Hurvínek je populární český loutkový hrdina. Je synem „taťuldy“ Josefa Spejbla. Loutku vytvořil řezbář Gustav Nosek a hlas jí propůjčil nejprve Josef Skupa, poté Miloš Kirschner a po jeho smrti jej mluvil Martin Klásek, v současné době ho s Martinem Kláskem začíná interpretovat Ondřej Lážnovský.  

Josef Skupa vystupoval od r. 1920 v plzeňském Loutkovém divadle Feriálních osad (založeno 1913) s postavou ušatého přechytralého panáka jménem Spejbl. Ten se objevoval v hrách ve dvojici s Kašpárkem, ale Skupa cítil, že se postavy k sobě příliš nehodí.

V r. 1926 vytvořil Gustav Nosek jako překvapení pro Skupu zmenšenou a vylepšenou kopii Spejbla. Skupa loutku s radostí přijal a začal ji obsazovat do rolí spolu se Spejblem. Poprvé se Hurvínek objevil na scéně 2. května 1926 ve hře Rudolfa Nešvery Počestný dům. Původně nebyl záměr, aby Hurvínek byl Spejblův syn, ale postupně to vyplynulo z jejich vzájemného vztahu a z očekávání publika.

Původ Hurvínkova jména je nejistý. Zpočátku byl označován jako „Spejblík“, ale už v průběhu r. 1926 dostal své jméno Hurvínek. Podle vyprávění Gustava Noska Skupův známý malíř Doležal při prvním spatření loutky nazval postavu výrazem "zkurvínek". Přezdívka se v soukromí mezi lidmi z divadelní branže ujala, ale z pochopitelných důvodů byla nepublikovatelná. Podle Skupova vlastního prohlášení jméno vymyslel člen divadla Karel Koval, ale není jisté kdy, protože slovo se objevuje už na Skupově kresbě z r. 1923. Jméno zřejmě nic neznamená, bylo vybráno jen pro svou libozvučnost.

Hry založené na dialogu Spejbla s Hurvínkem si rychle získaly značnou popularitu a Skupa s nimi začal natáčet i rozhlasové pořady, gramofonové desky a vydávat knihy.

V r. 1930 se rozhodl divadlo přebudovat na první českou profesionální loutkovou scénu, Divadlo Spejbla a Hurvínka. Za II. světové války v r. 1944 byl Josef Skupa zatčen a divadlo uzavřeno. Obnoveno bylo na podzim r. 1945, zároveň jej Skupa z Plzně přesunul do Prahy. V současnosti divadlo sídlí na Dejvické ulici v Praze 6. Od r. 1954 začal postavy Spejbla a Hurvínka se Skupou alternovat Miloš Kirschner, který navázal na tradici, že Spejbla i Hurvínka mluví vždy jeden herec. Po Skupově smrti Kirschner pokračoval v úspěšné činnosti divadla – nejen coby interpret, ale také jako režisér, autor a pozdější ředitel divadla. Role Spejbla a Hurvínka začal hrát také v cizích jazycích, aby těmto „slovním klaunům“ diváci rozuměli i v zahraničí. Od r. 1974 s ním v rolích hlavních protagonistů začal alternovat Martin Klásek, který je od r. 1982 hrál pravidelně a od Kirschnerovy smrti je jejich již třetím interpretem. V současné době připravuje k převzetí „lipové štafety“ (loutky jsou vyrobeny z lipového dřeva) již čtvrtého interpreta – Ondřeje Lážnovského.

Parametry loutek
velikost/váha
Malá (klasická) 46 cm / 1,05 kg
Střední (hrací) 49 cm / 1,20 kg
Velká (předscénová) 56 cm / 1,95 kg

Divadlo spolupracuje přes 90 let s vydavatelstvím Supraphon, díky jeho nahrávkám se s Spejblem a Hurvínkem mohou setkat i ti, kteří mají do pražského divadla daleko. Do dnešních dnů bylo prodáno na 5 540 000 zvukových nosičů. S příběhy těchto „dřevěných“ hrdinů vyšlo před 50 knihy, bylo natočeno nesčetně scének, tři série večerníčků, záznamy představení.  Hurvínek byl hrdinou prvního zvukového československého animovaného filmu manželů Dodalových - Všudybylkova dobrodružství. Nejnověji se s ním můžete setkat také ve 3D filmu: Hurvínek a kouzelné muzeum.

Legendární hrdinové, které dobře znáte, přicházejí v animované komedii pro celou rodinu. Filmový příběh Hurvínek a kouzelné muzeum nabízí zcela nové, původní dobrodružství. Pan Spejbl pracuje jako hlídač Muzea loutek, kterému však hrozí zbourání. Hurvínek zase jednou neposlouchá a podaří se mu proniknout do uzavřených prostor muzea, kde objeví svět, skrytý před zraky návštěvníků. A právě v podzemí je ukryto nejen tajemství kouzelného muzea, ale i klíč k jeho záchraně. Hurvínka čeká největší dobrodružství v životě, při němž musí prokázat chytrost, šikovnost, odvahu a smysl pro přátelství, aby zachránil ´taťuldu´, ale i kouzelné muzeum a celé město z nadvlády zločinného Pána loutek.

Letos slaví taťulda 100. narozeniny. Co bys  mu popřál do další stovky?

Jupííí, bude obří dort!!! … a sláva taťuldovi, samozřejmě.

No přál bych mu, aby našel trochu víc duševní rovnováhy, aby ho nerozhodilo každé rozbité okno, co se nešikovně připlete mladému nadějnému fotbalistovi do rány. A také aby se zlepšil v kuchařských dovednostech – Mánička mi tuhle říkala, že u nich doma se palačinky nelámou, ale rolují a prý se ještě nikdy neřízla o bábovku, tak je asi co zlepšovat. No a ...a.... aby sme se měli pořád tak rádi jak se máme a nic nás nerozdělilo.

Všude vystupuješ jen s Máničkou, neuvažoval jsi někdy, že bys měl i jinou kamarádku?

Já mám spoustu kamarádů po celém světě, ale za těch 90 let, co s námi Mánička je, jsem zjistil, že si lepší kamarádku nemůžu přát. Je to holka do nepohody a zažili jsme spolu strašně moc dobrodružství. A to že je šprtka je pravda, ale zase může při zkoušení napovídat a to se hodí, viďte že jo?

S taťuldou jsi procestoval celý svět, kde se ti nejvíc líbilo a kde naopak?

Nedávno jsme s taťuldou listovali naším zájezdovým fotoalbem. Hrdinně pózuji na velbloudu u pyramid, postávám před Eiffelovkou v Paříži, pochoduji po Rudém náměstí v Moskvě, koukám na Niagárské vodopády, usmívám se před Taj-Mahalem v Indii....Líbilo se mi všude, kde jsou kluci a holky, kteří se chtějí bavit, hrát si a mít kamarády. Takže opravdu všude. A jestli se mi někde nelíbilo, tak tady doma, když mám zaracha.

Na jakou "lumpárnu" vzpomínáš nejraději?

Já a lumpárny? Já?! Já?!?

Jací byli a jsou tvoji lidští tatínkové?

Já jsem v tomhle mimořádně šťastné dítě. Každý tatínek byl jedinečný a mimořádný a s každým jsem si mimořádně rozuměl. Platí to i o Martinovi Kláskovi, který si za mě zkusil poprvé promluvit už v roce 1974 a pravidelně pak od roku 1982, aby mně (a taťuldu samozřejmě) v roce 1996 definitivně po Miloši Kirschnerovi úplně převzal. A platí to i o Ondrovi Lážnovském, který se o nás začal nyní také starat.

Když zapátráš v paměti, jaký byl pan Skupa?

Náš starej – jak se u nás v souboru panu profesorovi říkalo – byl nesmírně laskavý člověk. A asi nejvíc člověčí ze všech lidí, co jsem za těch svých 94 let na světě potkal. A navíc nikdy nezkazil žádnou legraci, prostě prima parťák. Až vyrostu, chci být jako on.

Co bys popřál divadlu S+H do dalších let?

Přál bych si, abychom si vždycky našli cestu k našim dětským i dospělým kamarádům. Ať už u nás v divadle, na našich nahrávkách nebo na stránkách knih, v televizi nebo rádiu.