Marie Šimsová vystudovala Zlínskou soukromou VOŠ umění o.p.s. - obor hudebně-dramatický. Je loutkoherečkou a v současné době hlavní interpretkou paní Kateřiny a Máničky. Máničku mluví od 25.2.2016. Její předchozí divadelní zkušenosti se pojí s divadlem Mandragora při ZSVOŠU Zlín, s Městským divadlem ve Zlíně. Je absolventkou loutkoherecké stáže v Divadle loutek Ostrava. Od roku 2007 je členkou jazzpopové hudební skupiny Kolečkový dům, kde nejen zpívá, ale i skládá texty. Nyní je jejím divadelním domovem Divadlo Spejbla a Hurvínka a to od roku 2004.

Jste již čtvrtým pokračovatelem rodiny S+H. Jaké to je?

Na začátku to bylo těžké. Představte si, že někdo vytvoří dvě postavy, které mají přesný charakter a přesný hlas, podle kterého je každý pozná. A na vás je, abyste to všechno co nejvíce napodobili, ačkoliv vaše barva hlasu je samozřejmě jiná, což je přirozené. Navíc paní Štáchová mluvila obě postavy ještě v sedmdesáti letech a vám je pětatřicet, což dá také úplně jinou barvu. Teď už je to fajn, obě postavy jsem přijala za své a diváci a kolegové si na odlišnosti zvykli, aspoň doufám :-)

Jak se to vůbec stalo, že jste začala interpretovat Máničku a Bábinku?

Jako možný nový hlas Máničky jsem byla do angažmá přijata, dlouho jsem se ale věnovala animaci loutek, což mě velice bavilo. K interpretaci jsem se opravdu dostala až v roce 2016. Zprvu jsem mluvila jen Máničku, bábinka se přidala v době, kdy už to bylo nezbytné.

Jaká byla Helena Štáchová jako učitelka, pomáhala vám, radila "jak na Máničku"?

Už jen pozorovat Helenku při práci byla velká škola, musím ale říct, že mě toho moc naučit nestihla, bohužel. Střídání proběhlo velice rychle, což mě dodnes mrzí, zvláště pokud jde o hlas paní Kateřiny. Mým hlavním učitelem a průvodcem ve světě fistulí tak je Martin Klásek, můj šéf a mluvičský partner.

Co Vám v prvopočátku přišlo velmi těžké při interpretaci Máničky a řekla jste si, tak tohle nedám, a teď už Vám to ani nepřijde?

Popravdě je to dodnes často obtížné, vnímám se stále jako, řekněme, tovaryš, který se má pořád co učit. Zdá se mi ale, že jak někdy bojuji s tou pravou barvou hlasu, tak snad charakter postavy už mám docela pod kůží, takže si občas troufnu i na nějakou drobnou improvizaci :-)

Letos slavíme 100 let Spejbla, co byste panu Spejblovi a divadlu popřála do budoucích let?

Tak panu Spejblovi hlavně pevné nervy s Hurvínkem. A divadlu dobré autory, veselé a chytré hry a spokojené diváky.