřivý	Scénka Spejbl, člověk důvěřivý je kultivovaně napsanou anekdotou, jak trouba Spejbl svou hloupou ochotou nahrává vlakovému zloději, takže přijde nejen o cizí, ale i o své vlastní kufry.
1952	Veselé záběry S+H - 60 let Prof. Skupy	Staronový kaleidoskop čísel motivovaný Skupovými šedesátinami.
1951	Robinson Hurvínek	Postava sirotky Jirky z původní hry se mění na pionýra. Spejbl je nařčen ze zpozdilé a nevhodné výchovy Hurvínka, který se poté, co je zachráněn před utonutím z rozbouřených vod, ocitá ve vzorném pionýrském táboře a kde také zahoří pro ten "mladý, krásný, čistý a pravdivý život".
1949	Pestrý pořad
1949	Polský pořad + Lyžaři	Pořad inspirovaný zájezdem Skupova souboru do Polska.
1949	Spejblovo čestné prohlášení	Satirická hra o byrokratickém nedopatření při vyřizování Spejblovy žádosti o nový byt doplněná o menší varietní přehlídku.
1948	Co jsme hráli v Anglii	Pořad složený z vystoupení připravovaných pro zájezdový program konaný v květnu roku 1948.
1948	Hurvínkovy táčky	Scénické leporelo.
1947	Ať žije zítřek	Obnovená premiéra hry pro dospělé, která měla premiéru v roce 1941.
1947	Co loutky dovedou	Tradiční pořad sestavený dle osvědčeného receptu doplněný o výstup s černošským jazzovým orchestrem Zdeňka Podhůrského.
1947	Hurvínek a Spejbl na letním bytě	Hra Hurvínek a Spejbl na letním bytě, společné dílo manželů Skupových, je z rodu idylických, bezkonfliktních příběhů, z kterých dýchá dobrá pohoda. Text hry je základem pro rozehrávání obvyklých, nenových, ale divácky vždy vděčných scén, které si Skupa, pozorně naslouchající odezvám hlediště, už mnohokrát vyzkoušel.
1946	Haló, haló, přepínáme	Pásmo Haló, haló, přepínáme sestavil Josef Skupa z novějších drobných scének různých autorů a vizuálních výstupů.
1946	Hurvínek mezi broučky	Představení Hurvínek mezi broučky bylo poprvé uvedeno 4.9.1937 pod názvem Hurvínek se učí čarovat.
1946	Hurvínkovo hospodářství
1946	Hurvínkovy zimní radovánky	Obnovená premiéra hry Jiřiny Skupové Hurvínkovy zimní radovánky je mírně poupravenou verzí starší hříčky o Hurvínkově sáňkování, onemocnění a uzdravení, v níž se po broučičí Bábulince poprvé ve větším rozsahu uplatnila Mánička Boženy Welekové.
1946	Loutkové grotesky	Loutkové grotesky byly opakováním osvědčených výstupů Trnkových, Skupových a Vavříkových loutek, aktuálně osvěžených Khásovým dialogem o užovkách a Wenigovou scénkou pro Spejbla, Hurvínka a paní Drbálkovou, chystající se osídlovat pohraničí.
1946	Mániččiny laskominy a Hurvínkovo bububu
1946	O fousatém Hurvínkovi	Příběh o potrestání zlobivého Hurvínka je variací předcházející úspěšné dětské hry Hurvínek mezi broučky. Jen rekvizity a scenérie se mění. Místo surovosti k broučkům je tu havárie auta, kterou způsobí Hurvínek zběsilou jízdou na koloběžce, místo škádlení ducha zlobení starého metaře, pohoršeného a mudrujícího ve stylu dřívějšího čmeláka, místo zmenšení je Hurvínek potrestán bujným vousiskem na dětské tváři a frkačkou v krku, místo smutného poznání vlastní viny je tu zahanbující vystupování Hurvínka jako nejnovější atrakce v cirkuse šmíráckého, ale náhle napodiv čestného a nezištného ředitele. Nakonec je kouzlo zrušeno ne Hurvínkovým statečným činem, jakým byl souboj s pavoukem, ale spoluprací hlediště, v němž musí malí diváci na výzvu ze scény slíbit, že nebudou dělat to, co dělal Hurvínek. Tím je Hurvínek zbaven vousů. Frkačky v krku se zbaví dědovým odpuštěním.
1943	Hurvínkovo hospodářství	Hurvínkovo hospodářství je výchovná aktovka pro děti, kterou Skupa upravil pro jeviště podle Wenigova rozhlasového, cenzurou už prošlého textu. Didaktická hříčka o Hurvínkově nepořádnosti, o tom, jak se mu ztracené, zapomenuté a pohozené věci zjevují ve snu a straší ho, až vylekaný dareba slíbí, že se polepší a se svou výzvou se obrací i malé diváky v publiku.
1943	Pestrý pořad	V náhlé nouzi vyvolané těžkou dobou a omezenému počtu členů divadelního souboru Skupa sáhl po osvědčeném receptu. Z prověřených čísel a dialogů sestavil pro dospělé Pestrý pořad, který ve třech oddílech přivedl do sousedství vážných hudebních výstupů opět Trnkovy, Noskovy a Vavříkovy osvědčené varietní loutky, Hurvínka s xylofonem a několik dialogů Spejbla a Hurvínka.
1942	Dnes a denně zázraky	Spejbl se v této hře představuje coby pianista, který je sužován rozmary kabaretní zpěvačky, kterou doprovází a která žádá po vedení jeho vyhazov. Doma si pan Spejbl stěžuje na své těžké živobytí a před záhadným mužem, který se vynořil z přítmí, vyslovuje přání, aby aspoň Hurvínek byl mimořádným dítětem a něco v životě dokázal. Dostane pro Hurvínka zázračný nápoj, který umožňuje dělat zázraky, ale touha po zázračném dítěti se oběma vymstí. Hurvínkovy "zázraky" nejsou k ničemu: paní Drbálkové přičaruje vousy, Máničce zlatou hvězdu, Žerykovi parohy, na stole v redakci, kam Spejbl spěchá oznámit novinu o zázračném dítěti, vyrostou růže, zřízenec zoo se promění v papouška. Za Hurvínkem se začne valit záplava podivínských vynálezců, šejdířů, proroků, nemocných. O kouzelníka, pro něhož není nic nemožného, se začnou zajímat i gangsteři, politikové a vojáci. Zoufalý Spejbl se na útěku s Hurvínkem ukrývá na ostrově, ale i tady jsou objeveni a dvě velmocenské námořní flotily se kvůli malému divotvorci pustí do nelítostné bitvy. A proto Hurvínek, podněcován zoufale zmoudřelým Spejblem, přikročí k poslednímu kouzlu: vzdává se své zázračné moci a stává se opět obyčejným chlapcem. Až pak se ukáže, že celý příběh proběhl ve Spejblově blouznivém snu. Spejblovi je právě padesát a nedočkal-li se uznání ve své hudebnické profesi, dostává se mu aspoň vděčnosti a lásky od Hurvínka a Máničky, kteří mu přicházejí blahopřát.
1942	Zlaté děti	Dětský pořad Zlaté děti je slepencem tradičních hurvínkovských scének poskládaných do mozaiky. Hurvínek i Mánička se proměnili ve zlaté, příkladné, k zulíbání hodné děti, které si zasluhují jen a jen pochvalu pro svou ochotu, dobrosrdečnost a pracovitost. Hurvínek má na vysvědčení samé jedničky, o Máničce ani nemluvě. Pomáhají tu dědouškovi vozit krmení pro králíky a za odměnu proto jdou do Divadla rozmanitostí. A protože i děti v hledišti jsou velmi způsobné, jak zjišťuje paní šatnářka, do jejíž role se hbitě převtělila paní Drbálková, mohou se po zásahu kouzelníka Čaroliniho na rozmanitosti dívat i malí diváci. Kouzelník s komickým pomocníkem Famuldou pak předvádějí různá kouzla včetně čarovného mlýnku na zvířátka, vystoupí lední medvěd, šašek s pštrosem a celý opičí cirkus ze zvěřince Jana Vavříka-Rýze. Příkladné děti Hurvínek a Mánička pak sbírají léčivé byliny a starý papír a rozhodnou se udělat podobnou artistickou produkci, aby pak výtěžek odevzdali chudým dětem: Hurvínek chodí na chůdách a hraje na dudy, Mánička recituje, Žeryk žongluje. Za dobrou snahu se jim dostane díku od paní řídící.
1941	Ať žije zítřek	Hra pro dospělé Ať žije zítřek je alegorií, tentokrát s využitím převratného technického vynálezu umožňujícího domnělý přesun časem. Díky přehmatu paní Drbálkové, která je v tomto příběhu uklízečkou u vynálezce dr. ing. Marka, si Spejbl s Hurvínkem na dovolenou místo rádia svěřeného do opravy odvezou rádiu podobný přístroj, který je schopen vyvolávat iluzi dávno minulých dějů. Při domnělém posunu časem se tak stanou účastníky dobývání středověkého hradu a vzápětí obětí nedorozumění. Jsou zajati, uvězněni, jsou vystaveni nátlaku v podobě lichotek i vyhrůžek, zoufale touží po osvobození, po úniku z temného a krutého středověku. Ve chvíli, kdy už je vše zdánlivě ztraceno, baterie přístroje jsou vybity a Spejbl s Hurvínkem se s nemalou úlevou vracejí do prosté civilní současnosti s poznáním, že temný včerejšek patří na hřbitov, že je třeba "vroucně poděkovat za tu každodenní blízkou, přítomnou, živou a teplou krásu" a když přijde večer, neloučit se tesklivě, ale vítat zítřek, který už už přichází. Zápletku hry, vedle plastického líčení válečnicky urputného středověku, v němž si autor s nemalou zálibou pohrál s "historickou" češtinou, zpestřuje navíc motiv gangsterů, usilujících o uloupení Markova vynálezu; dokonce i domnělý komisař je převlečený gangster.
1941	Robinson Hurvinque	Hra s původním titulem Robinson Hurvínque se už brzy po premiéře hrála bez cizokrajného nádechu hrdinova jména pod názvem Robinson Hurvínek. Přinesla na scénu prostý příběh nezbedy Hurvínka, který, popleten falešnou romantikou pirátských a indiánských krváků, dá vale škole a ubytuje se ve stanu na břehu říčky Orinoka, odhodlán navzdory celému světu, ale hlavně navzdory otci a škole, žít jako pravý zálesák. Zatímco rozhlas nezvěstného uprchlíka vyzývá k návratu, Hurvínek se jako sebevědomý městský kluk předvádí naivnímu sirotkovi Jirkovi, získává ho pro svou hru na piráty a pokouší se děsit své okolí písemnými vyhrůžkami. Postižen nemocí, vidí v horečce obrovitého Černého piráta, který mu přináší truhlici s pokladem. Bezmocný a zesláblý je ohrožen náhlou povodní. Statečný Jirka mu však zachrání život a je po zásluze přešťastným otcem Spejblem odměněn. Hurvínek je tu věrným obrazem ztřeštěné klukovské romantiky, která si tvoří svůj vlastní svět. Méně výrazný je Jirka, ztělesňující příkladnou dobrotu, důvěřivost a poctivost. Stejně jako dobromyslní sousedé z nedaleké vesnice, skupina trochu upovídaných vesničanů, která symbolizuje mateřsky vlídný český venkov.
1940	Mániččiny laskominy - Hurvínkovo bububu	Staronový dětský pořad Mániččiny laskominy a Hurvínkovo bububu obsahuje scénicky oprášené, v textu mírně retušované aktovky z předválečného repertoáru na náměty Franze von Pocciho a Josefa Žemly. V Mániččiných laskominách se nově objevuje i paní Drbálková.
1940	Voničky	Pohádkové pásmo pro dospělé Voničky se svým motivem vrací k lidovým pohádkám, k Tylovi, Raisovi či Jiráskovi. Hra nemá pevnou dramatickou stavbu, ani výraznější zápletku, je spíše pásmem volně řazených obrazů. Spejbl s Hurvínkem, se stejně jako Honza vracející z vandru, se znepokojením pozorují, jak se kolem nich doma rozmáhá nezdravé cizokrajné býlí. Zdraví a rovnováhy lze dosáhnout jedině pomocí vůně domácího kvítí... a toho ubývá. Tím pravým kvítím jsou národní české písničky, plné vroucího citu, české verše, knížky, obrazy, hudba, ty je třeba uchovávat a chránit jako spásný lék. Spejbl se stane bezelstným a nezištným zachráncem těchto drobných klenotů. Spojenými silami se je podaří zachránit před vyhynutím a zničením i před nestydatým kšeftařem pohotově připraveným těžit z kritické situace. Vedle lyricky laděného pohádkového Honzy tu figuruje satiricky vykreslený kšeftař a migrénovitá snobská panička, vedle civilního, nezvykle zjihlého Spejbla a Hurvínka jiráskovsky slavnostní strážce klasického odkazu Salakvarda. Podobně pronikavě se proměňuje i prostředí a ladění jednotlivých obrazů.
1939	Co loutky dovedou	Volné pásmo čísel Skupovy rezervy, tentokrát bohužel bez nejlepších Trnkových, Noskových ani Vavříkových loutek, ale Spejbla coby bubeníka, klavíristu a hráče na gramofon, Hurvínka s klarinetem a v dialogu s Máničkou, vrhače nožů, výstřední zpěvačku, ale také operní postavy Jeníka a Kecala. Posílení hudební složky představení, těžící ze Smetany, Dvořáka, Fibicha, Nováka a Suka, naznačovalo taktické vyhýbání se možnosti cenzurních zásahů ve velmi složité době.
1939	Hurvínkovy prázdniny	Hurvínkovy prázdniny jsou adaptací někdejší hry manželů Skupových Hurvínek a Spejbl na letním bytě z roku 1933, tentokrát za literární spoluúčasti Franka Weniga. Ve hře byly provedeny drobné retuše, upraven jazyk, hra na schovávanou se Spejblem byla vypuštěna - s ohledem na požadavky cenzury - ponechána volné improvizaci, ale rozepsána v podrobnější libreto. Součástí příběhu je návštěva cirkusu, kam se Hurvinek s Máničkou dostanou díky hodnému slonovi, který je přenese přes ohradu - peníze na vstupné totiž obě děti daly na dobročinné účely. A místo dřívější svatby hra končí dědečkovým nostalgickým vyprávěním o zvonu, které ústí v nabádavou pointu "vespolek se milovat, všichni dohromady pracovat pro národ, pro vlast".
1939	Kolotoč o třech poschodích	Spejbl s Hurvínkem se tu představují jako nájemníci vlezlé a dotěravé paní domácí Drbálkové, která se neomaleným způsobem vnucuje do Spejblovy domácnosti. Spejbl se statečně vzpírá střídavě drsnému i úlisnému nátlaku a nabídkám k sňatku. Má muzicírovat společně s Mademoiselle Mariannou, která má vlivné styky a která mu přislíbila pomoc. Nepříjemnou situaci probírá s Máničkou v parku Hurvínek, který je proti Drbálkové zaujat. Hlídač se domnívá, že Hurvínek chce Máničce v parku nařezat růže a kára Hurvínka, že něco takového, rozdávat z cizího, se přece nedělá. Hurvínek mu posměšně oponuje, že je tedy velmi naivní; rozdávat z cizího, to je přece dnes ta nejnovější móda. Naivní Mánička Drbálkové prozradí, že její námluvy nikam nepovedou; Hurvínek prý pro ni Spejbla nevychoval a jednoznačně prohlásil, že jí nedá "ani píď svého otce". Koncert slečny Marianny se Spejblem u klavíru se nevyvede: referáty v rozhlase i v tisku jsou zdrcující. Přesto se u Spejblů objeví pochybný podnikatel zábavních podniků pan Kratinoha (svou podobou nápadně připomínající britského premiéra Chamberlaina) a láká Spejbla i Hurvínka do svého pokoutního music-hallu. Mezi řečí naznačí, že za překvapivým pozváním je ještě někdo jiný. Znovu se vnucuje neodbytná Drbálková. Když se podřekne, že se zasloužila o referáty o nepovedeném koncertu, ohromený Spejbl najde odvahu ji vyhodit. V okamžité tísni přijme Spejbl s Hurvínkem Kratinohovu nabídku a vystoupí se svým xylofonovým číslem v Kratinohově šmíráckém podniku. Za jejich zády však mezitím dochází k dohodě cirkusáka s rozzlobenou paní domácí: budou se brát. Kratinoha, vyzbrojen nezbytným deštníkem, oznamuje Spejblovi a Hurvínkovi zdrcující rozhodnutí: budou muset vyklidit část bytu, totiž špižírnu a pokoj s vyhlídkou na východní stranu. Také chodba bude společná; povede Spejblovým bytem. Spejbl s Hurvínkem trpce uvažují o tom, jak falešnou hru s nimi Kratinoha s Drbálkovou hráli, že se rozhodovalo o nich bez nich, ale jsou odhodláni nepoddat se, vyhrnout si rukávy a začít znovu. A pak už jen sbor chlapců a dívek v lidových krojích závěrečnou písní opakovaně vyjadřuje odhodlání nebát se, nevzdávat se, jít dál... Ze zdánlivě intimního příběhu nešikovného muzikanta Spejbla obecenstvo toho jara 1939 bezpečně vyčetlo bezprostřední časové poslání hry. Násilnické námluvy nadřazené i vemlouvavé paní Drbálkové, střídající úlisné lichocení s výhrůžkami, obojaká hra pana Kratinohy, zrada slečny Marianny, zaboř části Spejblova bytu, to vše byly průzračné, čitelné metafory. Skupovu a Wenigovu komedii Kolotoč o třech poschodích lze považovat za jeden z nejotevřenějších a nejstatečnějších příspěvků české divadelní kultury v tomto mimořádně kritickém období, tragicky uzavřeném vpádem nacistických vojsk do Čech a na Moravu. Tato hra byla napsána nejen statečně, ale i chytře a vtipně. Dialog jiskřil osobitým humorem. Zápletka byla důsledně propracována, stejně jako charaktery postav. I přes nucené stažení z repertoáru stihl Skupa se svým souborem odehrát 56 představení. Právem ji lze proto považovat za vrchol Skupova repertoáru předválečných let i prvních let okupace až do nuceného zavření divadla.
1938	O vousatém Hurvínkovi	Příběh o potrestání zlobivého Hurvínka je variací předcházející úspěšné dětské hry Hurvínek mezi broučky. Jen rekvizity a scenérie se mění. Místo surovosti k broučkům je tu havárie auta, kterou způsobí Hurvínek zběsilou jízdou na koloběžce, místo škádlení ducha zlobení starého metaře, pohoršeného a mudrujícího ve stylu dřívějšího čmeláka, místo zmenšení je Hurvínek potrestán bujným vousiskem na dětské tváři a frkačkou v krku, místo smutného poznání vlastní viny je tu zahanbující vystupování Hurvínka jako nejnovější atrakce v cirkuse šmíráckého, ale náhle napodiv čestného a nezištného ředitele. Nakonec je kouzlo zrušeno ne Hurvínkovým statečným činem, jakým byl souboj s pavoukem, ale spoluprací hlediště, v němž musí malí diváci na výzvu ze scény slíbit, že nebudou dělat to, co dělal Hurvínek. Tím je Hurvínek zbaven vousů. Frkačky v krku se zbaví dědovým odpuštěním.
1937	Hurvínek se učí čarovat	Hra Hurvínek se učí čarovat, později přejmenovaná na Hurvínek mezi broučky, měla premiéru v sobotu 4. září 1937 v lounském hotelu Záložna. V rámci snu se tu Hurvínkovi dostává tvrdé lekce za necitelný vztah k přírodě. Vstupuje do služeb doktora Fausta, neuposlechne jeho varování a vyvolává pomocí čarodějnické knihy ducha, až ho rozzlobený duch působením čarovných sil zmenší. V říši hmyzu se Hurvínek setkává s moudrým čmelákem a seznamuje se s beruškou Bábulinkou, jejíhož tatínka připravil jako nehodný kluk o život. Hluboce se teď za svůj čin stydí. Smaže své provinění statečným bojem s pavoukem, vysvobodí Bábulinku, unaveně usíná, ukolébán broučičí dobrotou, pod dozorem hodné včelky, a když se opět probouzí v divadelním hledišti, kde na počátku hry usnul, umiňuje si být laskavý ke všemu živému a neubližovat; s touto výzvou se také obrací přímo do hlediště. Spejblova role se tu omezuje na vstup a závěr. Hurvínek s výjimkou úvodních scén, kdy zlobí taťuldu, odmlouvá Faustovi a obtěžuje svým zaklínáním ducha, velice zvážněl. Se vstupem mezi broučky ho opouští typická samozřejmost a drzost, převládá v něm úžas, zahanbení, dojetí a pokora, tedy rysy u něho zatím neznámé, jeho aktivita, s níž se chystá na pavouka, má tóny hrdinského patosu. Celá hra, vyplněná spoustou nabádavých slov, je jedním velkým povzdechem nad potřebou porozumění a lásky, výzvou k nápravě člověka, k záchraně života. Humanistická morálka hry neztrácí svou platnost v žádné společenské situaci; v tom je i tajemství dlouholeté životnosti této hry. Po první úspěšné sérii repríz, zasahující až do prvních let okupace, se hra vrátila na jeviště Divadla S+H ještě několikrát.
1937	Inženýrská revue	Skupa s pomocí odborných poradců připravil pro scénu v Měšťanské besedě Inženýrskou revui, objednanou pro 17. celostátní sjezd Spolku inženýrů architektů v Plzni. Z téhož popudu a z téže inspirace vznikla i trochu výlučná gramodeska s názvem Jak vzniká velké technické dílo, která byla sice v edici Ultraphonu zařazena jako 13. a 14. díl Zkoušení, která se však svým trochu šroubovaným, námětu podřízeným humorem obvyklým spejblovským rozpravám poněkud vymykala.
1937	Jdeme do sebe	Co bylo řečeno o dětské hře Hurvínek se učí čarovat, lze aplikovat i na večerní revui Jdeme do sebe, uvedenou ve stejný den. Podobným způsobem se tu Spejbl s Hurvínkem, hledající u doktora Fausta zaměstnání, zmenší. Kouzelný lektvar jim zároveň umožňuje "jít do sebe", to znamená lépe se vidět, zamyslit se, přehodnocovat. V pitoreskním světě přeludů, ve světě hmyzu, na jehož úroveň se zmenšili, se setkávají s kořistníky, dravci, flákači a parazity. Ještě tak miloučké a naivní Sluníčko dovede hovořit o lásce, ale zatrpklý filozof čmelák už i o lásce mudruje se značnou dávkou pesimismu: jsou tady děti, rodina, vydání, nemoci, starosti, tak jakápak láska, jakápak poezie, to je jádro jeho filozofie, ústící v lapidární konstatování, že všechno se točí "kolem ty cejchy tady ..." , přičemž si čmelák významně poplácá na vypouklé břicho. Motivy jsou inspirovány proslulou hmyzí alegorií bratří Čapků, převážně však jde jen o vnější impuls, ne nápodobu. Ve svých sžíravě ironických charakteristikách jsou autoři až agitačně přímočaří. Spejbl s Hurvínkem dospívají k trpkému poznání, že v tomto ponurém světě se těžko dýchá. Páchne starobou. Vládne v něm tíživá tma. Hurvínek soudí, že si musí pomoci sami. Chtějí-li se zachránit, chtějí-li žít, musí odtud pryč, na světlo, protože, jak říká, "tady není žádný život. Tady je už jen umírání." Klopýtají však dál ponurým labyrintem. Hurvínek se ptá, proč se jim do cesty najednou staví tolik překážek; proč tomu tak nebylo dřív: proč právě teď a tolik. "Protože jsme dříve nelezli věcem tak ke kořenu," odsekává Spejbl. A vstupující Kašpárek ho doplňuje: "Protože jste se dali na cestu satiry, kamarádi!" Vysvětluje, že už chtěl zůstat na odpočinku, že však, jak vidí, je třeba být stále ve střehu. Spejbl přitakává, že zřejmě zašli na cestu, kterou šel Kašpárek před dvaceti lety, když "neohroženě rejpal do všeho zpuchřelého, nezdravě zlomyslného, nepoctivého, podlého a lo-kajského, licoměrného a nespravedlivého . . ." Jsou tedy ve stejné situaci...
1936	Dobrodružství Hurvínka, rozhlasového zpravodaje	Hurvínkovo "rozhlasové" dobrodružství je z rodu osvědčených cestopisných revuí určených dětem. Motivem spojujícím volný sled obrazů je neotřelé Hurvínkovo reportérské poslání. Hlasováním dětí je Hurvínek vybrán jako reportér. Vyzbrojen vysílačkou, v přestrojení statečně proniká do hájemství despotického velkovezíra Aby-tabu-beye, sleduje orientální estrádu s tanečnicí, polykačem ohně a zaklínačem hadů, je však i se Spejblem odhalen a oba jsou uvězněni. V želvích krunýřích prchají z vězení, jen tak tak unikají tichomořskému žralokovi a netají se úžasem při setkání s americkými Indiány. Divoši rozhlasového věku totiž k Hurvínkovu překvapení nekřepčí kolem ohně, protože rozdělávat oheň je zakázáno, a vůbec se chovají tak, aby neměli zbytečné opletačky s úřady. Prodávají turistům pohlednice, štítky na hole, zmrzlinu a na požádání vystupují jako folklórní soubor písní a tanců; když Hurvínek zatouží po mokasínech, odkazují ho na Baťovu filiálku. Jediným skokem je reportér i se svým doprovodem na návštěvě u Eskymáků, málem se utopí v moři, ale zachrání ho provazový žebřík, spuštěný ze sovětského letadla. Na pohraniční silnici v Čechách si pak už mírně uondaný cestovatel pochvaluje domov, kde je klid, pořádek a mír, zatímco jinde ve světě se střílí. Na závěr obvyklého cestování se poprvé v nových polohách ozývá vlastenecký a humanistický motiv; píše se rok 1936, od Evropy až k Dálnému východu je plno ohnisek neklidu, menší lokální války už začínají nebezpečně předznamenávat válečný požár, který zakrátko zachvátí velkou část světa, a tak ani někdejší dosti bezstarostní humoristé, kteří si pro vlastní i cizí obveselení vymysleli podivného plešatého strejdu ve fraku, nemohou zůstat stranou.
1936	Hurvínkův a Speblův dětský Silvestr + Hurvínkův a Speblův bujarý Silvestr
1936	Podivuhodný odkaz markýze Chepailleble	Polodetektivní hříčka o zvláštním odkazu francouzského šlechtice - vzdáleného příbuzného Spejbla - je určena dospělému publiku. Almara, kterou si dychtivý dědic Spejbl vyzvedne ve Francii u vykonavatele závěti, má podle pověsti skrývat velké rodové tajemství. Než ji může Spejbl podrobit důkladnější prohlídce, je po zásahu apače Freda podvodně odvezen lodí až kamsi do Orientu; pochopitelně bez almary. Dobrodružnou cestou přes Afriku, kde se nedobrovolní cestovatelé od obchodního zástupce plzeňského Prazdroje dozvídají o dopadení lupičské bandy, se dostanou zpátky domů. Almara je zachráněna, ale Spejbl s Hurvínkem jsou nuceným cestováním a placením nejrůznějších dědických poplatků a daní natolik ožebračeni, že musí výprodejem zpustošit celý byt a prodat i poslední svršky. Spejbl v košili, zdeptaný a potrestaný za svou umíněnost a lačnost po majetku, konečně otvírá záhadnou skříň. Ve skříni se objevuje sám Skupa. V životní velikosti. Dar života na jevišti, říká tu Skupa, to je ono velké dědictví, které pro ně jako autor připravil. Nebýt fantazie, nebýt divadla, nebýt hry, nežili by. Jejich pravým bohatstvím je jejich jevištní existence a to, co svou existencí lidem poskytují. Nepolepšitelný Spejbl nespokojeně bručí, ale Hurvínek, který vždy dohledá o něco dál, ho varuje: "Hele, tatí, nebruč a nepopichuj, nebo nám Starej vezme řeč - a jsme nadobro namydlený ..."
1935	Hurvínek na Baltu	Ze zájezdového programu po pobaltských zemích (Litva, Lotyško, Estonsko), které mělo mimořádný ohlas, byla pro domácí potřebu sestavena dětská a večerní verze pořadu Hurvínek na Baltu. Vedle pěveckých čísel to byly převážně varietní výstupy Noskových a Trnkových loutek, akrobacie Spejbla, Hurvínka i Žeryka, taneční výstupy, vizuálně působivá scéna benátské gondoly, pochopitelně nescházel ani Hurvínek s xylofonem a na koloběžce. Drobnou zajímavostí je, že gumový pštros tehdy ještě vystupoval s negerským triem a až později se stal partnerem šaška se saxofonem na kolečkách. Poprvé v soupisu repertoáru nacházíme Spejblův groteskní koloraturní koncert s Trnkovou zpěvačkou, další klasické číslo varietního repertoáru, které přežilo celá desetiletí.
1934	Hurvínkův Nový rok
1934	Je Spejbl Spejblovič vinen?	Spejbl v této parafrázi dobrodružných, detektivních a kriminálních příběhů v tradiční roli smolaře a zmateného poplety putuje spolu s Hurvínkem zaoceánskou lodí po světových metropolích. Bývalý velitel carské gardy Sergej Ivanovic, emigrant, žijící v Praze, naléhavě potřebuje, aby někdo střežil vzácný rodinný démant, který prodal a který musí odeslat americkému milionáři do USA. A protože v současné složité době může být poctivým hlídačem takového bohatství jen kapitální hlupák, padne volba na Spejbla. Spejbl tedy jede do Ameriky, na luxusní lodi Columbia se mu však démant ztratí. Je sledován detektivem bohatého Američana Mr. Flocka. Není totiž vyloučeno, že po jeho stopách jde lupičská banda. Složitá hra náznaků a nedorozumění, v níž se najde prostor i pro Spejblovu návštěvu varieté a tím i prostor pro varietní produkci osvědčených Trnkových loutek (původně plánované vystoupení Indiánů bylo ze hry vypuštěno a zařazeno do jiné komedie o dva roky později), vrcholí domnělým únosem Flockovy dcery Mérynky-Máničky, která se tu, už na americké půdě, seznamuje s Hurvínkem (v posloupnosti her S + H již potřetí), a happy-endem ve všech směrech. Najde se Mánička, která se s Hurvínkem sama schovala, aby Spejblovi pomohla z vězení, kapitán parníku se žení s českou vychovatelkou a Mánička se s ní vrací k české tetičce. Najde se pochopitelně i ztracený démant, který si potají vypůjčil Hurvínek, aby s ním hrál kuličky.
1934	O hodné Máničce a neposlušném Hurvínkovi	V tomto dětském pásmu miniaturních scének se zcela nečekaně setkáváme s Mániččiným venkovským dědečkem a její tetou. Hurvínek se učí, přičemž mu Žeryk napovídá. Protože však při malém domácím koncertu nedisciplinovaně vyje, je za trest vykázán na chodbu a schová se do kočárku, čímž později způsobí jako chlupaté mimino nemalé veselí. Nechybí ani hudební produkce Hurvínka a Máničky, stejně jako sáňkování, při kterém se neposlušný Hurvínek nachladí. Mánička se pak převlékne za Mikuláše, Hurvínek za čerta, to aby Spejblovi udělali radost, Žeryk však Hurvínkovi utrhne čertovskou oháňku. Pásmo bylo pravidelně doplňováno loutkovým varieté, převážně sestavovaným z Trnkových sólových loutek.
1934	Veselé varieté Spejbla Hurvínka
1933	Bazikasanfara - Hurvínek poslíčkem lásky	Bazikasanfara aneb Záhada hradu Purkštejna čili Hurvínek poslíčkem lásky, také Podivuhodné příběhy letoviska Horní Výplivy. Pod tímto obsažným a částečně tajemným názvem se skrývá příběh Spejbla a Hurvínka na výletu, zpestřený existencí záhadné truhly s ještě záhadnějším, napůl smytým nápisem BA ... ZIKA... SAŇ ... FARA. Truhly, které se zčistajasna objeví v rozvalinách hradu, která však není, jak jásá náhodou přítomný docent historie, cenným pozůstatkem minulosti, ale čerstvě zatoulanou poštovní zásilkou s divadelním kostýmem, jejíž původní adresa zněla: BArbora ZIKÁnová, SANovice, FARA... Komické zmatky kolem truhly se proplétají s láskyplným příběhem mladého trampa a dcerušky z lepší rodiny, jíž je přepečlivou matinkou jako ženich vnucován zmíněný historik. Nakonec ovšem vše se v dobré obrátí, neboť mladík z party trampů, zpočátku matkou odmítaný, se ukáže jako dostatečně zazobaný a pro paní Camfrňochovou (v podání Anny Kreuzmannové) tedy přijatelný. Hra se vyznačuje drobnými satirickými narážkami na paďourství a měšťáckou zazobanost, oslavuje čistý vztah k přírodě, daří se jí celkem vtipně karikovat některé negativní zjevy v postavách paďourů.
1933	Cirkus Tembo
1933	Dětský Silvestr
1933	Hurvínek a Spejbl na letním bytě	Hned v úvodu prázdninové cesty na Šumavu přicházejí potíže s neposlušným starým automobilem, které musí Spejbl řešit tím, že do auta zapřáhne koně. Na venkově se Hurvínek seznamuje s Máničkou, kteří se v dětské hře setkávají vůbec poprvé. Stejně jako v Revue z donucení si i v této hře onikají a obřadně se titulují "chlapečku" a "holčičko". Hurvínek a Mánička si říkají básničky, učí se, hrají hry, do kterých se jim plete Žeryk. Mánička se poleká kozy, Hurvínek krávy, se Spejblem si hrají v lese na schovávanou. Dědeček pak dětem vypráví vlastenecky zabarvenou legendu o zvonu a hra končí ve stylu módních filmů přešťastnou folkloristickou svatbou Mániččiny paní učitelky a Hurvínkova pana učitele v krojích. Neschází ani osvědčený "strýček Amplion", neviditelný vypravěč, který s epickou důkladností vyplňuje mezery mezi obrazy.
1933	Po nás potopa	V této nenáročné "revue", která se hrála všehovšudy pětkrát, vystupují Spejbl s Hurvínkem s nepříliš výraznými dialogy pouze v úvodu a závěru revue a v jediné samostatné scéně, vyplněné mnohomluvnými rozpravami dlouhána Jamese (Kuncman) a pomenšího Plecka (Krejčík), rádoby žertovných konferenciérů, jejichž jevištní život už pomalu dohasínal.
1933	Večer dobré nálady
1932	Hurvínek a Spejbl na cestě kolem světa	V úvodu této dětské hry vrací jsme svědky oblíbené kulisy mírného zmatku na nádraží, odkud Spejbl s Hurvínkem odjíždějí na výlet. Výletní idylka pod rozvalinami hradu je zpestřena obvyklými nesnázemi. Spejblova hlava se ocitá v Hurvínkově síťce na motýly, Spejbl se nezřízeně vyleká kozy, kterou v první chvíli považuje za strašidlo. Oba se pak zúčastní zkoušky v cirkuse a protože nejsou nikterak vázáni ani zaměstnáním (v případě Spejbla), ani školou (v případě Hurvínka), nechají se do cirkusu na místě angažovat a odcestují s ním do Afriky. Ve hře nechybí působivé loutky Jiřího Trnky jako Šašek-akrobat Koko, žonglér Nosarini, krasojezdec Vrtinožka na jednokolce, silák Šimšula, lomcující s obrovskou činkou či august Kiki. Při pobytu v černošské vesnici se Hurvínkovi šťastnou náhodou podaří zapíchnout lva. Z Afriky se přeplaví do Japonska, což je příležitost k tomu, aby Hurvínek začal malé diváky v hledišti učit "japonsky". Vzápětí Hurvínek potrestá v převleku za strašidlo nehodného námořníka, který ho trápil. Cesta pokračuje návštěvou Benátek, a pak už Skupova oblíbená rekvizita "strýček Amplion" spojující slovně hrané scénky, připravuje finále se slavnostním vítáním poutníků doma, při němž nechybí ani malovaná vyhrávající kapela.
1932	Hurvínkovo bububu	Dětská hra Hurvínkovo bububu dle námětu Josefa Žemly je příběhem o tom, jak Hurvínek v roli strašidýlka vystraší zloděje zatímco Spejbl se promění ve venkovského pantátu a rozumbradu, pronášejícího poučné průpovídky. Tato hříčka byla doplňována hned dvěma přídavky.
1932	Kabaret pro děti
1932	Se Spejblem do stratosféry	Osvědčené schéma cestovatelské revue tentokrát využívá rakety, do které se bez Spejblova vědomí vloudí Hurvínek se Žerykem, jehož zásah proti vůli "astronautů" obrátí letící raketu zpět k Zemi. Přistávají na ostrovech hříšné lásky, s nemalým zaujetím sledují břišní tanec svůdné domorodky, putují půvabným Japonskem, kde Spejblovy románově konvenční námluvy narážejí na orientální netečnost sličné Japonky, plaví se na luxusní lodi do Benátek s houpajícími se gondolami a pějícími gondoliéry, aby nakonec Spejbl slavil triumf před vybranými posluchači svou nesmírně zašmodrchanou, nesmyslnou, bezobsažnou přednáškou, která je typickou spejblovskou karikaturou vypínajících se polovzdělanců a pavědců. Pochopitelně tu neschází ani tradiční sentimentální motiv, takže finále hry splývá se svatebními radovánkami mladého páru. Hra s přitažlivým názvem dosáhla dvou set repríz. Vděčila za to nepochybně nejen hutnému humoru a efektním exotickým obrazům, ale i perfektnímu hudebnímu a pěveckému provedení.
1932	Spejbl contra dějiny	Hra pro dospělé Spejbl contra dějiny vychází z tradice skupovsko-wenigovských revuí, ovšem s tím rozdílem, že nejde o procházku cestopisnou, ale historickou. V této hře se objevily některé myšlenky a náměty, které autor o tři desetiletí později rozvedl ve hře Dějiny konta Spejbl. V tomto pojetí se jedná víceméně o nahodilou mozaikou různorodých nápadů, jejichž pojítkem jsou Spejbl s Hurvínkem. Ti putují zeměmi i historickými epochami díky duchovi, který jim tuto procházku časem umožnil. A tak tu Spejbl s nadhledem polovzdělance 20. století konverzuje s dědíkem na troskách babylónské věže, s pobočníkem římského císaře Nerona či s mýtickou jasnovidkou, jejíž odpovědi prozrazují, že nejde o nikoho menšího než o Libuši. Hurvínek si zase dovolí zlehčovat výroky Sfingy nebo svými naivistickými výroky přesvědčuje vyjeveného lva, že je vlastně pěnkavou.
1932	Veselý Silvestr
1931	Hurvínkova jaternička
1931	Hurvínkův nejjapnější čin	Hra založená na konverzaci postav se vyznačuje svěžím dialogem bez skupovsko-wenigovských sklonů k sentimentu. Jedna z typických postav oné doby, podvodná a protřelá věštkyně, tu chce Spejblovi pověsit na krk dívku lehčích mravů; pochopitelně ne nezištně. Dívka se kromě jistého periferního půvabu vyznačuje talentem, jak ze zazobaného kořena něco vyždímat. Pro realizaci tohoto plánu je však vážnou překážkou jednak dívčin společník poněkud drsnější nátury, jednak Hurvínek, který se usilovně snaží zachránit mírně vyšinutého Spejbla, slepě se ženoucího za erotickou vidinou. Nakonec se Hurvínkovi podaří všechny tři pochybné živly vystrašit a tak uskuteční, pokud jde o taťuldu, svůj nejjapnější čin. Pikantní historku jaksi navíc oživuje postava přízračného somnambulika, takto pitoreskní akvizice paní věštkyně, pokojného podivína a groteskního média zároveň.
1931	Hurvínkův Nový rok
1931	Jak se čerti ženili	Pohádkový příběh pro děti, ve kterém se po boku Hurvínka namísto Máničky představil opět Kašpárek, začíná veselým sáňkováním, aby trochu nečekaně přeskočil k dobrodružné cestě obou hrdinů do pekla, kam se vydávají, aby ze spárů příslušně hlomozivých a přihlouplých čertů vysvobodili Spejbla. Vydávají se v přestrojení za obchodníky se "špatnými dušemi", ve skutečnosti ovšem dušemi gumovými, svým důvtipem přelstí čerty, kteří skončí namačkáni v pytlích, a vysvobodí jejich oběť.
1931	Kaleidoskoprevue
1931	Pod jižní oblohou	Veselá hra o prázdninovém cestování Máničky a spol. s názvem Pod jižní oblohou podle námětu Antonína Kuncmana napsali Ladislav Khás a Josef Entner. V této hře se po boku Máničky opět objevila paní Frňoulová, Pepíček a náhradní Žeryk. Hra neměla valný úspěch - po premiéře se hrála jen třikrát a nezachránily ji ani četné proměny přitažlivého prostředí (park, vlak, paluba lodi, Barcelona, Neapol, Egypt, Cařihrad), nápadně připomínající Skupovy a Wenigovy cestopisné revue.
1931	Revue z revuí	Výběr čísel z dřívějších pořadů. S touto praxí skládaných, porůznu obměňovaných pásem s variabilními názvy se budeme v praxi D S + H setkávat po celou dobu jeho historie a někdy je věru těžké jednotlivé pořady blíž specifikovat a odlišovat, protože pod jedním a týmž názvem bylo uvedeno několik kombinací. Navíc označení čísel bývá často značně neurčité; z názvu výstupu Žery pes co takový, Úklady na Hurvínka nebo Pan Spejbl se poroučí (Revue z revuí) nelze vyčíst nic konkrétního, pokud jde o vlastní náplň čísla.
1931	Spejbl a slepá vášeň	Spejbl se při procházce půvabnou krajinou neskonale nudí a durdí se nad Hurvínkovými všetečnými otázkami. S nekritickým nadšením zahoří pro hezké, zdánlivě přihlouplé venkovské děvče a začne se mu tradičně nemotorným způsobem dvořit. Dosáhne pozvání do venkovského domku, cestou ho však zdrží samorostlý lidový filozof, ubreptaný a demagogický dědek. Zatímco Spejbl se snaží svádět Jiřinu (v pravou chvíli padající opona zakryje, došlo-li k realizaci Spejblových úmyslů), dědek uvězní Hurvínka v kůlně jako rukojmí a jako nestydatý vyděrač prohání Spejbla po lese. Vymáhá na Spejblovi finanční náhradu za poškozenou pověst dívky v domnění, že má Hurvínka jako zástavu. Hurvínkovi se však mezitím podařilo uniknout a tak teď oba se Spejblem prchají z dosahu vyděračských podvodníků; Hurvínek se tváří jako by o Spejblově nepovedené anvantýře nevěděl a tak aspoň otce ušetří trapného vysvětlování. Jednoduchá zápletka s minimem dramatických situací, avšak zemité a přirozené dialogy aktérů způsobily velký úspěch této hry.
1931	Víla Bubinora
1930	Amorkovy rozmary	Tato revue je ozvěnou osvědčených námětů klasického repertoáru, jak se muži k ženám v různých dobách měli, jak a kterak to a ono chtěli, kterak byli mnozí nesmělí a jiní smělí, jedni mnoho znali, jiní zas nic nevěděli. Scénky o ztracené, nenaplněné či naopak nalezené lásce střídají biedermeierovskou kulisu s renesancí, s chodskou chaloupkou, klášterem, rokokovou Francií a jazzovou současností. Nechybí ani dvojzpěv Spejbla se sličnou kurtizánou, ve kterém si s nemalým potěšením pěvecky zažertovali Skupa s Kreuzmannovou, a pak duet Spejbla s Hurvínkem Láska tateří, parodující Mottlovu tklivou dobovou písničku Maminko, mámo. Svými náměty i slovesnou úrovní patří obě písně k zlatému fondu divadla; i proto, že tak výmluvně a vtipně zachycují výrazné dobové rysy obou hrdinů.
1930	Co loutky dovedou	Skládankové pásmo varietních vystoupení loutek v nejrůznějších podobách.
1930	Hurvínkova jarní revue	Tlak obecenstva na uvádění novinek byl velice silný, a tak po třech měsících přichází osvědčení autoři s novou revue - Hurvínkova jarní revue. Pod tímto názvem se však hrála jen čtyřikrát, pak se název změnil na Revue z donucení. Historicky významným prvkem této hry byl vedle jiných kvalit jevištní debut dvou postav, které se měly stát už trvalými členy Spejblovic rodiny, totiž Máničky a Žeryka. Ti nahradili Kašpárka, který se do světa protřelého nezbedy Hurvínka a poplety Spejbla už nehodil. Revue začíná úvahami Spejbla a Hurvínka, jak vyhovět požadavkům diváků na novou revui. Protože je jaro, nenapadne je nic lepšího, než se poohlédnout po žádaných milostných námětech. Zatímco Hurvínek s blokem v ruce obtěžuje tokající párek, Spejbl se v jarním roztoužení zaplete "s jistou dámou", Barborou Cimfulínovou, a Hurvínkovi oznámí, že se rozhodl opatřit mu matku. Hurvínek jí má odnést kytici. Hurvínek hudruje, že to všechno pochází z toho, když se dětem rodiče nepovedou, a při předávání kytice vdavekchtivou dámu odradí spoustou záměrných "podřeknutí": že Spejbl vlastně onu kytici našel u hřbitova; že flámuje a vymlouvá se na schůze; že pomlouvá jejího psa Žeryka a že by v jejím domácím zvěřinci uspořádal dozajista masakr. Dílo zkázy dokončí informací, že "tatí je insolventní a tak stojíme před finanční krizí". Když panička pod tíhou informací omdlí, Hurvínek odvádí opuštěného Žeryka s sebou. Spejblovy spády jsou tedy opět zmařeny. Z Hurvínkovy srdceryvné písně Malý žižolo se diváci dovídají o Spejblově útěku z domova. Osiřelého chlapce, pobrekávajícího v parku, se ujímá způsobná holčička, což je první setkání této dvojice. Mánička pozve opuštěného Hurvínka na kafíčko a z Hurvínkovy iniciativy pak oba připraví plán na potrestání zbloudilého otce. Vyzvou ho inzerátem na milostnou schůzku. Mánička potvrdí ochotu ke spolupráci svižným pěveckým duetem s Hurvínkem. Když rozrušený Spejbl přichází na dostaveníčko s krásnou neznámou, je polit studenou vodou a Hurvínek ho kategoricky žádá, aby se vrátil "do lůna rodiny". Spejbl zkroušeně kapituluje.
1930	Hurvínkovo dobrodružství
1930	Hurvínkovy špásičky pro malé dětičky
1930	Televizní revue	Pro tuto hru jsou charakteristické mnohomluvné rozpravy loutek "na obrazovce" a časté hudební kreace. Mezi nimi nechybí Spejblova komická "dechová filharmonie", v níž trojici lidových muzikantů doplňuje trumpetista Hurvínek a bubeník Spejbl. Tyto výstupy se skládají v nedramatické pásmo, jehož humornou složku tvoří reprodukované scénky. Spejbl s Hurvínkem jsou zdánlivě přítomni, ale jejich hlasy znějí z gramofonových desek bez přítomnosti Josefa Skupy. Jejich živou náhražkou má být osamělá Mánička s jedním monologem a písničkou o vdávání a paní Frňoulová se svými zpravodajskými klepy (s jasnými místními narážkami) a absurdními recepty na dárky a jídla.
1930	Veselé příhody loutek
1929	Hurvínek a Spejbl malým i velkým dětem	Skládankové pásmo pro děti hrané ve spolupráci s Osvobozeným divadlem.
1929	Spejblovy metamorfosy	Ukázat Spejbla v nejrůznějších podobách a situacích - to byla hlavní idea pásma Spejblovy metamorfózy. Hra nevybočila z běžného repertoáru; dramaturgicky byl pořad odvozen ze skečů a sólových výstupů Vlasty Buriana, uzpůsobených pro Spejbla. Řetízek převážné sólových výstupů udržoval pozornost diváků především tím, jak zde Skupa dokázal po svém parafrázovat Burianův nakažlivý humor. Typicky překotný spád Burianovy řeči s komickým přeříkáváním nahradil osobitým spejblovským blábolením a dokázal třeba dvacetiminutovou sólovou scénku Spejbla vracejícího se z flámu, vrávorající a komicky brebtající trosky, vyhrát tak, že obecenstvo nevycházelo ze smíchu. V roli komtesy, nevěsty "vikomta de Speybel", se tu poprvé představila vydatná posila souboru, zkušená činoherečka Anna Kreuzmannová, z jejíchž vzpomínek lze sestavit aspoň tento kusý portrét představení.
1929	Utrpení Spejbla i syna jeho	Skupovův a Wenigův cestopisný vaudevill byl spojený s prvním pokusem o vytvoření Spejblova ženského protějšku - v podání Anny Kreuzmannové vstoupila poprvé na scénu paní Frňoulová. V této cestopisné hře se představuje jako Spejblova dotěravá bytná, která svému podnájemníkovi dává průhledně najevo své úmysly. U Spejbla, posedlého cestovní horečkou, však nemohla pochodit. Spejblovy potíže začínají na nádraží a pokračují na celnici, kde nemůže dost dobře vysvětlit funkci převážených předmětů, smetáku, struhadla, pohrabáče, metru apod. Je proto i s Hurvínkem uvězněn. Zatímco v Plzni se Spejblovi spolupracovníci strachují o osud nezvěstných kolegů, přichází Frňoulová s dopisem, v němž Spejbl nabubřele a zkresleně líčí svoje zážitky: stali se středem pozornosti úředních kruhů a vláda jim vyslala v ústrety dva vyšší hodnostáře; jsou ubytováni v moderním, ale jednoduše zařízeném bytě a jejich pestrý jídelníček tvoří vodová polévka na dvacet způsobů. Na přímluvu divadelního fanouška jsou propuštěni. Spejbl v hotelu flirtuje s pokojskou, ale je rozčarován, když na něm půvabná dívka vyžaduje za svou náklonnost příslušnou odměnu, a nepochodí ani u tyrolské salašnice, jejímuž dialektu dobře nerozumí. Místo očekávaného polibku ho oknem salaše olízne kráva. Bez prostředků - ale o tom se pouze vypráví - se oba cestovatelé ocitnou v Benátkách, trmácí se s vyžebranými penězi přes moře a až peníze zaslané Slezáčkem jim pomohou dostat se šťastně domů.
1929	Veselé příhody loutek
1928	Co loutky dovedou	Skládankové pásmo varietních vystoupení loutek v nejrůznějších podobách.
1928	Do kola, do kola, do kolečka
1928	Hurvínek je pilný žáček
1928	Hurvínkova veselá revue
1928	Hurvínkův obložený chlebíček
1928	Tip-top revue	Slavná a úspěšná revue s 182 reprízami začíná sporem Slezáčka se Spejblem o novou revui. Zatímco Slezáček se drží reálných možností, Spejbl nezřízeně fantazíruje a sám se také v duchu svých velikášských představ v následující revui prezentuje. Úvodní scénka dívenky a starého loutkáře je jakýmsi loutkářským vyznáním, nostalgickým ohlédnutím do doby maringotek. Sotva dozní citově zabarvený dialog, se za zvuků lyrické hudby shůry snáší recitující Spejbl jako anděl. Spejbl je však vyrušen a s rachotem se sesype na zem. Hurvínek taťuldu kárá a Spejbl, vykazován Slezáčkem ze scény, si stěžuje, jak nepochopení ostatních ničí "dosud nerozvinutý květ" jeho fantazie. Situaci zachraňuje Hurvínek parodickou básničkou Slepičí salón krásy, zesměšňující módní líčení. Tklivou ukolébavku vystřídá Spejblova groteskní uspávanka, na jazzový vstup Slezáčka a dvou subret naváže Hurvínkova parodická píseň o slanečku a Spejbl s harmonikou podává bilanci svých lásek. Pro Slezáčka, který neustále Spejbla odkazuje do patřičných mezí, je toto vyznání neúspěšného seladona nemožnou odrhovačkou, a proto je vyvažuje lyrickou písní, která má připomenout prostou krásu lidových písniček, po níž následuje pochod z Prodané nevěsty. Spejbl je však k neudolání. Pokouší se o nesmyslný "neo-melo-visio-dram" Škuner v offsidu, který má Hurvínek doplňovat příslušnými zvukovými a světelnými efekty. Hurvínek ovšem bere slova "básně" doslova. Vrcholem pořadu před obvyklou finálovou písničkou je ovšem Hurvínek u xylofonu, bravurní loutkoherecké číslo manželů Skupových. Hurvínek bušící s doprovodem archaického gramofonu paličkami do xylofonu zůstal, děděn z generace na generaci, ukázkou loutkářské dovednosti dodnes.
1928	Za svitu luny
1927	Hurvínkův aprílový kabaret
1927	Hurvínkův dýchánek	Revue pro dospělé diváky.
1927	Jarní dýchánek: Spejblovi se jaro žene v jeho nitro roztoužené
1927	Jarní revue
1927	Páté přes deváté
1927	Spejbl a Hurvínek v pražském vysílání
1927	Spejbl, Hurvínek, Švejk a Kašpárek ve veselém programu
1927	To se nám jen zdálo
1927	Už je to tu, Plzeňáci
1927	Z Plzně do Plzně I.	Nahodile seřazené obrazy jsou prvním náčrtkem budoucích ucelených revue. Zatímco Hurvínek zůstává v pozadí děje jako pisatel výchovných a výhružných listů, které mají rozverného otecka přivést k rozumu a přimět k návratu domů, Spejblovi se naskýtá možnost projevit se v sólových vstupech a v dialozích jako komický šmodrcha, vejtaha a seladon, který nenechá žádnou sukni na pokoji. Cestovatel Spejbl, jemuž v první polovině revue přihrává libový milovník Slezáček se Švejkem, který už jen matně připomíná Haškova hrdinu, a na počátku i Kašpárek, prolétne v jednom zápřahu Paříží, Nizzou, Benátkami, s jistými potížemi se přeplaví do Egypta, objeví se znenadání v Číně a když v převleku za Indiána taktak unikne v Americe skalpování, jediným skokem je na Šumavě a v Plzni.
1927	Z Plzně do Plzně II.	Plzeň, Florencie, Vesuv, Španělsko, moře, Afrika, Jokohama, severní pól, Severní Amerika a Plzeň, to jsou zastávky na další cestě, na níž naopak Spejbl sleduje prchajícího Hurvínka v revui Z Plzně do Plzně II. Je to především příležitost k proměnlivému a působivému scénování, při kterém nelze lpět na logičnosti děje. Spejbl se tu nevyhýbá ani vulgárnosti a dokonce se svou omezeností pyšní.
1926	Hurvínek	Historická chvíle, kdy byl poprvé na scénu uveden Hurvínek. Toho odpoledne přinesl Gustav Nosek do divadla záhadný balíček a vybalil z něho loutku okatého dítěte v bílé noční košilce, vzadu pootevřené. Na první pohled bylo příbuzenství se Spejblem patrné. Radostně překvapený Skupa se rozhodl loutku okamžitě uvést na scénu. Při svém obvyklém večerním výstupu se Spejbl nervózně ohlížel, kde je jeho oblíbená "klubovka", ve skutečnosti obyčejná dřevěná židlička, na níž rád sedával. Bez ní prý nezapěje, ne a ne a ne ... S rozjasněnou tváří (dá-li se to o loutce říci) si pak, samozřejmě nahlas a s patřičným důrazem vzpomněl, že od nynějška má takové to "to" a že mu to "to" bude pomáhat. A pak vstoupil Hurvínek, v bílé košilce, tehdy ještě bezejmenný, nesl židličku a už svým pouhým zjevem - po okamžiku tichého úžasu - vyvolal bouřlivý potlesk. Zapípal rozpačité "Rukulíbám" a sklidil další aplaus. Nebyl však ještě očím veřejnosti zvyklý; skryl se tedy do Spejblových šosů a samými rozpaky začal koulet vyvalenýma očima. Vyhrál to hned napoprvé na celé čáře.
1926	Hurvínek, Spejbl a Švejk (přídavek)
1926	Hurvínkovy táčky
1926	Hurvínkův dýchánek
1926	Hurvínkův vánoční dýchánek + Spejblova sylvestriáda
1926	Kašpárek, Spejbl a Švejk
1926	Spejbl a Hurvínek (přídavek)
1926	Spejbl v automobilu
1926	Spejblův bujarý večer (s Hurvínkem v přídavku)
1926	Spejblův případ
1925	Spejbl (přídavek)
1925	Spejblovinky
1925	Spejblův kabaret
1925	Spejblův mikulášský večer
1925	Spejblův Silvestr
1924	Nemluvný soused (Spejbl)
1924	Spejblův Mikuláš
1924	Spejblův přídavek
1922	Kašpárek a Spejbl
1922	Sedlák Ferina
1922	Spejbl moderním básníkem
1922	Spejblův večer
1921	Kašpárek se Spejblem
1921	Nemluvný soused
1920	Spejbl